ROMA – Roma Termini, Piazza della Repubblica, Fontána di Trevi, Pantheon, Piazza della Rotonda, Piazza Navona

Na gymplu se mi dostala do ruky kniha Jarmily Loukotkové Není římského lidu, kterou jsem přečetla jedním dechem. Kniha mě tak nadchla, že jsem se okamžitě začala pídit po dalších knihách této autorky a další literatuře týkající se starověku. Přelouskala jsem Henryka Sienkiewicze, Roberta Gravese, Josefa Tomana, Miku Waltariho, Mary Renault a také starořímské autory jako byli Suetonius či Petronius. A strašně toužila vidět Řím. Ale za bolševika nás nikam nepustili. Svůj dívčí sen jsem si splnila až nyní. Navštívila jsem Řím s dcerou Barborou.

První den – 14. června

Roma Termini, Piazza della Repubblica, Fontána di Trevi, Pantheon, Piazza della Rotonda, Piazza Navona

Před třetí hodinou jsme přistály na letišti Fiumicino a odtud se vlakem přepravily na nádraží Roma Termini, blízko něhož jsme měly zajištěné ubytování v Guest House Casa Vicenza v ulici Via Vicenza. Bydlet 5 minut chůze od nádraží, kde jezdí autobusy, vlaky a metro, se ukázalo jako obrovská výhoda.

Ani pěšky to k historickým památkám Věčného města nebylo od penzionu daleko, a tak jsme před pátou vyrazily směr Fontána di Trevi (Google mapy oznamují cca půl hodiny chůze). Šly jsme přes náměstí Piazza della Repubblica, kde je kruháč s nádhernou fontánou uprostřed. Fountain of the Naiads je z roku 1901 a je zdobená čtyřmi bronzovými najádami, koněm, drakem a mořskou příšerou.

Podobných kruhových objezdů s úžasnou fontánou uprostřed je v Římě více. A vůbec, v této části města jsou všechny domy s okrasnými průčelími, dekorativními reliéfy na zdech, chrliči, nazdobenými okny a historickými dveřmi s klepadly architektonické skvosty. A ulice jsou našlapané lidmi.

Fotky památek, jaké na netu prezentují cestovky a turističtí průvodci, jsou obvykle liduprázdné, maximálně se zde vyskytne pár zajímavě naaranžovaných postaviček pro zatraktivnění fotky. Ve skutečnosti to tam vypadá zcela jinak. Udělat si v Římě hezkou fotku nějaké pamětihodnosti bez lidí je prakticky nemožné. Všechny atrakce jsou obloženy davy, skrze něž není na daný objekt ani pořádně vidět. Zvlášť natřískáno je u Fontány di Trevi. Naposledy byla vidět opuštěná v roce 1960, když v ní skotačila Anita Ekberg ve filmu La Dolce Vita.

https://www.youtube.com/watch?v=iGmjp8Hlvp8

Dneska kolem ní skotačí davy selfíčkářů a policistů, kteří hlídají, aby někdo do té slavné fontány nevlezl. A když tam někdo vleze, je toho plný internet. Fontánu navrhl Nicola Salvi v roce 1732. Sbíhají se k ní tři ulice – italsky Tre vie – a odtud je odvozen její název. Střed fontány tvoří Neptun stojící na mušli se dvěma tritony na koních. Triton vlevo představuje rozbouřené moře, triton vpravo klidné moře. Ve výklencích se nacházejí sochy Hojnost a Zdraví. Sochy ve štítu symbolizují čtvero ročních období a jejich charakteristické plody.

Traduje se, že když do vody ve fontáně hodíte minci, zaručí vám to, že se do Říma opět vrátíte. Zřejmě i z tohoto důvodu ročně vyloví z fontány mince v hodnotě cca 1,5 mil. euro.

Římský Pantheon na náměstí Piazza della Rotonda si nechal postavit římský konzul Agrippa, zeť císaře Augusta,  jako svou modlitebnu.

Budova byla původně čtvercová. Císař Hadrián k ní nechal přistavět kruhovou část (kolem roku 125), kterou dnes obdivujeme, neboť kopule Pantheonu má největší klenbu, jaká byla kdy postavena. Uprostřed má 9-metrový otvor (okulus), skrze něhož proniká do budovy světlo, aby modlící mohli pohledět na nebesa.

Skrze otvor v kopuli samozřejmě také prší, proto je zde lehce vypouklá podlaha a v ní 22 děr na odvádění vody. Prostor pod otvorem je ohrazen, takže návštěvníci se mohou pohybovat jen kolem hrazení. Bylo zde hodně selfířkářů, ale i hodně lidí, kteří vůbec nic nefotili a jen tak seděli na lavicích a rozjímali.

Před Pantheonem je fontána, která se příznačně jmenuje Fontana del Pantheon. Posedávají na ní lidé čekající, až se na ně dostane řada do Pantheonu.

Na náměstí Piazza Navona si Barunka sedla do hospody hned vedle Fontány čtyř řek – Fontana dei Quattro Fiumi – uprostřed náměstí, zatímco já jsem fotila, a hned se s ní dal do řeči číšník, který se představil jako Markus. Byl to první a poslední číšník běloch, kterého jsme v Římě v hospodě potkali. Jinak nás všude obsluhovali barevní, zejména Indové a černoši.  A všichni byli velice milí, úslužní, snaživí a hovořili perfektně anglicky. Fontána čtyř řek od slavného Berniniho, autora drtivé většiny fontán v Římě, znázorňuje čtyři řeky světadílů, Nil představuje Afriku, Dunaj Evropu, Río de la Plata zastupuje Ameriku a Ganga Asii. Kolem fontány opět davy lidí.

Druhá Berniniho fontána je Maurova fontána s delfínem.

A protože Italové stejně jako Cimrman usoudili, že dvě jsou trochu málo, tak se na opačném konci náměstí nachází ještě Neptunova fontána.

Z náměstí Piazza Navona jsme pěšky zase došly k Fontáně di Trevi, doufajíc, že tu večer bude málo lidí.  Což byla pěkná blbost. Lidí tam bylo pořád stejně hrozně moc.

Cestou od fontány jsme se v úzkých uličkách trochu zamotaly a bloudily. Když Barča, která koukala na mapu v mobilu, připustila, že bychom se mohly zeptat na cestu, nebyl zde nikdo, kdo by byl z Říma. Nakonec jsme se zorientovaly i bez ptaní a do hotelu dorazily kolem půl desáté.