Literární web Sůvička

Roma – Ponte Vittorio Emanuele – Most Vittoria Emanuela, Castel Sant´ Angelo – Andělský hrad, Ponte Sant´ Angelo – Andělský most, Vatikánská muzea


Eva

Druhý den – 15. června 2023 

 

Snídaly jsme na zahrádce příjemné hospůdky nedaleko nádraží Termini, obsluhovala nás pohledná Indka. Já si dala klasiku, tedy anglickou snídani, Barunka sladkou omeletu. Ke stolu se přichomýtl černoch a nabízel klobouky proti sluníčku. Koupila jsem si slamáček s mašlí, stejně jsem to měla v úmyslu. Byla vedro ke třiceti stupňům a bez pokrývky hlavy bychom na sluníčku asi dlouho nevydržely. Barunka prohlásila, že to nechá na tržnici k Andělskému mostu, že tam budou mít lepší.

 

Autobusem jsme dojely na zastávku Ponte Vittorio Emanuele, jak název napovídá, k Mostu Vittoria Emanuela.

 

 

Jsou odtud krásné výhledy na Andělský hrad a Andělský most.

 

 

Rozhodly jsme se, že jako první si prohlédneme Vatikán, jelikož jsme netušily, kolik hodin to může zabrat. Před Vatikánem nás odchytila sympatická Ukrajinka, která mluvila perfektně anglicky a nabídla nám prohlídku Vatikánu v malé skupince 12 lidí s výkladem průvodce v angličtině.

 

 

Nebudeme prý muset stát několikahodinovou frontu do Vatikánských muzeí, Sixtinské kaple a Baziliky sv. Petra. Nechaly jsme se zlákat a dlužno říct, nelitovaly toho. Došly jsme s ní do kanceláře agentury guidů, zaplatily 80 EUR za osobu, což zahrnovalo všechny vstupy a výklad v angličtině. Ukrajinka nám řekla, že máme přijít o půl druhé (cca za dvě hodiny) před tuto kancelář a doporučila nám, ať nikde moc necouráme, abychom nebyly unavené, neboť prohlídka Vatikánu je dosti náročná. Máme si zajít radši na oběd.

 

Skočily jsme se jen podívat na Andělský most a Andělský hrad. Hrad jsme omrkly jen zvenčí, ani jsme se nepokoušely dostat se dovnitř. Před vchodem se vinula dlouhá fronta a na ochozech a vyhlídkách se tísnily davy lidí. Andělský hrad byl vybudován kolem roku 135 př. n. l. jako Hadriánovo mauzoleum, je tu pohřbeno celkem 7 císařů Římského impéria: Hadrián, Antonius Pius, Lucius Verus, Marcus Aurelius, Commodus, Septimus Severus a Caracalla. Ve 3. století n. l. bylo mauzoleum přebudováno na pevnost a v 6. století dostala svůj současný název poté, co se papeži Řehoři Velikému zjevil anděl zvěstující konec morové epidemie.

 

 

Sochy andělů na mostě nechal v roce 1667 osadit papež Klement IX. a jejich autorem je Gian Lorenzo Bernini.

 

 

 

 

Barunka si u trhovců koupila plátěný klobouček, měli ty samé, co nám nabízel černoch ráno před hospodou, jen dvakrát tak drahé.

 

Z Andělského mostu je krásný pohled na Most Vittoria Emanuela. Za ním vykukuje Vatikán. 

 

 

A pak hned do hospody na oběd, na pivo, na kafe. Dala jsem si těstovinový salát, Barunka špagety pomodoro, bylo to skvělé, jak jinak. Co se týče jídla, v Itálii nemůžeš šlápnout vedle. A italské pivo je také dobré, je lehké, do vedra jak dělané. Nejsem si však jista, zdali by chutnalo mému muži, který tvrdí, že pivo je jen jedno, a to plzeň, že ostatní jsou jen náhražky. Povídavá servírka se nás vyptávala, co jsme zač, a když Barunka sdělila, že jsme matka s dcerou, servírka obdivně zvolala, že matky jsou královny našeho života. O půl druhé si nás před kanclem vyzvedla průvodkyně Lucia, která, nevím proč, nás tipovala na Londýňanky. Když jsme procházely kolem fronty do Vatikánu, která se táhla po celé ulici, byla jsem Ukrajince, která nás odchytila, vděčná.

 

Kdybychom tam s Barčou přišly samy a viděly tu šílenou frontu, asi bychom se na celý Vatikán vykašlaly. Lucia nám sdělila, že ještě není sezóna, že Vatikán denně navštíví „jen“ cca 25.000 lidí, kdežto v sezóně je to kolem 40.000 lidí. S Luciou jsme hladce prošli do vatikánského komplexu. Před výkladem nás Lucia poslala na toaletu a koupit si vodu. Ten, kdo si ji nekoupil, měl možnost si načepovat na jednom z nádvoří.

 

 

Všude kolem jsou krásné zahrady.

 

 

Na nádvoří Piniové šišky je bronzová plastika Sfera con Sfera, jejímž autorem je Arnaldo Pomodoro. Je to obrovská čtyřmetrová koule, uvnitř níž je další koule. Vnitřní koule představuje Zemi a vnější koule představuje křesťanství. Každá koule je na povrchu „prasklá“ a odhaluje ozubené soukolí symbolizující křehkost a složitost světa. Koule se otáčí libovolným směrem, záleží, jak ji roztočíte. První kouli vytvořil Pomodoro pro vatikánskou církev v roce 1960, další koule jsou umístěny zde: Ústředí OSN v New Yorku, Trinity College v Dublinu, Křesťanský teologický seminář v Indianapolis, USA, Teheránské muzeum současného umění, Kolumbovo muzeum umění v Columbusu a Telavivská univerzita v Izraeli.

 

 

 

 

Piniová šiška, podle níž se nádvoří jmenuje, je rovněž vysoká 4 m a vytvořil ji Publius Cincius Salvius. Umístění této skulptury do Vatikánu má svůj význam, piniová šiška představuje nejvyšší stupeň duchovního osvícení. Pávi vedle šišky tu také nejsou náhodně, v křesťanství je páv symbolem Kristova vzkříšení, ale také pýchy a domýšlivosti.

 

 

Na dalším nádvoří je umístěno Lakoonovo sousoší a další nádherné sochy.

 

 

 

Aby si člověk důkladně prohlédl Vatikánská muzea, potřeboval by několik dní. Je to jedna z největších uměleckých sbírek na světě. V každé místnosti jsou na stropech velkolepé fresky, na zdech překrásné tapisérie a obrazy, ve vitrínách a výklencích úžasné sochy, vázy a další umělecká díla od slavných umělců. Nelze to všechno vyjmenovat, nelze to všechno popsat. Prostě nádhera, kam se podíváš. Za ty zhruba dvě hodiny jsme to s Barčou ani nestačily pořádně vstřebat. Na fotkách to není ono, ale aspoň kapánek pro představu:

 

 

 

 

V Sixtinské kapli se nesmí fotit a duchovní vyzývají návštěvníky k tichu. Přes mraky lidí je to opravdu zážitek. Silný zážitek. Mystický zážitek. Četla jsem knihy o Michelangelovi a jeho renesančních současnících, viděla o něm dokumenty i seriály. Teprve, když jsem tam stála, uvědomila jsem si, jak bylo nesmírně náročné namalovat dílo, které vnímáš jako celek jen z větší vzdálenosti, a vzpomněla si, jak v jednom seriálu Michelangelo pořád slézal z lešení a kontroloval, jak to vypadá zezdola.

 

Ve Vatikánských muzeích se s námi Lucia rozloučila, dala nám vstupenky do Baziliky sv. Petra a prohlídku nejdůležitější památky ve Vatikánu a největšího renesančního chrámu v Evropě, jehož 119 m vysokou kopuli navrhnul Michelangelo, jsme absolvovali už bez průvodkyně. Ale o tom až příště.

Zařazeno v kategorii Postřehy, Reportáže, cestování, Roma


Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a