ROMA – Svatopetrské náměstí, Bazilika sv. Petra

Druhý den – 15. června 2023 (pokračování)

Než jsme s naší průvodkyní Luciou zapluly (já a Barunka) do Vatikánských muzeí, pražilo slunce a po nejmenším státě na světě (rozloha 0,44 km²) poletovaly party černochů, kteří nabízeli turistům klobouky proti slunci a slunečníky. Měly jsme kloboučky už na hlavě, takže si nás nevšímali. Když jsme vyšly z muzeí před Baziliku sv. Petra, bylo zataženo a černoši se slunečníky a slamáky kamsi zmizeli.

Bazilika sv. Petra se jmenuje podle jednoho z dvanácti apoštolů, prvních učedníků Ježíše Krista. Nachází se na místě, kde byl sv. Petr mučen, ukřižován a pohřben. Původní baziliku nechal postavit císař Konstantin I. Veliký ve 4. stol. n.l., ve 13. století byla přestavěna do gotické podoby, nicméně dost chátrala, a tak v půlce 15. století za pontifikátu papeže Mikuláše V. zahájili stavbu zcela nového renesančního chrámu podle projektu architekta Donata Bramante, který navrhl jednu ústřední kopuli a 4 malé postranní. Michelangelo později jeho projekt pozměnil na jednu obrovskou ústřední kopuli bez těch postranních. Na stavbě se také podíleli slavní umělci jako Rafael Santi, Giacomo della Porta či Gian Lorenzo Bernini. Kompletně byla bazilika dokončena v roce 1666 za pontifikátu papeže Julia II. Dlouho byla největším římskokatolickým kostelem na světě. V roce 1990 vystavěli v západní části subsaharské Afriky v Pobřeží slonoviny v hlavním městě Yamoussoukro Baziliku Panny Marie Královny míru, která se Bazilice sv. Petra velice podobá, ale je ještě větší.

Výška kupole Baziliky sv. Petra je 136,5 metru, délka je 211 metrů a šířka 137 metrů. Do vnitřních prostor se vejde přes 60 000 lidí.

Výzdoba chrámu je naprosto úžasná, nachází se zde množství skvostných renesančních a barokních památek. Kromě množství soch, fresek a maleb mě fascinovala vykládaná mramorová obložení. 

Mezi nejcennější kusy patří Michelangelova Pieta.

Nejnápadnější v bazilice je Berniniho baldachýn na čtyřech točených sloupech o výšce 29 m.

Pod baldachýnem je papežský oltář, u něhož může sloužit mši pouze papež, a pod oltářem pod zemí je hrob svatého Petra. Vpravo od oltáře se je bronzová socha sv. Petra.

Jakmile jsme se vyhrnuly z katedrály na Svatopetrské náměstí, začalo pršet a partu černochů se slunečníky a slamáky vystřídala parta černochů s pláštěnkami a deštníky. Nebo to byli ti samí, jen si vyměnili prodejní artikl. Neměly jsme ani deštník ani pláštěnku, a tak se na nás vrhli. Déšť nám vůbec nevadil, proto jsem nic si nekoupily.

Když přestalo pršet, vyrojili se na náměstí fotografové a snažili se zvěčnit Baziliku sv. Petra a další budovy v odrazech v kaluži. 

Vím, že takové fotky jsou úžasné, ale ani jsem se o to nepokoušela. Jednak byl kolem kaluží docela nával, jednak jsem nechtěla zdržovat, Barunka by zase na mě musela čekat. A taky jsem si nebyla jista, že by se mi fotky povedly. Navíc jsme už obě měly potřebu vypadnout z Vatikánu. 

 Vyrazily jsme na pahorek Belvedere del Gianicolo (Janiculus), abychom si taky užily výhledy na Řím. A ten až příště.