ROMA – Belvedere del Gianicolo – Janiculus


19. srpna 2023, autor Eva,



Druhý den – 15. června 2023 (pokračování) 

 

Ze Svatopetrského náměstí jsme zase zamířily k Mostu Vittoria Emanuela. Nepřešly jsme na druhou stranu, nýbrž pokračovaly po nábřeží podél Tibery. V kavárně nedaleko Mostu Principe Amedeo si daly vodu, kafe a dort, který nám pomohli sníst všude přítomní ptáci.

 


 

Posilněny a s dobrou náladou jsme vyšlapaly na pahorek Belvedere del Gianicolo. Janiculus nepatří mezi Sedm římských pahorků, neboť leží na západním břehu Tibery, kdežto legendární pahorky, na nichž byl založen Řím, se nacházejí na východním břehu řeky. Na svazích západního pahorku se rozkládá mnoho zahrad a parků, jsou zde vědecké instituce, vysoké školy a botanická zahrada. Stojí na místě, kde byl podle velmi staré tradice popraven svatý Petr. Nedraly jsme se na vyhlídkový ochoz Andělského hradu ani do kopule Baziliky sv. Petra (stejně byla zavřená), neboť jsme měly naplánováno, že sem půjdeme. Bylo tu minimálně lidí, úplná pohoda, a tak jsme si mohly v klidu vychutnat skvostné a nezapomenutelné pohledy na Řím.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Pokud si chceš užít nádherných vyhlídek a neotřelých záběrů na Řím v televizi, doporučuji italský seriál Baby. Kromě krásného města tam hrají krásné holky, kterým musíš fandit, i když dělají šílené věci. A vše doprovází skvělá hudba.

 

Stejnou cestou, kudy jsme se vyškrabaly nahoru, jsme sešly na nábřeží, kde jsme chytly autobus na nádraží Termini.

 

Na večeři šly do hospody Lima Bistrot Restaurant v ulici Via Solferino. Je zde velmi příjemné prostředí s vtipným neonem a veselým opičákem.

 

 

Obsluhoval nás mladík tmavší pleti s dredy, ale vůbec neměl typické černošské rysy, vypadal spíše jako obyvatel Jižní Ameriky. Aktivisté, progresivisté a další hyperkorektní magoři by řekli, že to je Amerikoevropan. Tohoto číšníka jsem nevyfotila, jelikož se mi to zdálo neuctivé. Velmi se snažil a při nalévání vína se mu tak klepala ruka, že ho vycvrndal na stůl. Ale to jsme mu odpustily, neboť byl velmi ochotný a milý. Barunka si objednala špagety pomodoro, které si dávala skoro všude. Já povečeřela rizoto z mořských plodů a bylo to nejlepší rizoto, co jsem kdy jedla.

 

Po večeři jsme se přesunuly do hotelu, kde jsme ještě studovaly mapu míst, kam vyrazíme zítra.

 

 

 

 







Zařazeno v kategorii Postřehy, Reportáže, cestování, Roma





Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička