Kostarické putování

Ve dnech 4. – 22. září 2023 jsme navštívili Kostariku. Po Příletu do San José, hlavního města, jsme přespali v místním hotýlku a další den si půjčili objednaný vůz v Jumbo Car. Měli jsme objednán vůz Suzuki Jimny 4 – v černé barvě. Ještě bez poznávací značky. Předání proběhlo bez problémů a rychle – a stejně tak tomu bylo i na konci naší pouti, když jsme auto opět vraceli. Paní si zkontrolovala, že je nádrž dotankovaná, což bylo jednou z podmínek vypůjčení vozu – a že je auto neporušené.

Dovolenou jsme započali v resortu Casa Rio Blanco – a jak již název napovídá, hned pod chatkami protékala bílá řeka, bublající, průzračná a skákající po velkých balvanech v korytě. Majitel resortu nám okamžitě padl do oka. Štíhlý vytáhlý muž v ošuntělém děravém tričku se nijak nepřetvařoval, nedělal okázalé falešné úklony, ale bylo příjemné si s ním popovídat. Herbie pochází z Jihoafrické republiky, jeho otec měl nizozemské kořeny. S manželkou tento resort provozují asi 20 let – již jako třetí majitelé. Nyní se ho chystají prodat – a odstěhovat se do domu v pacifické oblasti. Je to klidné místo vprostřed divočiny, kde chatky jsou jen spoře vybaveny tím nejnutnějším, tedy postelí, větrákem a sprchovým koutem (možná proto tady nejsou domy celé omřížované před zloději, jako je tomu ve větších městech Kostariky). A terasou, z níž lze pozorovat řeku a poslouchat její hučení.

Věrnými Herbieho společníky jsou pes Max a bílá kočka Susie, která nepohrdne sem tam nějakou tou žábou – ale před jedovatými pralesničkami (například rudě zbarvenou pralesničkou drobnou) se má na pozoru.¨

Jen jsme se trochu rozkoukali, vyrazili jsme do rezervace Braulio Carillo National Park, který je pojmenován po významném kostarickém představiteli v 19. století, a nejde o jediné místo, které jméno tohoto muže na Kostarice nese.

Kromě jízdy lanovkou v korunách stromů (cena na jednu dospělou osobu činila 61 amerických dolarů) jsme zde viděli skleník s motýly a zahradu plnou kolibříků. To jsou až pohádkoví tvorové, kteří se třepotají jako motýli – a dokáží létat i pozpátku. Je to úchvatná podívaná je pozorovat.

Motýly jsme pak byli okouzleni i v Pierella Ecological Garden.

Tento prales založili jedni manželé před 25 lety doslova na zelném drnu.

Nyní se jen hemží životem, mnoha druhy ptáků (kromě kolibříků třeba čačalaky), ale i netopýrů, včetně listonose bílého, známého též jako vampýr bílý, který žije v přehnutých listech

Dále tu žije mnoho druhů žab – například listovnice červenooká, jejíž sameček je výrazně menší –

a motýlů.

Ty zde chovají a posléze exportují do různých částí světa. Mohli jsme tak vidět jejich housenky i kukly nejrůznějších druhů – a být svědky něčeho tak vzrušujícího, jako jsou první chvíle motýla na tomto světě po opuštění kukly.

 Viděli jsme ale i baziliška zeleného, který umí „chodit“ po vodě jako Ježíš Kristus. Ona to sice není tak docela chůze, ale účel, tedy překonání vodní hladiny, je splněn.

 Z Casa Rio Blanco jsme se přesunuli do Cahuity, tedy do karibské přímořské oblasti země. Pacifickou stranu jsme vynechali, neboť ta je v září zkrápěna častými dešti. Nám sice občas také zapršelo, ale jen krátce – a většinou bouřky přicházely až v noci.

 V Kostarice je obecně draho – zejména jídlo přijde člověka na mnohem více korun než u nás. V kontrastu k tomu je cena benzínu, která se tam pohybuje kolem dolaru za litr, což je nějakých 23 korun. Rovněž poplatky za dálnici jsou v Kostarice velmi přívětivé. Mýtnou branou jsme projížděli za celý svůj pobyt pouze dvakrát – a vždy platili méně než jeden dolar. Přitom zejména dálniční úseky ve středu země patří svou kvalitou k velmi dobrým – a česká D1 jim může jenom závidět. Zato když se člověk blíží ke Karibiku (například do města Puerto Limón), co se stavu silnic týče, cítí se jako v České republice.

 Na kostarických silnicích se mimo obec jezdí většinou maximálně osmdesátkou, v obcích potom čtyřicítkou. Zatímco čeští řidiči se často vyznačují značnou mírou netrpělivosti, arogance a podrážděnosti, místní se chovají ve většině případů ohleduplně a dají vám přednost i tam, kde nemusejí, jen aby provoz nevázl.

Je třeba si zvyknout na četné kamiony a nejrůznější nákladní auta, která převážejí všechno možné – a nezřídka provoz na chvíli ucpou, takže i 70 kilometrů jedete skoro dvě hodiny. 

 Cestou míjíte poněkud jiné značky, než na které jste zvyklí doma. Místo lesní zvěře jsou zde upozornění, abyste jeli pomalu kvůli lenochodům, tapírům nosálům.

 Cahuita National Park má hned několik atributů, jimiž si získal mé srdce. Leží v rovině, hned vedle něj se rozprostírá moře – a je bohatý na flóru i faunu. Pozorovali jsme tady mývaly,

nosály, vřešťany, malpy kapucínské,

leguány, ale i dvouprsté lenochody, kteří jsou větší než ti tříprstí, nemají krk ani ocas a váží o něco více, neboť kromě listů mohou pozřít i nějaké ty plody. Jak nám později sdělili ve Sloth Sanctuary of Costa Rica, tito tvorové nejsou vůbec líní, ale svalovina u nich tvoří jen asi 20 procent, a oni šetří energii, aby uprchli před predátorem, kterými jsou především kondoři, ale také jaguáři či jedovatí hadi (například žlutě zbarvený křovinář ostnitý). To se pak umějí pohybovat překvapivě hbitě. Lenochod ovšem není v Kostarice ohroženým druhem. Neexistuje sice způsob, jak tyto tvory nějak sečíst či jejich počty aspoň odhadnout, ale ve volné přírodě je můžete objevit bez problémů – jen musíte mít dobrý zrak. Mládě mají většinou jen jedno – a narodí-li se dvojčata, matka má kapacitu jen na jednoho novorozence.

 V blízkosti Punta Cocles se nachází Jaguar Rescue Center, kde si můžete prohlédnout nejrůznější tvory, kteří již ale pro různá zranění a jiné handicapy nemohou žít volně v divočině.

 Svého druhu pohádkovou říší je i Ara Manzanillo, tedy hora, kde je zřízeno místo pro velké zelené ary, které tu volně poletují a hnízdí.

Nádherné pláže se nacházejí především v městečku Cocles. V Cahuitě jsme odpočívali na Playa Negra, černé pláži. Vulkanická činnost je na tomto kontinentu patrná. Vyskytují se zde sopky – a v roce 1992 tsunami zničilo kostarický korálový útes a zdvihlo úroveň mořského dna o tři metry. V roce 2023 proběhlo na Kostarice cvičení – právě v souvislosti s možnou hrozbou tsunami. V národních parcích i po městech si můžete všimnout zelených evakuačních šipek, které vám ukazují, kudy se dostat co nejdále od možného epicentra.

 V Cahuitě jsme byli ubytováni v Bungalows Aché, což je komplex tří bungalovů uprostřed přírody, takže člověk mohl z terasy pozorovat na okolních stromech leguány, malpy, vřešťany, kteří vás budili již kolem páté ráno – a nahrazovali tak české kohouty, ale i aguti či mývalí rodinku. Zem byla posetá děrami, z nichž po ránu lezli různě zbarvené krabi. 

 Resort spravuje potomek švýcarského imigranta, Leandro.

 Gandoca-Manzanillo Natural Wildlife Refuge je pak dalším místem, kde lze pozorovat nejrůznější faunu a flóru. V roce 2013 bylo útočiště přejmenováno na počest zavražděného ekologa Jairo Mora Sandovala. Než jsme se vydali na výlet, četli jsme příspěvek jakéhosi nadšeného turisty, který básnil, co všechno spatřil – a jak to byla skvělá túra. Do Punta Mona to mělo být podle ukazatele 2,5 kilometrů, tak jsme si řekli, že to by v našich silách být mělo. Terén je zde ale velice členitý – a po většinu cesty se jde na otevřeném slunci – a neustále do kopce – a zase z kopce. Trasa je ve skutečnosti minimálně dvojnásobná, než napovídal ukazatel – a když jsme se vraceli, mleli jsme doslova z posledních sil. Aspoň jsem si připsal hned několik dobrých skutků, protože turisté, kteří směřovali do Punta Mona – a měli tu čest mě potkat na zpáteční cestě, raději otočili zpět, neboť tak ztrhanou tvář dlouho neviděli. Na zvířata jsme v tomto parku mnoho štěstí neměli – viděli jsme až několik vřešťanů, a to když jsme již klopýtali posledních pár set metrů k parkovišti.   

 Z Kostariky se nám domů popravdě vůbec nechtělo. To jsme ani nenavštívili ani jednu z místních sopek – a vůbec jsme nebyli na pacifické straně, která je na krásy živočišné říše rovněž bohatá.

 Třeba se sem ale jednou vrátíme – a probádáme, co nám zatím zůstalo utajeno.

  Tady je možné shlédnout fotky z naší cesty: https://www.rajce.idnes.cz/muamarek/album/kostarika-ve-znameni-malp-zari-2023