Literární web Sůvička
ROMA – Koloseum
Eva
Třetí den – pokračování
Od baziliky Santa Maria Maggiore jsme se římskými uličkami a krásným parkem prošly až ke Koloseu.
Jako všechny římské památky i tato byla obležena davy lidí a k pokladně na vstup do Kolosea se vinula dlouhatánská fronta. Bylo šílené vedro. Není zde ani špetka stínu a na lidi stojící ve frontě tu nemilosrdně praží slunce.
Přestože se o starověk dost zajímám a četla jsem z té doby hodně knih, byla jsem v pokušení to vzdát. Barunka prohlásila, že se na tuto věhlasnou gladiátorskou arénu těšila ze všech římských atrakcí nejvíce, a když už jsme tady, bylo by škoda se na to vykašlat. Postavila se do fronty, že ji vystojí sama a já si mám zatím někde sednout. Jenže nebylo kam, nejsou tu žádné lavičky. Chvíli jsem posedávala na kamenném obrubníku hrazení, které obklopuje jediný strom na place a díky němuž se nikdo nemůže uchýlit do stínu. Sedět na obrubníku jsem však dlouho nevydržela. Jednak mě to nebavilo, jednak byly kameny docela horké a posedávat na nich nebyla žádná slast.
Tak jsem se poflakovala kolem a fotila, co mě napadlo.
Pak jsem se připojila k Barunce ve frontě.
Naštěstí se všude kolem motali černoši a prodávali ledovou vodu, což bylo velice osvěžující. Za tu dobu, co jsme stály ve frontě, jsme si od nich koupily vodu hned dvakrát.
Samozřejmě nechyběli černoši se slamáky a slunečníky a vůbec jim nevadilo opakovaně nám nabízet klobouk, přestože jsme měly každá svůj na hlavě, čímž se postarali o zábavu lidem, kteří stáli kolem nás ve frontě.
Za tři čtvrtě hodiny jsme se dostaly na řadu. Paní u pokladny nám oznámila, že lístky do Kolosea platí i pro vstup na Forum Romanum, které je hned vedle. Dočetla jsem se, že lidé stojící frontě u Kolosea kolabují a jezdí k nim sanitky. Během naší přítomnosti naštěstí nikdo nezkolaboval ani nepřijela žádná sanitka. Přes nezbytné vstupní kontroly a rentgeny jsme se s davem lidí nahrnuly do útrob gigantického památníku.
Všude jsou panely s popisy a vyobrazeními.
Z Kolosea jsou krásné výhledy na Řím.
Koloseum je světoznámá stavba, každý o ní něco ví, tak historii vezmu v rychlosti. Původně se zde rozkládal Neronův palác, v němž pořádal opulentní a dekadentní hostiny. Byl vyzdoben pozlacenými otočnými stropy, tryskaly zde vodopády a také se zde nacházela místnost, která svým pohybem kopírovala pohyb zeměkoule. Nad tím vším dominovala Neronova 36 metrů vysoká bronzová socha. Sama aréna byla obrovský bazén. Nero si palácového přepychu užíval jen krátce, než byl donucen spáchat sebevraždu. Nerona jsem dlouho měla zafixovaného jako zrůdu, která týrala lidi. Zejména po přečtení knihy Jarmily Loutkové Není římského lidu. Dnes se historici v jeho hodnocení dost rozcházejí. Viděla jsem v TV několik dokumentů, které prokazují, že to nebyl brutální krutovládce, ale naopak se zasadil o rozkvět Říma. A vyvracejí tvrzení, že nechal zapálit Řím. To prý jen jeho současník Suetonius na něho měl pifku a vylíčil ho jako zvrhlíka, jelikož mu Nero v čemsi nevyhověl.
Stavba amfiteátru začala za císaře Vespasiána (70. n.l.) a dokončena byla za jeho nástupců, císařů Tita a Domiciána. Název Koloseum byl odvozen od kolosálních rozměrů, stavba měla čtyři patra, obvod 527 metrů, výšku 52 metrů, pojala 70 000 diváků. Vcházelo se sem celkem 80 vstupy, bylo zde 25 veřejných záchodů napojených na kanalizaci.
V blízkosti arény seděli císař, senátoři a kněží, nad nimi armáda a bohatí občané, v nejvyšších patrech Kolosea postával chudý lid, tam místa k sezení nebyla.
Aréna byla pokryta pískem, který dobře absorboval krev a jiné tělesné tekutiny. Pod ní bylo tzv hypogeum, byla to síť podzemních chodeb, které ústily od 30 poklopů, kterými pouštěli do arény bojovníky a zvířata.
Roste zde květena, která se nevyskytuje nikde jinde v Evropě. Vědci to vysvětlují tím, že je sem s největší pravděpodobností zavlekla africká zvířata, která zápasila s gladiátory. A nebojovaly tam jen šelmy, ale třeba i žirafy, což si moc nedovedu představit. V každém případě toto monstrum na týrání a zabíjení statisíců lidí a zvířat bylo geniálně vymyšlené.
Po zániku říše římské v 6. století sloužila budova k jiným účelům, zejména k ubytování a chovu zvířat. Byly zde i různé dílny. Po velkém zemětřesení ve 14. století lidé Koloseum opustili a nedlouho poté jej začali rozebírat pro stavbu paláců a chrámů, mezi nimi např. Baziliku sv. Petra. Z Kolosea se zachovala jen třetina původní stavby.
Vevnitř tak foukal vítr, že jsme si musely sundat klobouky.
Posedávalo zde a poletovalo hodně mořských racků.
Prohlídka Kolosea byla v pohodě, dav lidí se na tak velké ploše rozprskl, nikde jsme se nemusely mačkat či tlačit, s obdivem jsme procházely tu obří stavbu, i když se zachovala jen zčásti. A taky na nás padala úzkost, když jsme si uvědomily, co všechno se to dělo. Ale takové jsou dějiny lidstva, na jedné straně úžasné a dokonalé stavby – z antické doby jsou to zejména geniální římské akvadukty – a umělecká díla, na druhé straně plno nespravedlnosti, útisku a utrpení.
Když jsme se dostatečně pokochaly, vyrazily jsme na Forum Romanum. To až příště.
