Milánek na zabití – V

pátek 18. dubna

Přijde Milánek. Tak dlouho tu nebyl. Asi se po tom extempore u zubaře styděl. Ale to nemusel. Stejně dobře vím, že je to ustrašený a úlisný šmejd.

Chce vědět, zda o velikonocích někam pojedeme. Zklamu ho a oznámím mu, že v sobotu a v neděli navštívíme moje rodiče, v pondělí budeme doma. Milánek koledovat s partou nechodí, protože ho nikdo s sebou nechce.

pondělí 21. dubna

Velikonoce. Přišel s pomlázkou aspoň k nám. Dostal vajíčka a vymrskal dvě děvčata. Svou maminku a mě.

úterý 22. dubna

Milánek chce nějaký prášky proti bolení břicha. Bodejť by ne, když sežere patnáct vajec. Dám mu Cerukal a projímadlo. A nakážu mu, aby nikam nechodil a ležel. Ani k nám ani do školy. Aby to nedopadlo jako posledně.

středa 30. dubna

Milánek je zase tu a zase si vesele huntuje žaludek. Tentokrát Petrovým uzeným bůčkem, já zahájila boj s kilogramy. Chce s námi jít na čarodějnice.

 „A proč nejdeš s kamarády?“ rýpnu si, i když vím.

Kouká jak puk, pak se rychle otřepe a vrátí úder: „Máma říkala, že můžu jít s vámi, že na mě dáte pozor.“

Ta už mě se… jako ten spratek. Abych nakonec potají bojovala proti dvěma.

Petr zachraňuje situaci: „Ale my tam budem s partou… A asi až do rána, to by pro tebe nebylo.“

„Tak mě o půlnoci odvezete domů,“ rozkazuje.

„A já si nedám ani pivo. Na čarodějnice! Když říkám ne, tak ne,“ konečně se naštve i Petr.

Milánek začíná natahovat.

„A bul si jak chceš, stejně si nic nevynutíš,“ přisolím si.

Nešťastný bratříček se urazí a odtáhne domů.

pondělí 12. května

Kdyby tak uměl trucovat aspoň měsíc! Přišel si sníst svou pravidelnou pondělní večeři.

středa 14. května

Sbírám džbánky. Milánek mi rozbil tři vzácné kousky, když se natahoval pro knížku v knihovně. Mám pocit, že to udělal naschvál.

pátek 16. května

Je tady a prohledává ledničku. Na zahradě vidím jeho kolo. V ledničce našel něco, co ho na chvíli zabaví. Rychle uvolňuji matky u předního kola. Tentokrát to musí vyjít.

Konečně odchází. Jsem napnutá jako struna. Za chvíli slyším z ulice řev a po chvilce zvonek. Že by to šlo tak rychle?

„Lenko, voni mně vzali kolo.“ Bez breku si ho už nedovedu představit.

„A kdo?“

„Krejza a Sobotka.“ To jsou jeho největší trýznitelé. Jen aby se jim něco nestalo!

„A kam jeli?“

„Jako na sídliště.“

Naštěstí auto parkuje ještě před domem. Pomalu objíždím město a hledám oba uličníky. Krejza se prohání na kole na hřišti, Sobotka přihlíží a čeká, kdy se vymění. Jakmile mě spatří, zahodí bicykl a utečou.

Prohlížím přední kolo. Měli štěstí, matky jsou úplně na krajíčku, jen upadnout. Kolo rozmontuji, naložím a dovezu domů. Mezitím se vrátil z práce Petr, který kolo smontuje, řádně utáhne matky a Milánek tentokrát bez pohromy šlape na kole domů.

pondělí 19. května

Milánek bude mít narozeniny. Petr mě poprosí, ať mu po zkušenostech s foťákem radši vyberu něco já.

úterý 20. května

Koupila jsem mu od Geralda Durella O mé rodině a jiné zvířeně a ZOO v kufru. A také Velkou knihu o psech. Napadlo mě koupit inline brusle, ale už nevěřím, že by se to povedlo.

středa 21. května

Přišel si pro dárek. Velká kniha o psech ho nadchla, Gerald Durell taky, už od něho četl pár knih, ale tyhle dvě zrovna ne.

pátek 23. května

Milánek se stavil jen na chvilku a ani nechtěl nic jíst. Prý si čte o zvířátkách a moc ho to baví.

úterý 26. května

Je pevně rozhodnut. Chce pejska. U nich v bytě být nemůže, my máme zahradu, takže pejsek bude u nás. Pro Milánka nelze vybrat dárek, který by se neobrátil proti nám!

„Ale my jsme celý den v práci, byl by tady pořád sám,“ brzdím jej.

„Budu se o něj starat, budu s ním každý den chodit ven, krmit ho,“ horlivě slibuje.

Přeloženo do mého jazyka, budu vás otravovat každý den, žrádlo mu budete kupovat vy a až mě pes omrzí, budete se o něj starat vy.

Jakmile přijde Petr, Milánek se na něho vrhne a udolává ho stejnými argumenty.

Petr zprvu odporuje razantně, potom začíná váhat a posléze odporuje liknavě.

Tomu musím zamezit: „Ne Petře, zítra jdu na prohlídku ke gynekologovi a možná budeme mít jiné starosti.“

Lstivé a účinné. Petr zjihne, zavrhne psa a Milánek nerozumí vůbec ničemu.

středa 28. května

„Tak jak jsi dopadla?“ vyrukuje Petr ještě ve dveřích.

Málem jsem zapomněla!

„Jsou to jen zpožděné menzes. Dal mi injekci,“ oznamuji smutně.

Opravdu jsem byla u gynekologa, že se mi zpozdily menzes. Ale že nejsem těhotná, jsem věděla. V lékárně přeci prodávají baby test a ten je celkem spolehlivý. Ale nebudu to vykládat chlapovi.

29. května až 4. června

Milánek opakuje obehranou písničku o pejskovi.

čtvrtek 5. června

Dnes mně jedna paní přivedla do ordinace svou maminku, kterou pokousal pes.

Ošetřuji jí zranění a ptám se: „Co to bylo za psa?“

„Určitě to byl Součkův vlčák, protože běhal po ulici kousek od jeho domu,“ odpovídá babka.

Zase Souček. Místní podivín, který kšeftuje se psy, krade je a zase prodává. Taky se povídá, že je cvičí na psí zápasy. Už u něj byli ochránci zvířat, ale neshledali, že by psi byli v tak špatném stavu, aby mu je mohli odebrat.

Ošetřovala jsem už několik lidí pokousaných od jeho psů. Občas vyběhnou na ulici, i když Souček to vehementně popírá. Se Součkem jsou zkrátka věčné problémy.

„Musíme mít do 24 hodin potvrzení od veterináře, že pes nemá vzteklinu. A to i v případě, že je očkován,“ vysvětluji.

„A jak to máme udělat?“ děsí se stará paní.

„Já to zařídím,“ uklidňuji ji.

Volám veterináře a městské policajty, protože ti jediní dokážou arogantního Součka zkrotit a donutit ho, aby nechal psa vyšetřit.

Policajti už ve dveřích halekají: „Zase k Součkovi, paní doktorko?“

„Jo, k Součkovi.“

Nerudný Souček se jako vždy hádá, všechno zapírá. Paní ukazuje na vlčáka, který je již zavřený ve výběhu, a tvrdí, že je to určitě on. Po dalších scénách si policisté vynutí prohlídku psa, kterou veterinář se zjevným strachem vykoná. Důležitý rezultát. Pes nemá vzteklinu. Zaplať bohu.

V autě mi jeden z policistů říká: „To jste viděla ty hodnější, paní doktorko. Ale v domě má zavřený ty pravý bestie. Myslivci mu nemůžou přijít na jméno. Cvičí rotvajlery, aby strhávali srny, a načerno prodává srnčí do hospod.“

 To by byl pejsek pro Milánka, vzpomenu si na jeho škemrání. Ten by s tím vlezlým skrčkem zatočil.