Hvězdná obloha


17. ledna 2011, autor Eva,



   Cyklus Hvězdná obloha se pomalu chýlí ke konci. Zpracovala jsem legendy nejznámějších souhvězdí a souhvězdí zvířetníku. V příbězích je zahrnuta většina ze 48 souhvězdí, které můžeme pozorovat na severní obloze. Tato souhvězdí se vztahují k řeckým mýtům a jako první je důkladně popsal řecký astronom Ptolemaios (cca 90 – 160 n.l.).
      Na začátku celého projektu jsem přemýšlela, jak vlastně báje „uchopit“. Protože se nejedná o „běžné“ povídky, nelze aplikovat klasickou stavbu řeckého dramatu a rozdělit příběh na expozici, kolizi, peripetii a rozuzlení. Musela jsem se také vypořádat s prvky nadpřirozena, které popírají veškerou dějovou logiku.
      Při hlubším ponoření do antického bájesloví zde nenajdete žádné kladné hrdiny. Neboť všichni včetně bohů mezi sebou smilní, podvádějí se, zabíjejí nejen své protivníky, ale i své děti i rodiče, a ti, kteří ještě donedávna byli úhlavními nepřáteli, jsou dnes největšími spojenci. Není zde nikdo, s kým byste mohli sympatizovat, komu fandit, a i ti nejznámější reci jako Hérakles či Órion napáchali hodně zlého. Proto jsem zvolila k postavám příslušný odstup a zcela rezignovala na vykreslení jejich psychologie.
      Antické mýty jsou plné masakrů, mučení a surového zabíjení a jsou to v podstatě brutální „pohádky“, kde nevítězí dobro nad zlem, které nemají šťastný konec a většinou končí smrtí hlavního hrdiny. 
      Také jsem uvažovala, jakým způsobem psát repliky. Zdali vnést moderní prvky a dialogy přizpůsobit dnešní mluvě či se držet klasiky. Poptávala jsem se přátel a lidí působících na literárních serverech a v 99% jsem obdržela odpověď, že chtějí vyprávění „po staru“, že to k bájím a legendám patří, že by se bohům měla zachovat určitá důstojnost a že by rozhodně nechtěli číst, jak např. Zeus říká Hermovi: „Hele, přihraj mi sem toho prudiče Prométhea.“
      Protože se prameny jednotlivých legend liší, musela jsem si vybrat jen jednu verzi. Většinou tu, kterou popisuje většina zdrojů. Pouze v případě Medúsy jsem učinila opak. Medúsa je vesměs vylíčena jako ohyzdná stvůra, jedna ze tří sester Gorgon. Ovšem, když jsem si vyhledala sochy a obrazy, na nichž je znázorněna, povětšinou to je krásná žena s hadími vlasy.
      O některých hrdinech jsem zase nenašla skoro žádnou zmínku. Pokud jsem však chtěla mít kompletní zodiak, musela jsem to nějak vyřešit. A tak jsem si trochu vymýšlela v historce o Astraie – Panně, aby se příběh neskládal ze tří vět. O lučištníku Krótosovi je jediná poznámka v knize Řecké mýty od R. Gravese, a to, že byl synem nymfy Écho. A tak jsem Krótose – Střelce zařadila pod Kozoroha. I o Rybách toho knihy moc neříkají, pouze, že Afrodité skočila se synem Érotem do vody, aby se zachránili před obrem Týfonem. Zde jsem pro „natažení“ vyprávění sáhla do minulosti.
      Píšete mi, že se vám příběhy líbí a že je rádi čtete. A já vám za to děkuji. Jsem ráda, že Hvězdná obloha má tak pozitivní ohlas a že rozhodnutí, které jsem učinila asi před rokem, a to zpracovat tento projekt, bylo správné.






Zařazeno v kategorii Postřehy





Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička