Vyděděnec

6. února 2011, autor debbi,

Život šel kolem, zastavil se

díváš se pravdě do očí

zaplatit musíš v jedné chvilce

všechno se něčím úročí

a jestli mívals někdy štěstí

měl jsi ho pevně držet v pěsti

Propad jsi zcela kolotoči

sám sebe vidíš jako v snách

pak do nitra potichu vkročí

obavy, pokora a strach

tohle si žádný nezaslouží

žít na ulici a pít z louží

Hledal jsi, hledal kopretiny

přesto máš v kapse jenom blín

jsi tu jen ty a nikdo jiný

absence snů i kopretin

kdyby šlo vrátit zpátky slova

pověz mi, řekl bys je znova?

Zařazeno v kategorii Poezie

Počet komentářů na “Vyděděnec” - 3

Eva (7.2.2011 (12.05))

poezie je pro tebe nástroj, kterým vyprávíš příběhy ... a velmi zdařile...jediné, co mi přijde trochu jako obehrané je "pít z louží"... ale, když se zamyslím, čím bych to nahradila, ta mě nic vhodnějšího nenapadá, takže to tam sedí:-))

Agin (7.2.2011 (14.10))

Ahoj Debbi, přečetla jsem si všechny tvoje, zde publikované verše. Každá z nich si nese děj, každá z nich je život...bolavý, smutný, krásný. Umíš, prostě umíš. Vyděděnec je hodně silné kafe.. Ráda používáš nehomogenní metrum ?

debbi (7.2.2011 (20.18))

Evi, děkuju... tvá hodnocení jsou velice milá :-) Agin, i tobě dík za hodnocení. Co se týká tvé otázky, nemohu říci, jaký "tvar" ve svých verších používám raději, či méně ráda. Píšu své veršovánky tak, jako ti, kteří neumí noty, skládají melodie - tak, jak to cítím. Musí mi to znít... pak je to - podle mne - dobře :-) Ale jak říkám... podle mne. Nemusí to být dobré obecně, jasně.

Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a