Rozhovor


24. března 2011, autor Eva,



 
Chvátá po ulici, hlavu sklopenou, když v tom jí kdosi zastoupí cestu: „Nedělej, že mě neznáš.“
Vzhlédne. Dana! Překvapeně řekne: „Je čau, zamyslela jsem se.“
Dana nasadí účastný výraz: „Starosti?“
Štěpánka s úsměvem zavrtí hlavou: „Ani ne.“
 „Jak ne, když jsi zamyšlená?“
 „Můžu myslet i na příjemný věci.“
 „Na jaký?“
„To by ses červenala.“
Dana se zarazí, neví, co na to říci, tak radši vypálí z jiného soudku: „Jinak dobrý?“
Štěpánka protáhne: „Joo….“
 „Dlouho jsem tě neviděla.“
„Naposled v klubu.“
„Jo skákal kolem tebe srandovní zjev v lesklý vestičce. Jak z varieté!!“
„Mně nepřijde ….“
Dana ji přeruší: „Musíme se sejít, co děláš příští tejden?“
 „Nic důležitýho, akorát si beru toho varietního umělce.“
„Ty se vdáváš a já …….!?“ posmutní. „A jak se vlastně jmenuje?“
„Roman. Zvu tě na svatbu, ukáže ti svůj parádní kousek!“
„Jasně. Dnes večer pořádáme U Hájků maškarní. Vezmi Romana a může nám to předvíst.“
„Ale on je ve skutečnosti projektant,“ vysvětluje Štěpánka.
 „On nedělá žádný  …. parádní …. ?“ A udělá odpovídající gesto rukama, jako, že předvádí nějaké kouzlo či varietní vystoupení.
 „Jo, ale jen pro mě,“ opáčí ironicky Štěpánka.
„To nevadí, stejně přijďte,“ namítne vesele Dana, neboť narážka jí vůbec nedošla. 
„Rádi.“
Dana zahrozí prstem:  „Ale pozor, vstup jen v maskách.“
Štěpánka si ji prohlédne od hlavy až k patě a uznale pokývá hlavou: „Koukám, že už zajíždíš maškarní kostým.“
„Ne, v tom chodím normálně,“ diví se.
 „Tak to máte s Romanem stejný vkus,“ neodpustí si Štěpánka.
 „Já přeci nemám lesklou vestičku?!“
 „To ne, ale každej knoflík jiný barvy nosí jen šašci.“
 „Chceš říct, že jsem šašek?“
 „Ne, jen tak vypadáš.“
 „Jakej je v tom rozdíl?“
 „Kdo vypadá jak blbec, nemusí být blbec.“
 „Tak já jsem u tebe blbec? Víš co, my si ty vaše parádní čísla uděláme sami. A lepší!“







Zařazeno v kategorii Ptákovinky, Textem





Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička