Vítěz literární soutěže „Noční dravci“ je znám. Je jím Vojtěch Konečný ze Stonavy. Jako jediný obdržel od všech porotců samé jedničky.
Pořadí prvních pěti soutěžících v kategorii Dospělí a jejich průměrná známka:
1. Vojtěch Konečný: Falconiformes nocturnus – 1
2. Agin: Noční dravci – 1,25
3. Lady Vader: Hladový anděl – 1,5
4. Hana Voříšková: A na prstech nám budou tančit vlci – 2,25
5. Marek Řezanka: Noční dravci – 2,5
Vojtěch nám o sobě prozradil, že je ročník 1973, znamení Ryb a pracuje jako technik na Dole Karviná. Přislíbil nám kratičký rozhovor, kde vám o sobě poví více. Vojtěchu moc gratulujeme a posíláme Vám obraz Maceška.
Jak je každé hodnocení subjektivní dokládají Hana Voříšková a Marek Řezanka na 4. a 5. místě. U jejich básní se názory porotců zcela rozešly.
Hodnocení porotců včetně známek si můžete přečíst pod každým dílem.
Já jsem také připojila své komentáře a známky, ovšem ty se do celkového průměru nezapočítávají, jsou pouze pro vaši informaci.
V kategorii Děti se na prvních třech pozicích umístily tyto děti a získaly průměrnou známku:
1. Jakub Holas: Soví deník – 1,5
2. Gustav Sedelmayer: Noční dravec – 1,75
3. Šárka Baštová: Noční dravci 2 – 2
Vítězi Jakubovi posíláme knížku Sabiny Kueglerové Dítě džungle. Všem třem dětem zasílám knihu Milánek na zabití. I u dětí jsou připojeny komentáře, známky však s ohledem na křehkou dětskou duši nezveřejňujeme, pouze výsledný průměr prvních tří.
Rozhodla jsem se, že pošlu knihu Milánek na zabití také autorům, kteří nejvíce oslovili mě. Z prozaiků se mi nejvíce líbí Lady Vader: Hladový Anděl, z básníků je to Agin: Noční dravci. Milánek tedy poputuje k těmto dvěma autorkám.
Z dětí mě nejvíce nadchla detektivní povídka Noční dravec od Gustava Sedelmayera, Gustavovi zasílám knihu od autora, o němž se zmiňuji v komentáři pod jeho dílem, a to Harlana Cobena a jeho detektivní román Temné lesy.
Všem zúčastněným velice děkujeme a přejeme mnoho tvůrčího elánu a kreativity.
Do soutěže se zapojil redaktor brněnského časopisu a nakladatelství Host Jan Němec, který si vybral své favority (Lady Vader a Hanu Voříškovou) a napsal k jejich dílům recenze, které jsem vložila pod dotyčná díla a můžete si je přečíst také zde:
PRÓZA: Lady Vader
Nejzajímavější mi připadá ten první text, a to s velkým náskokem. Jako jedinému se mu podařilo vtáhnout téma, které svádí k lecčemu, do nějaké existenciální situace. Vedle toho je mi sympatické, že autorka „píše z rubu“: mateřství nemusí být jen idylická zkušenost provázená povinností bezmezně milovat. Novorozenec je primárně narcistická bytost, jejíž existence má jediný rozměr: já jsem svá ústa. Autorka na to poukazuje, zvlášť dobře se to vyjímá na pozadí všeho toho láskyplného šišlání, které obvykle novorozence zasypává. Cítím z toho sympatickou provokaci: podívejte se, to, nač tady všichni cukrujete, jsou tak trochu vaše projekce. Jinými slovy: dítě může sloužit nejen jako symbol neposkvrněnosti, nevinnosti (v kontextu křesťanství), ale také jako symbol žádostivosti, slepého chtíče (v kontextu buddhismu). —- Co se provedení týče, líbí se mi, že čtenář po nějakou dobu váhá, zda čte o novorozenci nebo nějakém pohádkovém otesánkovi, a později si uvědomí právě tu jejich soupodstatnost. Zbytné mi naopak připadá dovedení motivu až k dítěti-upírovi, to je vlastně regrese: jde o to ukázat, že matka může své dítě prožívat jako upíra, který z ní saje, nikdy nemá dost, je to noční dravec, co ji budí, aby z ní chlemtal, – nikoli o to napsat další nesmyslný příběh o dítěti-upírovi. Proto jsem naznačil, že by ta povídka mohla skončit dřív. —– jn
POEZIE: Hana Voříšková
Podobně jako v té próze nejvíc řekne už způsob, jakým si autor vyloží/zpracuje téma noční dravci; leckdo nepřekoná doslovnost, a pak jsou z toho horrory, další v sobě otevře jen tu nejbližší konotaci, tedy něco erotického, loveckého, koneckonců obě ty roviny se snadno spáří (když už jsme u toho) v postavě ženy-vampa. Jen tento poslední text má pro mě nějakou vnitřní zajímavost, rozvírání, pohyb „za“, který v poezii obvykle hledám, uhaduju. Netvrdím, že je o něčem výrazně jiném než ty předešlé, ale je to přinejmenším líp zbásněné, vcelku přesvědčivě to sugeruje jiné vidění, každé dvojverší mě nutí uhádnout, co je místo té – pomyslné – pomlčky v logickém vztahu mezi dvěma ději/skutečnostmi. „Neslyšíš let ale něco tě nutí / vytáhnout ruce z kapes“, to se mi moc líbí, je to konkrétní, gestické, a proto působivé, je v tom hrozba i očekávání… Za pozornost snad stojí i to, že zatímco většina autorů má tendenci pointovat přímo skrz předepsané téma, tedy vcelku mechanicky, zde vše ústí do světla, do dne, jinam, „a dravcům k spánku / východ Slunce přečteme“, působí to očistně, nejen pointa, ale i náznak katarze. —— jn