Dokonalý zločin

„Svolal jsem vás, abychom se domluvili, přátelé,“ oslovil tři muže starosta města Kušpole. „Jsem rád, že jste se dostavili v plném počtu. Chci projednat velmi choulostivou věc. Všichni víte, že nám hrozí přetečení hladiny naší řeky. Totéž ale může potkat i naše sousedy z městyse Nebojmese. Má někdo nějaké dotazy nebo připomínky?“ zeptal se a každému pohlédl do očí.

„Já bych se jen zeptal. Podle předpovědi počasí nás to pravděpodobně nemine. Asi se na mne budeš, starosto, zlobit, ale proč jsme nenavýšili hráz jako naši sousedé?“ zeptal se radní, kterému se přezdívalo „Rýpadlo“.

„Poslyš, nechci ti připomínat, jak se ti říká. Ale kde jsme na to měli vzít peníze? Naši sousedi mají dva bohaté podnikatele, kteří jim to z velké části financovali. My takové štěstí nemáme. A nemusím ti ani říkat, jak oni ty majetky získali. Ale mně se jedná o konstruktivní řešení. Rýpáním nic nespravíme,“ odvětil starosta a mlčky se díval po přítomných.

„Co tak to zařídit, aby voda vletěla dřív k nim?“ zeptal se druhý radní, který byl známý jako „Mafiozo“.

Ani granát by tak nezapůsobil. Všichni se dívali na všechny a hrobově mlčeli. Kde se vzala taková myšlenka? V čí hlavě se zrodila? Co mohla přinést? Co by způsobila, kdyby…? Takové otázky se honily v hlavách přítomných.

„Kdo je proti tomuto návrhu?“ zeptal se starosta.

„Netvrdím, že jsem zrovna proti, ale moc se mi to nelíbí,“ podotkl Opat, jak mu všichni říkali, aby u něj zkrátili slovo „Opatrný“.

„Máš lepší návrh?“ zeptal se starosta.

Opat jen pokrčil rameny.

„Má někdo ještě námitky, otázky, nebo lepší řešení?“ tázal se znovu starosta.

Tíživé ticho se vznášelo nad touto čtveřicí mužů. Právě oni to byli, kdo za socialismu vládli tomuto městu a měli na hlavách pořádné hroudy másla. Proto nikdo z nich nemohl vybočit ze zaběhnutého řádu. A kdyby tak udělal, nikdo neví, jak by to s ním dopadlo. Každopádně by se to muselo nějak řešit.

„Jde mi v podstatě o to riziko,“ promluvil s obavami znovu Opat.

„Slyšeli jste něco o dokonalém zločinu?“ řekl starosta.

„O tom se namluvilo a napsalo všechno možné. Ale jak to vypadá a co to žere?“ zeptal se Rýpadlo. 

„Tak mě poslouchejte! Mám to vymyšlené,“ odvětil starosta a dal se do vysvětlování. „Na zítřejší noc hlásí předpověď bouřku přímo do této naší oblasti. Z dob, kdy můj kamarád pracoval v uranových dolech, mám potřebné množství důlní trhaviny a několik roznětek. Za bouře přijedeme na břeh ze strany Nebojmesáků. To je teda název obce… Mám najité místo, které je pro to úplně jako dělané. Vyryjeme rychle dvě úzké, hluboké rýhy, do nichž dáme válečky dynamitu s rozbuškami. Natáhneme dvojlinku a malou dvanáctivoltovou baterkou to odpálíme. Než si naši bezva sousedé něčeho všimnou, tak budeme doma spát. Nikoho nenapadne nás podezřívat. Ono to totiž bude vypadat, jako by se to protrhlo samo. Všichni víme, že to nemají zpevněné kořeny stromů a keřů, jako my,“ domluvil starosta a rozhlédl se po přítomných.

„Jenom teoreticky chci říct, že jsem někde četl o tom, že prý dokonalý zločin neexistuje,“ ozval se Rýpadlo.

„To říkají policajti, aby nahnali lidem strach, jasné?“ řekl starosta.

„Jasné,“ odvětil Rýpadlo.

Vypadalo to opravdu nadějně, ale někteří přece jenom obavy měli. Žádný další  z pochybujících se však neměl odvahu ozvat. Starosta tomu vládl železnou rukou. Dohodli podrobnosti a rozešli se.

Bedlivě sledovali hladinu řeky a všem čtyřem bylo jasné, že mají mimořádnou naději na úspěch.

Na příští noc to měli přesně načasované. Někdy po půlnoci se blížila bouře. Všichni nasedli do starostovy terénní dodávky.

K místu, kde chtěli uskutečnit svůj záměr, přijeli z opačné strany, aby byla jistota, že je nikdo ani mrknutím oka nespatří. Starosta zastavil na vhodném místě, když začalo drobně pršet a blýskalo se. Bouře se přibližovala a byla již „nadosah“.

Čtyři muži připomínali spíše zlé duchy. V dlouhých kožených kabátech a s klobouky na hlavách vypadali zlověstně. Vyndali rýče, pošeptali si pár posledních slov a chtěli jít hloubit rýhy pro trhavinu. Byli spokojeni, jak jim všechno nahrává, jelikož bouře byla již takřka nad nimi.

Najednou se těsně u nich objevila oslňující záře s obrovskou explozí.

Ve vteřině se jejich potrhaná a popálená těla válela kolem cesty. Auto bylo rozmetáno na tisíce kousků.

Bouře nebyla velká a pršelo jen málo. Pak se počasí umoudřilo a řeka nepřetekla. 

Když k tomu místu dopoledne přijela kriminálka a specialisté, byl na tu spoušť hrůzný pohled. Tak strašný, že jej raději nebudu ani popisovat.

Pátrání bylo náročné, jelikož to, co někoho moudrého napadlo, se jim zdálo být nemožné. Jiné objasnění se však nenabízelo. Jediné, co bylo takřka jisté, že elektrický výboj z blesku zabloudil do roznětek a odpálil je. Ty byly natolik blízko dynamitu, že osud byl rázem zpečetěn.