Čas

6. května 2011, autor cVoK,

Ta sličná dívenka se zeptala, zda je pro mne její krása inspirací. Chvilku jsem přemýšlel a věřte, bylo těžké tomu něžnému stvoření přiznat, že mou dnešní inspirací je něco tak stěží uchopitelného, jako je čas. Tři písmenka, krátké slůvko, a přece tolik milovaný a stejně tak nenáviděný, hledaný a nacházený, vychvalovaný i proklínaný – čas. Něco tak obyčejného, samozřejmého a zároveň fantastického a nepochopitelného.

Pro mne je čas jakýsi imaginární tok něčeho, co není v silách mé omezené představivosti přesně popsat. No schválně, zkuste si to, definovat a vysvětlit pojem času. Běh dějin, událostí, okamžiků? Tok částic světla, fotonů, výraz Boží vůle? Nebo snad doba rotace matičky Země okolo své vlastní osy, rozškatulkovaná pomazanými hlavami na tak malé kousíčky, až je Vám při pohledu na vteřinovou ručičku líto, jak ten čas a život letí? Mimochodem, jen tak pro zajímavost – stará, dnes již neplatná vědecká definice vteřiny (odborně zvané sekundy) byla jednoduše nádherná: je to přesně 31 556 925,9747tý díl tropického roku 1900, leden 0 ve 12 hodin efemeridového času. Nikdy jsem sice v tropech nebyl, natož v roce 1900, ale tak nějak podvědomě cítím, že právě tento den v lednu o dvanácté hodině musel být opravdu výjimečný a snad se na maličkou chvíli i ten samotný čas zastavil, abychom si jako lidstvo mohli stanovit další kritérium k antickému výše a silněji.

Čas je člověku bratrem i nepřítelem, otloukánkem i argumentem. Milujeme ho, když si v předtuše hojnosti kráčíme pro hlavní výhru v loterii. Nenávidíme ho, když se připomíná ranním drnčením budíku. Čas je zlodějem, který toho tolik odnesl, čas je naděje, že jednou na oplátku zase něco lepšího přinese. Je naším lékařem, jehož prosíme o uzdravení ran těla i duše, bude naším hrobníkem, až nám vyprší. Jednou ho nafukujeme (ano, šéfe, ta práce mě opravdu stála spoustu času), podruhé bagatelizujeme (ne, miláčku, byla to chvilka, opravdu jsem nemohla provolat celý Tvůj kredit !). Připomíná se nám téměř na každém kroku: musíme být všude včas, občas si dáme načas pauzu, leckdy časně vstáváme, často sledujeme předpověď počasí, dočasně měníme časové plány, pracujeme přesčas.

Doposud nevyřešenou zdá se být otázka času jako eventuální potravy pro člověka, ale existují jedinci, tento problém zkoumající pomocí obligátní otázky: Jak trávíte svůj volný čas? I když mi v tomto případě není jasný ani princip samotné konzumace času (mám pouze střední vzdělání, i když úplné a odborné), věřím, že vyřešení gastroenterologických problémů se zažíváním času pomůže lidstvu k eliminaci potravinových krizí a hladu v chudých zemích.

Z historie známe pálení a zákazy knih, hudby, umění, čarodějnictví, což kdybychom zrušili definitivně měření času? Jen si představte si tu nádheru – vstaneme v (až se vyspíme) hodin, nebudeme znát píchačky v práci, neutratíme velké peníze za malé švýcarské hodinky, nebudeme marnit čas plánováním časového rozvrhu, v hospodách nebudou zavírací hodiny, nemusíme pamatovat datum vlastní svatby nebo narozenin tchýně (a ještě ušetříme za kytky), žádné termíny (stres), uzávěrky (opět stres), kalendáře (už zase Vánoce!). V rodinách zavládne pohoda (žádné synáčku, v deset ať si doma), v ložnicích rodičů rozkvetou láska a něžnost, dosud ubíjené výroky typu: Dej mi pokoj, copak nevidíš, kolik je hodin? Ušetříme spousty sil, protože už nikdy nikde nepřijdeme pozdě a nebudeme muset bycha honit. Atletičtí sprinteři se budou moci po tartanu jen tak poflakovat a vyřešíme tím zároveň i problém dopingu. Možná se Vám zdá zrušení času jako nemožné, ale například takový dopravní kolos, jako jsou České dráhy, takový systém zavedl a funguje relativně slušně už celá léta.

Jenže na druhou stranu, člověčí ego nebude bez času spokojeno. Nemohli bychom se chvástat, že náš nový auťák dá klidně i dvěstěčtyřicet za hodinu. Fotbalový fanoušek by byl ochuzen o explozi radosti v devadesáté minutě vítězného mače, Jarmila Kratochvílová už nebude světovou rekordmankou. Švýcarům by prudce stoupla nezaměstnanost, Praze naopak ubylo turistů, obdivujících důmyslnost orloje. Mzda by byla vyplácena jen za splnění úkolu, což může dramaticky změnit životní úroveň části populace. Nebude možno vytočit přisáté klíště proti směru hodinových ručiček, děti budou chodit domů, kdy se jim zachce a manželku neodtrhnete od telefonu. Už nikdy si nepřečtete žádný časopis a navíc zaplatíte výměnu časového zámku Vašeho trezoru za obyčejný visací.

Člověk stanovil a začal měřit čas doufaje, že mu to bude ku prospěchu. Nemohl tušit, že teprve po čase (jak jinak) dozná i druhou stranu mince, či spíše ciferníku. A hledá cesty jak ho získat více, zapomínajíce, že na to hledání má vyměřeno opravdu málo času.

Zařazeno v kategorii Ostatní literatura, Postřehy

Počet komentářů na “Čas” - 3

Eva (7.5.2011 (11.49))

vítám tě na Sůvičce cVoKu...čas, který jsem strávila čtením tvého fejetonu pokládám za smysluplný... pokud nebudeš proti, přesunu jej do rubriky Naše postřehy, neb je k tomu určená...

cVoK (7.5.2011 (13.12))

V zásadě nejsem proti ničemu :o) A jen tak pro zajímavost, tohle byl jeden z mých prvních literárních pokusů ... je to staré tak dobře deset let.

Eva (7.5.2011 (13.43))

to je přesně o tom, že když má někdo talent, tak se to projeví již na prvotině...

Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a