Jak jsem se nestal agenturním zaměstnancem

10. června 2011, autor cVoK,

Jednoznačným vítězem loňských parlamentních voleb nebyla žádná z politických stran, nýbrž enkláva všech agentur, společností a firem, zabývajících se průzkumy veřejného mínění. Nebývalý zájem o služby tohoto druhu ze stran sdělovacích prostředků i politických subjektů zřejmě předčil veškerá možná očekávání jejich manažerů i majitelů, kterým se samou radostí a pýchou nadouvaly nejen tváře, ale i peněženky.

Tenhle byznys okolo průzkumů veřejného mínění je vůbec docela prima. Práce mezi lidmi, žádné přehnané nároky na investice do strojů či technologií, nu a inteligenční potencionál zaměstnanců se asi také nezkoumá, neboť otázku položit a odpověď zaznamenat není žádná velká věda. Výsledkem jakéhokoli průzkumu pak obvykle bývá obsáhlý, nicneříkající dokument s mnoha hezkými barevnými grafy, rozmáchlými podpisy manažerů a nenápadnou poznámkou, že je to všechno bez záruky.

F a n t a s t i c k á práce, řekl jsem si, vyhledal kontakt na nejbližší takovou agenturu a přihlásil se k přijímacímu pohovoru. Byli tam všichni milí, perfektně oblečení a na vizitkách se jim skvěly strašlivě dlouhé funkce. Slečna asistentka s výstavním zadečkem (tady bude opravdu radost pracovat!) mi nabídla kávu a omluvila se, že Mattoni už došla. Pánové si se mnou chvilku jen tak povídali a poté se dotázali, zda bych uměl charakterizovat voliče jednotlivých politických stran.

Čekal jsem úplně jiné otázky, ale oni si zkrátka – věrni svému povolání – chtěli asi udělat jakýsi malý průzkum mého mínění.

Sociální demokracii, začal jsem, volili pravděpodobně zrakově a sluchově postižení lidé. Ti první zřejmě neviděli, koho měla tahle strana v čele a ti druzí zase neslyšeli nesplnitelné sliby o ráji na zemi, kde budou všichni chodit v botičkách od Diora. Svůj hlas této bohaté snůšce populismu dala dozajista i většina producentů vajec.

Občanské demokraty preferují zejména naivní lidé a novodobí veksláci. Naivkové pořád věří, že straně jde především o podporu podnikání, zachování osobních svobod a snižování daní, novodobí veksláci naopak cítí, že v této partaji mají nejlepší šanci směnit svá korýtka za bezproblémový přístup k veřejným zakázkám. Tato strana loni přitáhla do svých řad i vysoké procento ornitologů, kteří svým kroužkováním vynesli Ivana Langera na pomyslný piedestal největšího ptáka voleb.

TOP 09 zabodovala, pánové, především u sklerotiků, turistů a nespavců. Sklerotici dávno zapomněli na páně Kalouskovy kousky na ministerstvu obrany a v české politice obecně, turisté pak v tomto spolku objevili velké množství svých kolegů, jenž nezbloudili a dorazili na přední místa kandidátek ze všech možných stran po značkách všech barev. Slušné procento hlasů zajistila TOP-ce i osoba pana předsedy, který je nejen váženým aristokratem, ale i nedostižným idolem všech nespavců.

Hlasy televizních maniaků a diabetiků vynesly do parlamentu i zástupce Věcí veřejných. Telemaniaci určitě chtěli jediného výraznějšího zástupce této partaje vidět v zákonodárném sboru na vlastní oči, zatímco pro cukrovkáře je tato neprůhledná a hlavně nemastná a neslaná strana zřejmě nejlépe stravitelná. Některé voliče získala VV-éčka i svou upřímností, neboť několik jejich čelných představitelek odvážně odhalilo své (nejen) slabiny.

Komunisté, pokračoval jsem dále, se mohli spolehnout na hlasy bývalých i současných straníků, příznivců atomových elektráren a „ultras“ fanoušků všech českých fotbalových klubů. Čili na všechny, kdož tvoří nebo neochvějně vyznávají princip tzv. tvrdého jádra. Svůj hlas přihodili i někteří recesisté, kteří oceňují nevšední smysl pro humor této strany, jejíž vedení sídlí v pražské ulici Politických vězňů.

Ještě než jsem se stačil dostat k lidovcům a zeleným, věděl jsem, že je zle. Pán s nejdelší funkcí na vizitce evidentně brunátněl, manažeru-juniorovi se dělalo mdlo, zřejmě při pomyšlení, že by zákazníkovi předložil právě tuhletu šílenou analýzu. I když by byla jako obvykle bez záruky.

Opatrně jsem se zeptal, koho volili. Byla to příliš osobní a drzá otázka, takže neodpověděli, slušně poděkovali a že prý dají do týdne vědět. Na odchodu mě mezi dveřmi zastavila majitelka onoho krásného zadečku a pokradmu pronesla:

„Asi tušíte, že Vás nevezmou. Ale musím Vám to říct – byl jste fakt nejoriginálnější, koho jsme tady kdy měli ….“

Zařazeno v kategorii Ostatní literatura, Postřehy

Počet komentářů na “Jak jsem se nestal agenturním zaměstnancem” - 1

Eva (12.5.2011 (19.44))

skvěle jsem se bavila... tvoje charakteristiky stran jsou úžasně pravdivé a úžasně vtipné...P.S. Asi by mě taky nevzali:-)))

Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a