Scházíš mi…

23. května 2011, autor debbi,

To ty jsi ten, kdo mi tak schází,
rozpaluješ mě do běla.
Já to tak vážně nechtěla,
moc prohrává, kdo příliš vsází.

Ať hledám jak chci – nenacházím,
jen bloudím jako bez těla.
To ty jsi ten, kdo mi tak schází,
když rozpálíš mě do běla.

Kdo po nás tvrdým chlebem hází
Kdo jenom, kéž bych věděla.
Zlá vůle jizvy nadělá,
ty, které pes si líže v mlází.
To ty jsi ten, kdo mi tak schází.

Rozpal mne znovu do běla…

Zařazeno v kategorii Poezie

Počet komentářů na “Scházíš mi…” - 3

Eva (25.5.2011 (11.09))

opět mi připomínáš halasovskou milostnou lyriku... prostě čítankovou klasiku(to myslím v pozitivním smyslu)... něžnou, emotivní a přitom tak úžasně srozumitelnou...opakování veršů jen zesiluje smutné vyznění... verš se psem se mi moc líbí, možná nejvíce, je originální, sice mi to logiky nepasuje, že by naše jizvy za nás vylizoval pes, ale beru to jako metaforu...

debbi (25.5.2011 (19.08))

Dík za hodnocení, které se velice příjemně čte. Jen vysvětlím: "ty, které pes si líže v mlází" - "ty" rozuměj "takové" - pes si líže v mlází rány, které utržil on sám... jsou takové, jako ty naše... stejně otevřené, stejně bolestivé... Ale protože je to pes, přísluší mu zmírnit si bolest lízáním. Ne že by stejné nemohl udělat člověk :-) ale lidé to prostě tak nějak nedělají... Lidé trpí a čekají, až "to přejde". Ne vždy, a ne vše má schopnost přebolet.

sarah (5.6.2011 (11.26))

Neviem, ale skládáš rýmy tak krehko a zrozumiteľne, že je to proste ONO:) Príliš pekné na to, aby se to čítalo len raz....spomienky, bolesť....túžba, nádej....a hlavne láska...

Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a