S korunou ořecha statného nad hlavou,
s drsným jeho kmenem vrásčitým za zády,
zrak chci smočit v moři naplněném lávou,
přes mraky prořídlé, přes závoj z listoví.
Proč měsiční světlo ve tmě láká tolik?
Proč snílci snící v něm věří na zázraky?
tak zde se vše opět "sešlo"... báječná symbióza ...závěr básně se mi moc líbí...