Literární web Sůvička

HÉRAKLÉS – PRÁCE JEDENÁCTÁ: DRAK

Eva

Pojednávaná souhvězdí: Drak, Eridanus

Jedenáctou prací, kterou král Eurystheus uložil Héraklovi, bylo přinést zlatá jablka ze zahrady Hesperidek. Zlatou jabloň darovala bohyně země Gaia Héře jako svatební dar. Héra zasadila vzácný strom do zahrady, která patřila Titánu Atlasovi.

Jeho dcerám Hesperidkám nařídila: „Budete jabloň hlídat jako oko v hlavě, nikdo si nesmí utrhnout jediné jablíčko.“

Náhle se však zlaté plody začaly ztrácet. Héra nikomu nic neřekla, proměnila se v sovu a v noci potají hlídala strom. Jaké bylo její nemilé překvapení, když zjistila, že jablka trhají samotné Hesperidky!

Uhodila na ně: „Místo, abyste jabloň hlídaly, drze kradete. Jak jste se mohly opovážit?“

„Nezlob se, byly jsme zvědavé.“

„Chtěly jsme se přesvědčit, že jablka jsou opravdu zlatá.“

„Odpusť nám to paní, už to nikdy neuděláme,“ omlouvaly se Hesperidky.

„O to se postarám, abyste to už víckrát neudělaly,“ pohrozila Héra a poslala strašlivého draka Ládóna, aby jabloň hlídal.

Drak Ládón byl jednou ze strašlivých příšer, které spolu počali mořský bůh Forkýn a jeho žena Kétó. Dalšími jejich potomky byli tři Graie, tři Gorgony či mořská obluda Skylla.

Ládón se svým hadím tělem obtočil kolem kmenu, a od té doby se už nikdo ke zlatonosnému stromu nepřiblížil.

Héraklés netušil, kde se zahrada Hesperidek nachází. Prochodil různé země, vyptával se, ale zahradu nenašel. Dorazil až k řece Eridanus a spatřil sličné nymfy, které se v ní koupaly.

Oslovil je: „Krásky, hledám zahradu Hesperidek. Nevíte o ní něco?“

„Možná víme, možná ne,“ chichotaly se nymfy.

„Naznačujete, že víte. Co mám udělat, abyste mi to řekly?“

„Musíš za námi do vody.“

„A proč? Není to nějaká léčka?“ znejistěl Héraklés.

„Není, je to součást tvého úkolu,“ uklidnily jej nymfy.

Héraklés poslechl a vstoupil do vod Eridanu.

„A teď mi prozradíte, kde je zahrada?“

„Musíš plavat po proudu řeky, až se dostaneš do moře. V ústí řeky Eridanu sídlí mořský bůh Néreus. Ten zná všechna tajemství a je pravdomluvný. Ale musíš ho donutit, aby promluvil.“

„Jak donutit?“

„Musíš ho držet tak dlouho, dokud ti neřekne, co potřebuješ. Ale dej si pozor, Néreus rád mění své podoby. Nesmíš ho pustit,“ vyzradily mu dobrosrdečné nymfy.

Héraklés plaval několik dní, až doplaval do moře. Starci Néreovi se již doneslo, že jej hledá slavný rek, a rozhodl se, že si s ním trochu pohraje. Po dlouhých letech nečinnosti to pro něho bylo příjemné zpestření. Objevil se na břehu a pokynul na Hérakla.

Hrdina vystoupil z mořských vln a hned se dotazoval: „Pověz mi, kde leží zahrada Hesperidek?“

Néreus se rozesmál na celé kolo: „A ty si myslíš, že ti to řeknu jen tak?“

Héraklés jej chytil pod krkem: „Myslím, že mi to budeš muset říct, jinak tě nepustím.“

Mořský kmet se změnil v kluzkého hada a začal sebou divoce mrskat. Héraklés jej však pevně svíral. Náhle měl Héraklés plné ruce ohně. Oheň nesnesitelně pálil, ale Héraklés necukl, věděl, že to je jen z dalších podob jeho pokušitele. Oheň se bleskurychle proměnil v ohavnou dravou rybu, obrovitého kraba, žahavou medúzu a mnoho dalších roztodivných tvorů, kteří se snažili vysmeknout z Héraklova pevného objetí.

Nakonec se vyčerpaný Néreus vrátil do své božské podoby a poprosil: „Už mě pusť, zahrada Hesperidek leží na dalekém západě.“

„Pustím tě, ale musíš mi to vysvětlit dopodrobna,“ vymínil si Héraklés.

Néreus Héraklovi zevrubně popsal cestu a Héraklés osvobodil Néreův krk od sevření svých mohutných rukou.

„Požádej Titána Atlase, ať ti jablka natrhá, ale do Mykén je musíš donést sám,“ volal za odcházejícím Héraklem stařík.

Héraklés došel do Lybie, když v tom mu zastoupil cestu obr Antaios a osopil se: „Co tu pohledáváš, skrčku?“

Antaios byl synem bohyně země Gaiy a boha moře Poseidóna. Měl obrovskou sílu a rád se pral. Každého, kdo přišel do jeho země, vyzval k zápasu, přemohl a nemilosrdně zabil.

„Uhni, přerostlá hroudo, stojíš mi v cestě,“ odsekl mu Héraklés, který se hned tak ničeho nezalekl.

„Ty drzý prťavý šmejde, vyzývám tě na zápas!“

„Jen do toho, tupohlavče.“

Antaios se rozzuřil, popadl Hérakla za ruku a chtěl mu ji zlomit. Héraklés mu však dal druhou rukou pěstí tak, že se obr zakymácel a ruku mu pustil. Pustili se do lítého boje. Héraklés byl zvyklý zápasit a měl obrovskou výdrž. Jeho soupeř začal v zápase umdlévat a nakonec padl na zem. Héraklés si už myslel, že má vyhráno. Obr však vyskočil ze země jako vyměněný a pustil se s novou vervou do boje. To se opakovalo. Héraklovi došlo, že Antaios, syn matky země, z ní čerpá svou sílu. Proto jej odtrhl od země a vyzdvihl nad hlavu. Silák byl v tu chvíli zcela bezmocný a nedokázal se bránit. Héraklés jej snadno uškrtil.

Cestou musel Diův syn zahánět lupiče a další darebáky, kteří ze začátku viděli v Héraklovi snadnou kořist, než se přesvědčili o jeho ukrutné síle a odvaze.

První koho Héraklés spatřil, když dorazil k bájné zahradě, byl Titán Atlas. Za trest, že se vzbouřil proti bohům, zde podpíral nebeskou klenbu a zjevně ho to nebavilo. Příchod Hérakla Atlas uvítal, celý pookřál a v duchu spřádal plán, jak na něho hodí svůj nezáživný výkon trestu. Proto hned Héraklovi navrhnul: „Co pro tebe mohu udělat, statečný hrdino?“

Héraklés si vzpomněl, co za ním volal mořský bůh Néreus, a odpověděl: „Mám za úkol přinést zlatá jablka ze zahrady, která ti patří. Nevyznám se tu však.“

„Jablka ti rád natrhám a přinesu,“ nabízel se přeochotně Atlas.

„To bys byl velmi laskav.“

„Má to však jeden háček. Strom hlídá strašlivý drak Ládón. Je nemožné ho obelstít, protože nikdy nespí.“

„Drak je možná nespavec, ale určitě není nesmrtelný,“ namítl s úsměvem Héraklés.

„Podívej se za zídku,“ vyzval jej Atlas.

Héraklés vylezl na zahradní zídku a spatřil dračí tělo obtočené kolem stromu a stále bdělou dračí hlavu, jak ostřížím zrakem pročesává okolí. Zamířil na ni svůj šíp a vystřelil. Šíp vletěl okem do hlavy, prosvištěl mozkem a vyrazil z hlavy ven. Hlava poklesla, dračí obtočení povolilo a tělo se sesmeklo na zem.

„Máš volnou cestu,“ oznámil Atlasovi.

„Musíš mi na chvilku podržet nebeskou klenbu,“ požádal jej Atlas.

Héraklés se sehnul a Atlas mu naložil klenbu na záda. Když se Atlas vrátil s jablky, prohlásil: „Donesu jablka králi Eurystheovi sám. Dám na ně větší pozor než ty. Až je předám, vrátím se.“

Héraklés poznal, že Atlas na něho nastražil past, že nemá v úmyslu se vrátit, že se chce nadobro zbavit svého břemene, a on zde zůstane navěky odsouzen podpírat nebeskou báň.

Naoko souhlasil a řekl: „Dobře, počkám tu na tebe. Jen mi prosím tě na chvíli podrž klenbu, tlačí mě tady do ramene, musím si tam dát nějakou podložku.“

Atlas neprohlédl, že Héraklés oplácí lest lstí, a proto se nic netušíc chopil nebeské kopule, v duchu se těšíc, že se jí za chvíli zbaví.“

Héraklés sarkasticky ucedil: „Žij blaze.“

Sebral ze země jablka a vyrazil směr Mykény.

Král Eurystheus byl velmi zaskočen, když mu Héraklés vtiskl do dlaní tři zlatá jablka. Jenom zablekotal: „Úkol jsi splnil. Jablka si můžeš za odměnu nechat.“

Héraklés věnoval zlaté plody bohyni Athéně a ta je dala zpátky Hesperidkám, které je odevzdaly bohyni Héře.

Atlas podpíral nebeskou klenbu do té doby, než kolem letěl Perseus na svých létajících sandálech. Po krátké slovní šarvátce jej Perseus pomocí hlavy Medúsy proměnil v kámen. Pohoří Atlas se rozprostírá v severní Africe dodnes.

Bohyně Héra přenesla Draka za jeho věrné služby na oblohu. A bůh vod Poseidón se postaral o to, že na obloze září souhvězdí Eridanus.

Autorkou ilustrace Draka je spisovatelka a ilustrátorka Renata Petříčková

 

Další řecké mýty a legendy

Drak

Existuje mnoho dalších mýtů týkajících se souhvězdí Draka. V jiné řecké báji souhvězdí představuje draka, kterého zavraždil Kadmos, syn fénického krále Agenora a bratr princezny Europy. Když Zeus unesl Europu v podobě býka, její bratři ji hledali, ale nikdo z nich ji nenašel a nikdo z nich se nikdy nevrátil domů. Kadmos, následujíc věštbu Pýthie v Delfách, se rozhodl usadit na místě, kde spatřil krávu s bílou skvrnou na čele. Nebyla zde však žádná voda, a tak Kadmos poslal své druhy do lesa, aby zde našli nějaký pramen. Ti jej sice našli, ale střežil jej obrovský had s dračí hlavou a ten okamžitě všechny rozsápal. Kadmos se po marném čekání vypravil za svými druhy do lesa. Našel zde jen jejich mrtvá těla a vedle nich hada. Pochopil, co se stalo, a hada po těžkém souboji probodl kopím. Bohyně Athéna poradila Kadmovi, aby hadovi s dračí hlavou vytrhal zuby a zasel je na pole. Z dračí setby vyrostla tlupa ozbrojených vojáků, kteří bojovali a navzájem se zabíjeli. Přežilo pouze pět nejsilnějších mužů a s jejich pomocí Kadmos založil město Théby.

V legendě o Argonautech to byl drak, kterého Iásón přemohl, aby získal zlaté rouno.

V jiné verzi je to drak, který pomáhal Titánům v boji proti bohům Olympu a byl bohyní Athénou vymrštěn do nebe. Tam se jeho tělo zamotalo na severním nebeském pólu, kde byl vzduch tak studený, že drak v této poloze ztuhl.

 

Eridanus

Řeka Eridanus je zmíněna také v báji o Faethóntovi. Faethón byl synem boha slunce Hélia a Okeanovny Klymeny. Byl krásný a pyšný a rád se vychloubal, že je synem boha.

„Ty nejsi synem žádného boha, jsi jen obyčejný smrtelník. Nikdo neví, kdo je tvůj otec,“ vysmíval se mu syn boha Dia Epafos.

Faethón se hluboce urazil. Epafova slova v něm však vzbudila pochybnosti o jeho božském původu, a proto běžel rozhořčeně za matkou a žádal vysvětlení.

Matka jej vybídla: „Jestli mi nevěříš, jdi za otcem a zeptej se ho sám.“

Hélios mu vše potvrdil a dodal: „Abych tě zbavil pochybností, požádej mě, oč chceš, a já přísahám při vodách řeky Stygy, že ti splním jakékoliv přání.“

„Chtěl bych na jeden den půjčit nebeský vůz a projet se v něm po nebeské klenbě,“ přál si Faethón.

Hélios se zděsil: „Ale to nezvládneš! Nikdo nedokáže řídit okřídlené koně, poslouchají jenom mě a mohou se splašit. A až se podíváš dolů na zemi, přepadne tě hrůza z té nesmírné výšky.“

Otec ho zoufale přemlouval, ať si vybere jiné přání, že toto je velmi nebezpečné. Faethón však trval na svém. Helios přísahal, a tak mu musel vyhovět.

Faethón si nebeskou jízdu užíval je krátce. Koně brzy poznali, že je nevede pevná ruka a opustili svou obvyklou dráhu a uháněli, kam se jim zachtělo. Faethón je nemohl ukočírovat, neznal jejich jména a neměl dost sil, aby je udržel na uzdě. Koně vzlétli k souhvězdí Štíra a Býka, ale když spatřili Kentaura, polekali se jeho napjatého luku. Slétli blízko k zemi a žárem slunečního vozu se začaly vařit řeky Eufrat, Orontes, Istros, Tiber. Oheň spálil úrodné plochy Arábie, Núbie a Sahary a změnil je v poušť. Obyvatelům Afriky ožehl pleť, takže zůstali černí. Začala vysychat moře, praskat země a otevírat se Hádova podsvětní říše.

Bohyně země Gaia volala, aby Zeus zasáhl, jinak Helius vůz zničí celou zemi. Zeus ji vyslyšel a srazil Faethónta do vod Eridanu. Héliovi koně se rozběhli po obloze a poté zamířili domů do stáje a zbytky Heliova vozu zůstaly rozházeny po nebi.

 

Souhvězdí v jiných kulturách

Drak

Staří Egypťané spojovali toto souhvězdí s bohyní Taweret (Tawaret), jejíž tělo bylo složeno z částí krokodýla, člověka, lva a hrocha. Bohyně Taweret ztělesňovala severní nebeskou oblohu či velkou skupinu hvězd a právě krokodýl zřejmě představoval souhvězdí Draka.

V babylonském eposu Enuma eliš vedli válku staří bozi s mladými bohy. Staré bohy vedla bohyně hlubin Tiamat, zobrazovaná jako dračice, která přináší zlo a chaos. Vůdcem mladých bohů byl Marduk, válečník se čtyřma očima, čtyřma ušima a ohnivým dechem. V strašné bitvě Marduk porazil bohyni Tiamat a rozsekl ji na dvě půlky. Z horní části těla pak vytvořil oblohu, planety a hvězdy, mezi nimiž nechybělo souhvězdí Draka. Ze spodní části bohyně vznikla země a z jejích očí vytryskly řeky Eufrat a Tigris.

Hvězdáři staré Indie viděli v souhvězdí Draka velkého krokodýla, který se nazýval Shi-shu-mara či Sim-shu-mara. Shishumara byl někdy zobrazován jako člověk a od pasu dolů jako krokodýl.

Podle E. N. Kaurova se tvar souhvězdí Draka v podobě „S“ stal ve starověké Číně předlohou k dnes již tradičnímu taoistickému symbolu dvou protikladných sil a principů jin a jang. Princip jin a jang byl ve staré Číně symbolizován také tygrem a drakem. Nebeskému drakovi a tygrovi byla přisuzována důležitá vzájemná vazba .

V mayských mýtech se vyskytovali velice často draci, krokodýli a hadi. Draci sestávali z částí těl hadů, krokodýlů i jelenů a byli spojováni s nebeskými událostmi. Mayové viděli v souhvězdí Draka velkého opeřeného hada Chicchan. Podle legendy pomohl opeřený had stvořit lidstvo.

 

V mytickém příběhu se objevila tato souhvězdí: Drak – Draco a Eridanus.

Souhvězdí Draka (Draco)

Drak se obtáčí v půlkruhu kolem severního světového pólu mezi Velkou a Malou medvědicí. Ve střední Evropě je souhvězdím oběžníkovým neboli cirkumpolárním. Nejlépe ho můžeme pozorovat na jaře a v létě, na obloze kulminuje v květnu. Přestože patří mezi deset největších souhvězdí, má jen málo zářivých hvězd. Jasnější hvězdy jsou v oblasti hlavy Draka. Tipem pro pozorování malým hvězdářským dalekohledem je ta nejméně jasná hvězda na hlavě Kuma (ν), která je považována za jednu z nejkrásnějších dvojhvězd. Hlavní komponenty jsou samy o sobě zdvojnásobeny, takže se jedná o trojitý hvězdný systém. Z jasnějších hvězd je nejznámější Thuban (a – alfa Draconis). Tento modrobílý obr byl před 4000 lety nejbližší hvězdou severního pólu. Bylo to vdobě staveb velkých pyramid v Egyptě a Thuban tehdy bezpečně určoval sever. Vlivem precesního pohybu zemské osy se odchýlil od severního pólu a na nejsevernější místo na obloze se přesunula Polárka (Severka) z Malé medvědice. Thuban se vlivem precese kolem roku 20 000 opět přesune na místo Polárky. Souhvězdí spíše připomíná hada než draka. Hlava Draka je tvořena hvězdami Rastaban (b), Etamin (g) a Grumium (x) a Kuma (ν). Etamin je oranžový obr a nejjasnější hvězdou. V hadovitém těle jsou nápadné hvězdy Tyl (e), Aldhibah (z), El Asich (i) a Ginafar (l). Drak sousedí se souhvězdími Malá medvědice, Blíženci, Velká medvědice, Velká medvědice, Herkules, Lyra, Labuť a Kéfeus.

 Autorem mapy je Petr Scheirich z České astronomické společnosti

Hvězdy v souhvězdí Draka

α – Thuban / Drak, magnituda 3,68 , vzdálenost od Země ve světelných letech 303

β – Rastaban / Dračí hlava, magnituda 2,81, vzdálenost od Země ve světelných letech 380

γ – Eltanin / Had, magnituda 2,23, vzdálenost od Země ve světelných letech 154

δ – Altais / Kozel, magnituda 3,07, vzdálenost od Země ve světelných letech 96

ε – Tyl, magnituda 3,84, vzdálenost od Země ve světelných letech 148, dvojhvězda nebo vícenásobná hvězda

ζ – Aldhibah, magnituda 3,17, vzdálenost od Země ve světelných letech 328

η – Athebyne 2,74, vzdálenost od Země ve světelných letech 92

θ – magnituda 4,00, vzdálenost od Země ve světelných letech 69

ι – Edasich / Hyena, magnituda 3,29, vzdálenost od Země ve světelných letech 101

κ – magnituda 3,89, vzdálenost od Země ve světelných letech 457

λ- Giausar, magnituda 3,85, vzdálenost od Země ve světelných letech 333

μ – Alrakis, magnituda 5,55, vzdálenost od Země ve světelných letech 89

ν – magnituda 4,88, vzdálenost od Země ve světelných letech 99, dvojhvězda nebo vícenásobná hvězda

ξ – Grumium, magnituda 3,75, vzdálenost od Země ve světelných letech 113

χ – magnituda 3,58, vzdálenost od Země ve světelných letech 26

ψ1 – Dziban, magnituda 4,57, dvojhvězda nebo vícenásobná hvězda

HD 161693 Alruba, magnituda 5,75, vzdálenost od Země ve světelných letech 457

42 – Fafnir, magnituda 4,82, vzdálenost od Země ve světelných letech 296

7 – Tianyi, magnituda 5,42, vzdálenost od Země ve světelných letech 784

8 – Taiyi, magnituda 5,23, vzdálenost od Země ve světelných letech 96

 

Souhvězdí Eridanu

Eridanus je souhvězdí jižní oblohy. Ze střední Evropy je vidět jen jeho severní část, a to v zimních měsících. Souhvězdí se vine jako dlouhá klikatá řeka od rovníku směrem dolů na jih. Dle řeckých mýtů se jedná o řeku Pád, v egyptské mytologii to byl posvátný Nil. Nejjasnější hvězdou nebeské řeky a devátou nejjasnější hvězdou na obloze je Achernar (a), což značí konec řeky. Bohužel tuto hvězdu ze střední Evropy nevidíme. Je to modrobílý obr a je zajímavý tím, že je zploštělý jako ragbyový míč. Achernar je osmkrát hmotnější než Slunce a jeho zářivý výkon je 2900krát vyšší než naše hvězda. Ostatní hvězdy Eridanu jsou poměrně slabé. Eridanus sousedí se souhvězdími Velryby, Pece, Fénixe, Malého vodního hada, Hodin, Rydla, Zajíce, Orionu a Býka.

Autorem obou map je Petr Scheirich z České astronomické společnosti

Hvězdy v souhvězdí Eridanu

α – Achernar/ Jižní konec řeky, magnituda 0,46, vzdálenost od Země ve světelných letech 139

β – Cursa /Podnožník, magnituda 2,79, vzdálenost od Země ve světelných letech 89

γ – Zaurak / Člun, magnituda 2,94, vzdálenost od Země ve světelných letech 203

δ – magnituda 3,54, vzdálenost od Země ve světelných letech 29

ε – Ran, magnituda 3,73, vzdálenost od Země ve světelných letech 10

ζ – Zibal – magnituda 4,80, vzdálenost od Země ve světelných letech 115

η – Azha / Hnízdiště (místo, kde sedí ptáci na vejcích) , magnituda 3,87, vzdálenost od Země ve světelných letech 137

θ – Acamar / Severní konec řeky, magnituda 2,9, vzdálenost od Země ve světelných letech 167, dvojhvězda nebo vícenásobná hvězda

κ – magnituda 4,25, vzdálenost od Země ve světelných letech 508

λ – magnituda 4,27, vzdálenost od Země ve světelných letech 811

μ – magnituda 4,00, vzdálenost od Země ve světelných letech 522, hvězda Algol

ν – magnituda 3,93, vzdálenost od Země ve světelných letech 675

υ2 – Theemin – magnituda 3,82, vzdálenost od Země ve světelných letech 20

υ3 – Beemim – magnituda 3,96, vzdálenost od Země ve světelných letech 272

υ4 – magnituda 3,56, vzdálenost od Země ve světelných letech 178

ο1 – Beid / Pštrosí vejce, magnituda 4,03 vzdálenost od Země ve světelných letech 122

ο2 – Keid / Skořápka, magnituda 4,43, vzdálenost od Země ve světelných letech 16

π – magnituda 4,42, vzdálenost od Země ve světelných letech 405

τ1 – magnituda 4,46, vzdálenost od Země ve světelných letech 46

τ2 – Angetenar / Ohyb řeky, magnituda 4,77 vzdálenost od Země ve světelných letech 187

τ3 – magnituda 4,09, vzdálenost od Země ve světelných letech 89

τ4 – magnituda 3,70, vzdálenost od Země ve světelných letech 338

τ5 – magnituda 4,30, vzdálenost od Země ve světelných letech 293

τ6 – magnituda 4,20, vzdálenost od Země ve světelných letech 57

τ7 – magnituda 5,24, vzdálenost od Země ve světelných letech 277

τ8 – magnituda 4,62, vzdálenost od Země ve světelných letech 329

τ9 – magnituda 4,66, vzdálenost od Země ve světelných letech 306

φ – magnituda 3,57, vzdálenost od Země ve světelných letech 154

χ – magnituda 3,70, vzdálenost od Země ve světelných letech 57

ω – magnituda 4,40,A vzdálenost od Země ve světelných letech 235

53 Sceptrum – magnituda 3,87, vzdálenost od Země ve světelných letech 116, dvojhvězda nebo vícenásobná hvězda

Zařazeno v kategorii Hvězdná obloha, Postřehy