Literární web Sůvička
Léda a labuť
Eva
Pojednávaná souhvězdí: Blíženci, Labuť, Koníček, Orel
Aitólská princezna Léda byla krásná jako bohyně. Uchvátila spartského krále Tyndarea, který se do ní na první pohled zamiloval. A protože i Tyndareus se Lédě líbil, vstoupili spolu do manželství.
Léda okouzlila i samotného boha Dia. Zeus přemýšlel, jak by se krasavice zmocnil a zároveň unikl ostřížímu zraku své žárlivé a podezíravé manželky Héry. Jednou se Léda procházela kolem řeky, Zeus neváhal a proměnil se ve velikou labuť. Jako vznešený pták brázdil po řece a toužebným pohledem sváděl královnu.
Léda se podivila: „Ty jsi tak krásná, kde ses tu vzala?“
Labuť po těchto slovech zamířila k ní, vylezla břeh a celá se čepýřila. Spartská vládkyně k ní poklekla a něžně ji pohladila po šíji. Převtělený Zeus jí stočil svůj labutí krk do klína a dával najevo svou náklonnost. Nic netušící Léda se laskala s labutí, obdivujíc její krásu. Náhle se Zeus v podobě labutě vztyčil a nebohou Lédu znásilnil.
Zneuctěná a nešťastná Léda se vrátila do královského paláce a nikomu o tomto strašném zážitku neřekla. Zanedlouho se královně narodily čtyři děti. Kastór (Castor) a Klytaimnéstra byli dětmi krále Tyndarea. Ze styku s bohem Diem vzešly dvě děti Polydeukés (Pollux) a Helena. Tyndareus byl šťasten. Domníval se, že všechny děti jsou jeho a miloval je nezištnou otcovskou láskou.
Kastór a Polydeukés byli dvojčata a nevlastní bratři zároveň. Byli stateční a odvážní. Polydeukés zdědil po svém božském otci obrovskou sílu a proslul jako zápasník, kterému se nikdo nevyrovnal. Kastór byl vynikající vozka válečného vozu a úspěšný krotitel koní. Slavný nebeský kůň Pegas měl potomka Celerise (Koníček). Toto hříbátko daroval bůh Hermes Kastórovi, neboť obdivoval jeho krotitelské schopnosti.
Kastór a Polydeukés se plavili s Iásonem na lodi Argo do Kolchidy pro Zlaté rouno. Při plavbě se strhla obrovská zničující bouře.
Jeden z členů posádky Orfeus sepjal ruce a prosil: „Bohové, vládci Olympu nenechte zahynout Iásona a jeho druhy, smilujte se nad hrdinnými bratry, Kastór a Polydeukés nesmí zemřít.“
A začal hrát na kouzelnou harfu, až srdce usedalo. A bohové jej vyslyšeli. Aby ne, když Polydeukés byl božského původu. Bouře se náhle utišila a oběma bratřím se na čele objevila zářivá hvězda.
Námořníci klesli na kolena a volali: „Děkujeme vám, hrdinové a spasitelé.“
Od té doby se Kastór a Polydeukés stali patrony a ochránci námořníků.
Jednou oba bratři ukradli se svými bratranci Lynkeem a Ídem stádo býků. Bratranci je však při dělení kořisti podvedli a vypukla mezi nimi válka, která skončila tragicky. Ídův oštěp probodl Kastorovi hruď. Polydeukés zabil Lynkea, ale Ídos se urputně bránil. Zeus seslal z nebe blesk, který Ída zabil.
Polydeukés zvolal k nebesům: „Mocný Die, proč jsi mě nenechal zemřít s mým bratrem?“
Zeus odpověděl: „Ty nemůžeš zemřít, jsi syn boha a jsi nesmrtelný.“
Polydeukés bědoval: „K čemu mi je nesmrtelnost, když tu není můj milovaný bratr?“
Zeus zahřměl: „Chceš se příčit přání bohů nevděčníku?“
Polydeukés naštvaně odsekl: „Pokud bych měl zůstat na světě bez bratra, tak ano.“
Zeus se zamyslel a pak řekl: „Jedna možnost by tu byla.“
„Co navrhuješ?“
„Budete žít s bratrem jeden den v Hádově říši jako mrtví a druhý den na Olympu jako živí a věčně mladí.“
A stalo se, jak vládce Olympu poručil. Bratři byli jeden den živí a jeden den mrtví.
Jako neživí a nemrtví se zúčastnili války o svou krásnou sestru Helenu, kterou unesl spartskému králi Meneláovi princ Paris, syn trojského krále Priama. Tak vypukla Trojská válka.
Jejich druhou sestru Klytaimnéstru si vzal za ženu mykénský král Agamemnón, další účastník Trojské války. Ale o tom všem až v dalším vyprávění.
Kastór a Polydeukés, latinsky Castor a Pollux, jsou známí také jako Dioskúrové, což znamená Diovi synové. Není to zcela přesné, neboť jenom Polydeukés byl Diovým synem. Faktem však je, že Zeus umístil na oblohu oba dva. Z bájí také není zcela jasné, kdy se vlastně narodila Helena. Protože k početí s Diem došlo jen jednou, tak by logicky Helena měla být třetí dítě narozené v jeden den, žádný zdroj však neříká nic o trojčatech.
Některé prameny dokonce uvádějí, že Léda po styku s Diem porodila vejce, z nichž se vylíhly božské děti. Musíme mít však na paměti, že to jsou jenom báje a v bájích nelze hledat nějakou logiku.
Další mýty a legendy pocházející z Evropy
Blíženci
Legenda o vejci vypráví, že se Zeus zamiloval do bohyně spravedlivé odplaty Nemesis a hnán sexuální touhou ji neustále pronásledoval . Nemesis před ním skočila do vody a proměnila se v rybu. Zeus za ní okamžitě plaval v podobě bobra. Nemesis před ním prchala v podobě různých tvorů, ale všechno bylo marné, Zeus se vždy vtělil do rychlejšího a zuřivějšího zvířete. Nakonec se zoufalá Nemesis proměnila v divokou husu a pokusila se uletět. Zeus vklouzl do těla labutě a za letu se jí zmocnil. Po tomto násilném aktu divoká husa ztratila hyacintové vejce a to spadlo do bažiny. Toto neobvykle modré vejce našla na vřesovišti princezna Léda, schovala ho do truhly a po několika dnech se z vejce vylíhla Helena Trojská. Jiné ságy říkají, že toto vejce spadlo přímo z Měsíce.
Za zmínku stojí i příběh o tom, jak Zeus v podobě labutě skočil do náruče Nemesis a řekl: „Pomoz mi, pronásleduje mě hrozný orel!“ Překvapená Nemesis ho ochranitelsky objala a proradný Zeus ji znásilnil. Nemesis poté snesla vejce, které Hermes vzal a hodil mezi Lédina stehna, když seděla na židli s roztaženýma nohama. V tu chvíli z něj vyskočila Helena a tak se Léda stala její matkou. Zeus poté na památku tohoto činu umístil labuť a orla na oblohu.
V římské mytologii byly hvězdy pojmenovány po dvojčatech Romulovi a Removi, které vytáhla z řeky Tibery vlčice, a tito později založili Řím. V Egyptě představovaly tyto jasné hvězdy dvě klíčící rostliny a u Féničanů znázorňovali dvě kozy. Jako ochránci mořeplavců se bratři zjevují v podobě Eliášova ohně, tedy elektrických výbojů mezi špičkami stěžňů na plachetnici.
Labuť
Jiný řecký mýtus vypráví o mladíkovi jménem Cygnus. Byl nejlepším přítelem Faethona, syna boha Slunce Helia. Jednoho dne si oba přátelé půjčili od boha Slunce nebeské kočáry a projížděli se po obloze. Příliš se však přiblížili Slunci, kočáry se vzňaly a oba mladíci se v hořících kočárech zřítili se na zem. Jelikož Cygnus byl nesmrtelný, hrůzný pád přežil. Když se po krátké době probral, hledal svého přítele Faethona, ale našel jej mrtvého na dně řeky Eridanus. Snažil se jej vytáhnout z řeky, ale marně. Zeus, který vše viděl, nabídl Cygnovi pomoc se slovy: „Abys mohl svého přítele vytáhnout z řeky, proměním tě v labuť, ale ztratíš tak svou nesmrtelnost. Budeš žít jen tak dlouho, jako žijí ostatní labutě.“ Cygnus souhlasil a v podobě labutě vytáhl mrtvého Faethona z Eridanu, řádně pohřbil a umožnil mu odejít do říše mrtvých. Jeho oběť neupadla v zapomnění, po jeho smrti jej Zeus přenesl na oblohu v podobě labutě.
Ve Starém Egyptě existovalo několik verzí o stvoření světa z husího vejce. Ze všech prapůvodních vodstev vznikla Mléčna dráha, kterou Egypťané uctívali jako bohyni Hathor. Na Mléčné dráze se nacházel prvotní pahorek, na který snesla vejce Velká husa. Z vejce se zrodil Sluneční bůh Re, podle jiných egyptských legend bůh Thovt, nebo sluneční bůh Amon. Všechny tyto legendy mají jedno společné, a to, že prvotní pahorek, místo, kde vznikl veškerý život, se nacházel v souhvězdí Labutě. Dle souhvězdí Labutě byly ve Starém Egyptě orientovány pyramidy, např. pyramida v Gíze je umístěna tak, že přímo nad ní před 2500 lety procházelo souhvězdí Labutě s hvězdou Deneb.
Koníček
Egyptský astronom a matematik Klaudios Ptolemaios vypráví o krásné Hippé, dceři kentaura Cheiróna. Hippé svedl Aiolos, vládce větrů a syn předka Řeků Helléna. Hippé utekla před hněvem svého otce do hor a porodila tam dceru Melanippe. Ale Cheirón ji neúnavně hledal, aby ji potrestal. Hippé požádala o pomoc bohy a ti ji proměnili v klisnu. Bohyně Artemis ji poslala na oblohu, kde se před Cheirónem schovává za Pegasem. Je vidět jen její hlava.
Souhvězdí v jiných kulturách
Blíženci
Indiáni ve střední Brazílii spojují souhvězdí Blíženců s otvory velké flétny.
Labuť
Souhvězdí Labutě v podobě nebeského ptáka ptáka hraje důležitou roli v mnoha dalších mýtech. V Arábii si souhvězdí spojovali s létajícím orlem. Deneb, nejjasnější hvězda souhvězdí Labutě, byla podle prastarých tradic považována za ochranitelku a dárkyni života i smrti.
V Mezopotamii (3.tisíciletí př.n.l.) byly hvězdy v okolí Deneb spojovány s postavou démona, okřídleného lva s rozevřenou tlamou UD.KA.DU. Hlava šelmy ležela na Mléčné dráze v místech souhvězdí Labutě a ocas v souhvězdí Cefeus.
Pro mezoamerické indiány byla Mléčná dráha světový strom, na jehož vrcholu seděl nebeský pták – souhvězdí Labutě. Podle mayské legendy Popol Vuh jedno z lidských dvojčat srazilo nebeského ptáka ze stromu a zabilo. Kořeny tohoto mýtu z dávné doby můžeme chápat i z hlediska astronomického, neboť nebeský pól se v období 16.000 až 14.000 let př.n.l. nacházel na Mléčné dráze v souhvězdí Labutě a pád nebeského ptáka lze vykládat jako přesun nebeského pólu díky precesi ze souhvězdí Labutě do hvězdy Vega.
Souhvězdí Labutě v čínské astronomii
Poznámka autorky: Když jsem psala německou knihu o hvězdné obloze (Sternmythen, Astronomie-Verlag, 2020), souhvězdí Labutě (Cygnus) mě zaujalo nejvíce. Je významné z astronomického hlediska a doslova nadupané mýty a legendami z Evropy, Mezoameriky a Číny. Co se týče čínské astronomie, velmi mi pomohl astronom a sinolog pan Václav Laifr, který mi cestou mailové korespondence vše dopodrobna vysvětlil a poslal články, z nichž jsem čerpala. Velmi mu za vše děkuji.
Nejznámější čínský milostný příběh pochází z doby, kdy v zemi vládla dynastie Han (206. př.n.l. až 220 n.l.). Vypráví o princezně Zhi Nu, dceři nefritového vládce nebes. Zhi Nu dennodenně předla brokát v překrásných barvách oblohy. Zamiloval se do ní pastýř buvolů Niu Lang a Zhi Nu jeho lásku opětovala. Rozhodli se žít spolu na zemi a zcela zapomněli na své povinnosti. Tkadlena netkala žádný nebeský brokát a buvoli zůstali bez pastýře. Nebeský císař se rozzlobil, a když Zhi Nu odcházela z návštěvy nebes zpět na zem ke svému milému, položil jí otec do cesty Stříbrnou řeku, aby jí zabránil vrátit se na zem. Od té doby se mohli milenci setkávat jen jednou za rok, a to sedmého dne sedmého měsíce. Tento den vytvořily všechny straky ze svých křídel most přes nebeskou Stříbrnou řeku. Obloha oba zamilované vždy schovala za mraky a když pršelo, lidé věděli, že oba při loučení pláčou. Sedmý den sedmého měsíce se v Číně slaví nejen jako svátek začátku podzimu, ale také jako svátek Pastýře a Přadleny.
Princeznu Přadlenu představuje na obloze hvězda Vega ze souhvězdí Lyry. Vedle ní svítí hvězda Altair ze souhvězdí Orla, její milý pastýř. Milenci Vega a Altair jsou odděleni Stříbrnou řekou – Mléčnou dráhou. Spojuje je souhvězdí Labutě, které jako most jednou ročně zhmotňují straky. Příběh o princezně představované hvězdou Vega a o ptačím mostě přes Mléčnou dráhu mohl být podložen prastarými zkušenostmi z pozorování noční oblohy, když se Vega ještě nacházela v blízkosti severního pólu. Kolem 12. tisíciletí př.n.l. se vlivem precese nebeský pól začal od Vegy vzdalovat a hvězda postupně ztrácela svou funkci ukazatele severního nebeského pólu. To bylo interpretováno, že princezna přestala plnit své povinnosti.
Díky precesním pohybům Země se na místo Polárky časem zase přesune hvězda Vega a za cca 14.000 let bude zemská osa opět mířit ke hvězdě Veze. Za 25 725 let (tzv. platónský rok – doba, za kterou průsečík zemské osy s nebeskou sférou vykoná uzavřený okruh kolem pólu ekliptiky) Polárka zase pomyslně vystrčí Vegu a bude zářit jako nejsevernější hvězda nad severním pólem.
Koníček čínské astronomii
V čínském hvězdném systému tvořily hvězdy α Equulei a β Aquarii „Xu“ – prázdný nebo prázdný dům – místo spojené se smrtí a smutkem, hvězdy δ a γ Equulei tvořily „Sifei“ – soudce, který trestá.
Krátce o čínské astronomii
Čínská astronomie se začala vyvíjet již v 2. tisíciletí před naším letopočtem. Stejně jako jinde na světě má původ v mytologii a zároveň v praktických potřebách kalendáře pro účely zemědělství. Čínská astronomie měla vysokou úroveň, vznikla zde první koncepce nekonečného a prázdného vesmíru, k pozorování hvězdné oblohy používali přístroje jako např. vodní hodiny, pozorovací tubus (předchůdce dalekohledu) a hodinový stroj a jejím největším přínosem pro moderní astronomii je, že Číňané mají nejstarší kontinuální záznamy nebeských úkazů na světě. Číňané rozdělili oblohu na 28 částí o nestejné velikosti. Tyto částí nebo také lunární dómy se jmenovaly se podle souhvězdí, která se v nich nacházela. Číňané znali téměř 290 souhvězdí, ale jejich názvy a vyobrazení byly zcela jiné než v západní civilizaci. Slunci přiřazovali mužský aktivní prvek jang a Měsíci ženský pasivní prvek jin. Největší význam v čínské astronomii měly cirkumpolární souhvězdí a Polárka. Jejich názvy souvisejí s císařem a s prostředím císařského dvora. V souhvězdí Severní pól nacházíme hvězdy se jmény jako Korunní princ, Syn císařské konkubíny, Císařovna, Císařská konkubína. Mezi blízkými souhvězdími nacházíme Tři nejvyšší (hodnostáře) nebo Sedm vévodů.
V současnosti se v Číně používají jak západní názvy souhvězdí a hvězd, tak i tradiční čínské, i když v poslední době spíše převažuje používání mezinárodních, tj. západních názvů souhvězdí. V některých případech však mají čínské názvy vždy přednost. Například Číňané nikdy nenapíšou Vega, Altair nebo Velký vůz, ale zásadně Přadlena, Pasáček a Severní naběračka a západní jméno dají do závorky.
Astronomický popis jednotlivých souhvězdí
V příběhu jsme pojednali tato souhvězdí: Blíženci – Gemini, Labuť – Cygnus, Koníček – Equuleus, Orel – Aquila.
Mapu vypracoval Thomas Baer, šéfredaktor švýcarského časopisu Orion
Souhvězdí Blíženců (Gemini)
Ilustrace Renata Petříčková
Blíženci jsou vidět na severní obloze od listopadu do dubna. Mají přibližně tvar plochého rovnoběžníku, na jehož jednom vrcholu září dvojhvězda Pollux (b), naší Zemi nejbližší oranžový obr. Castor (a) na druhém vrcholu je ve skutečnosti šestinásobný hvězdný systém. V souhvězdí Blíženců se nachází tzv. radiant (vyzařující bod) meteorického roje Geminidy, tedy místo, ze kterého zdánlivě vylétají na oblohu meteory. Meteorický roj lze pozorovat v prosinci. Geminidy ze všech meteorických rojů pronikají nejhlouběji do zemské atmosféry, a to až do výšky pouhých čtyřiceti kilometrů od zemského povrchu. Blíženci jsou obklopeni souhvězdími Malý pes a Jednorožec na jihu, Orion a Býk na východě Rys a Vozka na severu a na západě Rak.
Autorem mapy je Petr Scheirich z České astronomické společnosti
Hvězdy v souhvězdí Blíženců (v závorce je překlad arabského názvu hvězdy):
magnituda vzdálenost typ hvězdy
(světelné roky)
α Castor 1,58 51 dvojhvězda
β Pollux 1,14 34
γ Alhena, Almeisan / vypálený znak nebo zářivý
1,92 109
δ Wasat / střed 3,53 56 spektroskopická
dvojhvězda
ε Mebsuta / natažená lví tlapa
2,98 547 proměnná hvězda
μ Tejat 2,87 232 proměnná hvězda
η Propus 3,28 385
ξ Alzirr / knoflík 3,36 60
ζ Mekbuda / zatažená tlapa 3,79 1429 proměnná hvězda
Souhvězdí Labutě (Cygnus)
Ilustrace Renata Petříčková
Labuť je velké typicky letní souhvězdí, které je nejvýrazněji vidět na severní obloze v letních měsících a začátkem podzimu po celou noc. Labuti se také říká Severní kříž. Souhvězdí leží uprostřed letní Mléčné dráhy, která v této oblasti září obzvláště intenzivně. Nalezneme v ní několik krásných mlhovin, nejznámější z nich je mlhovina Severní Amerika. Nejjasnější hvězda Labutě je Deneb (a), která označuje konec ocasu. Deneb je cirkumpolární pro střední Evropu a tvoří jeden vrchol letního trojúhelníku (další vrcholy jsou Vega v Lyře a Altair v Orlu). Na hrudi labutě svítí hvězda Sadr (g) a jako hlava září velmi pohledná dvojhvězda Albireo (b), dobře viditelná dalekohledem. V sousedství Labutě se nacházejí souhvězdí Drak, Kefeus, Pegas, Lištička a Lyra.
Autorem mapy je Petr Scheirich z České astronomické společnosti
Hvězdy v souhvězdí Labutě (v závorce je překlad arabského názvu hvězdy):
magnituda vzdálenost typ hvězdy
(světelné roky)
α Deneb / slepičí ocas 1,25 1400
β Albireo / slepičí zobák 3,085/ 5,11 430 K3 dvojhvězda
oranžová a modrá
γ Sadr, Schedir / slepičí hruď 2,23 1.800
δ Fawaris / jezdec 2,87 167 vícehvězdný systém
ε Aljanah / křídlo 2,48 76 dvojhvězda;
názve Gienah se dle IAU ještě používá
pro γ Corvi
ι 3,76 121
κ 3,76 120
ζ 3,21 161
Souhvězdí Koníčka (Equuleus)
Ilustrace Renata Petříčková
Koníček je nejlépe vidět na večerní obloze koncem léta a na podzim. Je to po Jižním kříži druhé nejmenší souhvězdí a tvoří ho jen slabší hvězdy, proto není nijak nápadné. Skládá se ze čtyř hvězd, které mají představovat hlavu mladého koně. Jeho nejbližší sousedé jsou Pegas, Delfín a Vodnář.
Autorem mapy je Petr Scheirich z České astronomické společnosti
Hvězdy v souhvězdí Koníčka (v závorce je překlad arabského názvu hvězdy):
magnituda vzdálenost typ hvězdy
(světelné roky)
α Kitalpha / přední část koně 3,93 168
β 5,15 289
γ 4,68 118
δ 4,49 61
Souhvězdí Orla (Aquila)
Ilustrace Alexander Jamieson, Celestial Atlas (1822)
Souhvězdí Orla nebylo známé jen ve starověkém Řecku, ale mnohem dříve v Mezopotámii. Nejlépe je vidět od května do října, jde tedy o typické letní souhvězdí. Orel je malé souhvězdí, které leží uprostřed Mléčné dráhy. Jeho nejjasnější hvězda Altair tvoří spolu s hvězdami Deneb v Labuti a Vegou v Lyře takzvaný „Letní trojúhelník“, nápadnou skupinu hvězd. Ve vzdálenosti 16,7 světelných let je to jedna z nejbližších hvězd a jedna z 20 nejjasnějších hvězd na obloze. Její průměr je 1,5krát větší než průměr Slunce a její svítivost je desetkrát větší. Pro pozorování dalekohledem je zajímavá otevřená hvězdokupa NGC 6709, která se nachází mezi hvězdami Dzeta a Epsilon. Souhvězdí Orla sousedí se souhvězdími Šíp, Herkules, Hadonoš, Had (ocas), Štít, Střelec, Kozoroh, Vodnář a Delfín.
Hvězdy v souhvězdí Orla (v závorce je překlad arabského názvu hvězdy):
magnituda světelné roky
α Altair / létající orel 0,76 16,7 proměnná hvězda
β Alshain / sokol stěhovavý 3,71 45
γ Tarazed / vahadlo 2,72 395
δ 3,36 51 dvojhvězda
ε 4,02 155 spektroskopická
dvojhvězda
ζ Okab 2,99 83 dvojhvězda
η 3,80 1382 céfeid
λ 3,43 124
Zařazeno v kategorii Hvězdná obloha, Postřehy