Literární web Sůvička

Nehoupej srdcem mým

Ajaja

 

 

 

Nehoupej srdcem mým

Ať jej nezlomíš

Krev tepe jím

Víš

Pro Tebe tepe

Pro lásku ničivou

Pro radost léčivou

Pro Tebe

Nehoupej srdcem mým

Je křehké a bolavé

Chvěje se

Jak ptáče raněné

Jak srna v oku

Na každém kroku

Volá Tebe

Zařazeno v kategorii Poezie

Počet komentářů na “Nehoupej srdcem mým” - 5

Tudy   (16. 6. 2013 (22:37))

Radost léčí a může to být i radost z toho, že dáváme, nejenom že přijímáme


Ajaja   (15. 6. 2013 (20:03))

Přesně - bez ní se prostě nedá žít


Eva   (15. 6. 2013 (19:31))

Aha, v koutku duše (nebo srdce) máme naději, radost, vše.


Ajaja   (15. 6. 2013 (19:27))

Evi, i v sebevětší bolesti probleskne paprsek naděje a potěší... Naše "srdce" vydrží leccos a nevzdává téměř nic... A pokud je naděje (a o té ty verše jsou), je i kousíček radosti někde v koutku raněného srdíčka


Eva   (15. 6. 2013 (19:17))

Opravdu "křehká" a teskná básnička. Chápu, že je opuštěná a srdce ji za ním bolí. Ale tu "radost léčivou" nějak nevím, proč.