Literární web Sůvička
Perseus a Andromeda
Eva
Pojednávaná souhvězdí: Perseus, Andromeda, Kasiopea, Kefeus, Velryba, Pegas.
„Zahyneš rukou svého vnuka,“ zazněla věštba delfské Pýthie.
Král Akrisios se otřásl. Jeho dcera nesmí mít nikdy děti! A pokud král nebude mít žádné vnuky, věštba se nenaplní. Poručil otrokům, aby zavřeli dospívající Danaé do bronzové věže a bedlivě ji střežili. Nikdo se k ní nesmí dostat.
Avšak vězení nebylo žádnou překážkou pro záletného boha Dia, kterého půvabná Danaé a její neradostný osud nenechaly lhostejným. Pronikl do její kobky v podobě zlatého deště a zde se jí ukázal ve své božské podobě. Když se jí zmocnil, Danaé se nebránila. Věděla, že to je cesta k jejímu vysvobození.
„Cože, jak je to možné? Kdo k ní mohl proniknout skrze mříže?“ zuřil její otec, když mu otroci donesli zprávu o narození jeho vnuka.
„Přiveďte je oba okamžitě sem,“ poručil.
„Kdo je otcem dítěte ty děvko proradná?“ obořil se na svou dceru.
„Perseus je synem samotného boha Dia,“ odpověděla výsměšně Danaé.
Akrisios se zarazil. Bál se zabít potomka boha vlastní rukou. Dal proto zhotovit obrovskou dřevěnou truhlu, dítě i matku do ní strčil, zatloukl a nechal hodit do moře. Doufal, že se oba utopí.
Perseovi však nebylo souzeno zemřít v dětském věku. Na ostrově Serifos truhlici vylovil rybář Diktys. Když otevřel víko a našel v ní dva živé lidi, byl velmi překvapen. A když zjistil, že se jedná o princeznu z Argu a jejího syna, odvedl oba plaváčky do paláce krále Polydekta. Vládcovi říše kráska ihned padla do oka. Nadbíhal jí, dvořil se jí, nosil jí vzácné dary, poručil básníkům, aby na ni skládali opěvné básně. Avšak marně. Kráska jej tvrdošíjně odmítala s tvrzením: „Mým úkolem zde na zemi je vychovat syna, který by mne pomstil.“
Perseus dospěl v muže a chránil matku před dotěrným králem. Polydektés přemýšlel, jak by se ho zbavil a měl tak volný přístup ke své vytoužené. Proto zosnoval léčku. Uspořádal hostinu pro zbohatlíky, na které vyhlásil, že se chce ucházet o ruku princezny Hippodameie. A aby prý nevypadal mezi zámožnými nápadníky jako nuzák, poprosil hosty, aby mu věnovali jako zásnubní dar koně.
„A co ty Persee, ty se nepřipojíš?“ obrátil se vyzývavě na nenáviděného mladíka.
„Sám víš, že nemám ani peníze ani zlato, abych ti mohl koupit koně. Ale pokud by to znamenalo, že se přestaneš ucházet o mou matku, přinesu ti třeba hlavu Medúsy,“ chvástal se ovíněný Perseus.
„Výborně, to je dar hodný potomka bohů. Ten by mě potěšil více než všechny koně na světě,“ zvolal nadšeně král, neb Perseus se chytil přesně dle jeho představ.
Bohyně Athéna slyšela celý rozhovor a zbystřila. Perseus se chystá na Medúsu! Medúsa byla kdysi krásná dívka. Milovala se však s bohem Poseidónem v Athénině chrámu, což bohyni smrtelně urazilo. Nevzala souložnici krásný obličej, nýbrž jí nechala narůst místo vlasů klubko hadů a odsoudila ji tak k věčné samotě. Kdokoliv na Medúsu pohlédl, zkameněl. Napůl krasavice napůl zrůda žila ukryta v jeskyni, o níž vědělo jen několik zasvěcených. Nyní má Athéna možnost, jak se pomstít opovážlivkyni nadobro.
Zjevila se před Perseem a řekla: „Pro boj s Medúsou budeš potřebovat tento štít, který je lesklý jako zrcadlo a uvidíš v něm vše, co se odehrává za tvými zády. A také přilbu, která tě učiní neviditelným.“
Perseus byl oblíbencem také boha Herma. Ten se nenechal zastínit Athénou a ihned přispěchal se svými dary. Věnoval Perseovi meč zahnutý jako srp, jehož seknutí nikdy neminulo cíl, a pár létajících sandálů.
Poradil mu: „Ihned si ty sandály vyzkoušej. Zaleť si do království Noci, kde sídlí tři Graie. Ony ti řeknou, kde máš hledat Medúsu.“
Perseus uposlechl božských rad a doletěl do pochmurného a nevlídného království Noci. Tři Graie byly prastaré bohyně, které se dělily o jedno oko. Perseus si vyčíhal okamžik, kdy si oko předávaly, hbitě přiskočil a oko jim sebral.
„Kdo jsi, hanebný červe?“
„Ubožáku.“
„Bídáku.“
„Parchante.“
„Za to zaplatíš.“
„Zabijeme tě.“
Volaly jedna přes druhou a slepé se potácely a motaly ve svém doupěti.
„Ale nezabijete,“ smál se Perseus. „Bez oka nic nezmůžete.“
„Vrať nám ho.“
„Vrátím, ale pod jednou podmínkou.“
„Jakou?“
„Chci vědět, kde najdu Medúsu.“
„Medúsa žije v jeskyni na ostrově Gorgon,“ prozradily mu.
„Tak chytejte,“ řekl a hodil oko na podlahu. Oko jen zadunělo a rozkutálelo se po místnosti.
Graie se vrhly na zem a šátraly rukama po podlaze. Když konečně jedna z nich oko našla a nasadila si je, Perseus byl na svých okřídlených botách dávno pryč.
Před jeskyní, kde se skrývala Medúsa, si nasadil helmu, která jej učinila neviditelným. Vkročil. Uvnitř to vypadalo jak ve výstavní síni. Perseovy kroky lemovaly sochy zkamenělých nešťastníků v různých polohách. Medúsini hadi na hlavě vycítili nebezpečí a začali syčet. Perseus dle hadího syčení poznal, kde Medúsa přibližně je. Otočil se zády a mezi sochami, skalními výběžky a obřími krápníky začal opatrně couvat k tomuto místu, nepřetržitě přitom sleduje odraz ve štítu.
Pak ji spatřil. Byla opravdu krásná. Až na ty rozvlněné hady na hlavě. Neviděla, ale cítila vetřelce. Opatrně našlapovala a rozhlížela se. Když se přiblížila na krátkou vzdálenost od štítu, Perseus sekl. Přesně mířící meč bravurně oddělil Medúsinu hlavu, která se skutálela na zem. Ze svíjejícího se těla vyletěl z krku okřídlený kůň Pégasos a vynořil se obr Chrysaór – Poseidónovi potomci. Perseus uložil opatrně hlavu do vaku, tak aby jí nepohlédl do očí, neboť i po smrti měla tu moc, proměnit každého v kámen.
Nazul si okřídlené sandály a letěl odevzdat dar králi Polydektovi. Z hlavy kapala krev a při přeletu nad libyjskou pouští se každá kapka krve proměnila v hada jiného druhu. Perseus si chtěl odpočinout, a proto se zastavil v severozápadní Africe. Titán Atlas si zde odpykával trest za vzpouru proti bohům a podpíral nebeskou klenbu.
„Kdo jsi?“ vyštěkl na Persea.
„Perseus, syn Diův.“
„Kliď se odsud, tady nemáš, co dělat.“
„Proč?“
„Protože ti to nařizuji, zmiz nebo tě zabiju,“ rozkřikl se Atlas. Věštba mu totiž kdysi řekla, že mu Diův syn hrozně ublíží a Atlas se ho bál.
Perseus nevěděl nic o této věštbě a byl dotčený, jak s ním Atlas jedná. Vytáhl proto z vaku Medúsinu hlavu a ukázal ji Atlasovi. Jakmile na ni Atlas pohlédl, zkameněl. A jako pohoří Atlas se rozpíná přes Maroko, Alžírsko a Tunisko dodnes.
Perseus kroužil nad lesy, řekami a útesy, slastně si vychutnával pohled seshora a záviděl bohům, že toto mohou prožívat, kdykoliv je napadne.
Při přeletu nad Etiopií spatřil překrásnou nahou ženu, která byla přikována ke skále. Strnulá hrůzou hleděla do moře, které vřelo a burácelo. Při pozornějším pohledu Perseus v rozbouřeném a zpěněném moři rozeznal obrovskou příšeru, která mířila rovnou k bezmocně visící oběti.
Perseus se snesl z oblohy a v okamžiku, kdy obluda vylézala z moře, tasil svůj srpovitý meč a bodl ji do zad. Stvůra se k němu obrátila a otevřela bezedný chřtán, aby jej pohltila. Perseus uskočil a nastal lítý boj. Perseus mrštně uskakoval před obří tlamou plnou ostrých tesáků a zasazoval mořskému monstru jednu ránu za druhou. Obluda postupně ochabovala v zápase, až vydechla naposled.
Perseus vylezl na skálu, přesekal řetězy a chytil krásnou neznámou do náruče. Dívka se k němu přivinula a Perseem projelo elektrizující vzrušení. Vycítil, že si jsou souzeni.
„Kdo jsi, krásko?“ zeptal se jí.
„Jsem Andromeda, můj otec Kéfeus je etiopský král,“ odpověděla.
„A proč ti takto ublížili?“
„Moje matka Kassiopea urazila mořské nymfy.“
„A čím je urazila?“
„Tvrdila, že jsou krásnější než ony.“
„A proč kvůli tomu potrestali tebe?“
„Tak znělo orákulum. Král a královna buď obětují svou dceru, anebo zemi stihne obrovská potopa a napadne ji mořský netvor.“
„A tvoji rodiče na to přistoupili?“ divil se Perseus.
„Matka prosila Poseidóna, aby si vzal ji, ale bohové byli neoblomní. Já sama jsem se rozhodla na to přistoupit, jinak by zahynulo strašně moc nevinných lidí,“ vysvětlovala Andromeda.
„Ano, ano, já nešťastná jsem způsobila všechno to utrpení, děkuji ti, statečný zachránče,“ přerušila je půvabná žena, vrhla se Perseovi k nohám a děkovně vzepjala ruce. Byla to královna Kassiopea.
„Všechna tvá přání jsou předem splněna, zachránil jsi naši říši,“ volal její muž Kéfeus, který mezitím také přispěchal.
Perseus se usmál, políbil Andromedu, kterou stále svíral v náručí, a prohlásil: „Chci vaši dceru za ženu.“
„Lepší přání jsi nemohl vyslovit,“ souhlasil Kéfeus.
„A svatbu vystrojíme hned,“ rozhodla rázně Kassiopea.
Když byla svatební hostina v plném proudu, objevil se Andromedin strýc Fíneus, kterému dívku dříve přislíbili. Fíneus však nepodnikl nic pro záchranu své snoubenky, pouze ustrašeně přihlížel, jak ji uvazují na skálu, a blekotal: „Proti vůli bohů nic nezmůžeme.“
Nyní si s sebou přivedl hordu vojáků a dožadoval se svých práv: „Andromeda je moje, slíbili jste mi ji.“
„Už dávno jsi o ni svou zbabělostí přišel,“ uzemnil ho vládce říše.
„Je moje a ty jsi mi ji ukradl,“ křičel Fíneus a vrhl na Persea kopí.
Perseus se mrštně uhnul a kopí se zabodlo do zdi. V místnosti vypukla vřava. Fíneova kohorta zaútočila na Persea. Perseus ustupoval a divoce máchal mečem. Vojáci se báli k němu přiblížit, neboť před mečem, který rozsekal na kousky bájného netvora, měli velký respekt. Ostatní svatebčané se vyděšeně stáhli do rohu místnosti, neboť nebyli ozbrojeni a nikdo mu nemohl přispěchat na pomoc.
Perseus vyskočil na stůl a zařval: „Andromedo, hoď mi vak.“
Andromeda strhla vak s hlavou Medúsy z křesla, na němž Perseus před chvílí seděl, a jediným obratným pohybem mu jej hodila.
„A teď se dobře dívejte,“ řekl Perseus, vytáhl hlavu z vaku a ukázal ji vetřelcům.
Všichni do jednoho zkameněli, včetně Fínea.
Po svatbě se Perseus vydal vyrovnat své účty. A jeho první let na kouzelných střevících jej zavedl na ostrov Serifos do paláce krále Polydekta. Objevil se zde právě včas. Proradný král po odchodu Persea prozradil jeho matce, že se vůbec ženit nechtěl. A dožadoval se, aby mu byla po vůli.
Danaé ho prosila: „Dobrotivý králi, dej mi prosím ještě čas. Nemohu se vyrovnat s odchodem svého milovaného syna a trápím se, že ho Medúsa zabije.“
„Až nadejde den sklizně, tvůj čas vyprší. A dostanu, co mi patří,“ odvětil nemilosrdně král.
Den sklizně nastal a král poručil otrokům, aby mu přivedli Danaé. Byl rozhodnut vzít si ji násilím.
Místo krásné Danaé se však ve dveřích objevil Perseus a řekl: „Přinesl jsem ti dar, který jsem ti slíbil.“
„Lháři, Medúsa se nedá zabít,“ osopil se na něho král a rozkázal otrokům: „Odveďte toho chvastouna prolhaného, ať už ho nevidím.“
„Ale dá. Chceš vidět důkaz?“
„Schválně, ukaž jej,“ vyzval jej s úšklebkem král. Byl na sto procent přesvědčen, že Perseus lže a že se jedná jen o válku nervů.
Perseus vytáhl z mošny Medúsinu hlavu, namířil její oči na svého protivníka a dokázal mu, že slib splnil. Král zkameněl.
V tom se mu ukázala Athéna a řekla stroze: „Vrať mi mou přilbu a štít, už je nepotřebuješ. A také mi vydej hlavu Medúsy, je to pro smrtelníka příliš mocná zbraň.“
A jako minule hned za ní přichvátal Hermés a dožadoval se vrácení sandálů. Perseus jim poděkoval a vrátil propůjčené předměty. Hlavu Medúsy předal bez protestů, sám měl z její ničivé síly strach a věděl, že Athéna s ní bude umět lépe zacházet.
Perseus pokračoval v cestě. Nyní pěšky a s matkou Danaé. Jejich kroky zamířily do Argu, sídla Akrisia, který je kdysi zavřel do truhly a hodil do vody. Perseův děd před ním v hrůze uprchl. Perseus byl jeho potomkem, a proto právoplatným nástupcem. Stal se vládcem říše.
Perseus vyslal posly: „Najděte mého děda Akrisia a vzkažte, ať se vrátí na Argos. Neublížím mu. Staré křivdy jsou již dávno odpuštěny.“
„Jak jsi šlechetný, můj drahý Persee, jsi hoden toho, abys vládl,“ padl před ním Akrisios na kolena, když ho poslové přivlekli vystrašeného zpět.
Do zdejšího královského paláce přesídlila i Andromeda a žili spolu šťastně a spokojeně.
Věštba, že král Akrisios zahyne rukou svého vnuka, se však vyplnila. Při sportovních hrách jej nešťastnou náhodou zasáhl do hlavy disk vržený Perseem. Bývalý král na místě skonal.
Perseus a Andromeda se dostali po své smrti na oblohu. Zasloužil se o to Perseův otec Zeus.
A Poseidón vyslal na oblohu další bájné postavy. Kassiopeu, které odpustil její vychloubání. Mořské nymfy si však vymohly, aby se nacházela blízko pólu, takže polovinu noci tráví hlavou dolů, aby se naučila pokoře. Jejího manžela Kéfea umístil nedaleko ní.
A přestože mořská příšera svou bitvu nevyhrála, Poseidón se jí za plnění jeho příkazů odvděčil. Září na obloze jako souhvězdí Velryby.
Okřídlený kůň Pegas, který vylétl z Medúsina krku, se po mnoha peripetiích dal do služeb hrdiny Bellerofonta a spolu vykonali mnoho hrdinských činů. Nejznámějším z nich je zabití obludy Chiméry. Bellerofontés na něm chtěl vylétnout až na Olymp mezi bohy. Zeus jej však za takovou drzost potrestal a srazil dolů. Pegas pokračoval ve svém letu až k samotným bohům.
Další legendy o Perseovi, Andromedě a Medúse
Jiní historici popisují celý příběh úplně jinak. Polydektes se oženil s Danaé, po níž tak toužil, a Persea vychoval v Athénině chrámu. Když se Akrisios dozvěděl, že jeho dcera Danaé a vnuk Perseus přežili, vypravil se za nimi na Serifos. Byl rozhodnut, že tentokrát zabije Persea sám. Polydektes se však vše dozvěděl a přinutil Akrisia, aby přísahal, že Perseovi ukládat o život. Akrisios to chtě nechtě odpřísáhl. Brzy poté se však Polydektes utopil během bouře s lodí na moři a při pohřebních hrách pořádaných na jeho počest zasáhl Perseus Akrisia diskem do hlavy a zabil. Perseus se vrátil do svého rodiště Argu. Zde ale vládl Proitos, který neměl na trůn žádný nárok a uchvátil jej násilím. Perseus ho proměnil v kámen a stal se vládcem celé Argolidy.
Medúsa
V legendě o Medúse se zdroje dost liší. Některé tvrdí, že to byla krásná dívka, která měla za trest hady místo vlasů. Jiné prameny říkají, že Medúsa byla odporná zrůda s ohyzdnými tesáky, křídly a ještěřím ocasem. Byla to jedna ze tří sester Gorgon. Ona jediná byla smrtelná.
Když jsem hledala na internetu, jak vlastně vypadala, na většině obrázků či soch měla příjemný a hezký obličej. A to, jak u děl z dob antiky a středověku, tak u děl současných. Tak jsem se přiklonila k verzi krasavice.
Medúsa dle představy antického sochaře Feidáse (490 př. n. l. – 430 př. n. l.) – Zdroj: Wikipedie
Medúsa dle současného australského malíře Glena Vause.
Zdroj: https://figtree.gallery/Medusa/
Medúsa v pojetí italského renesančního malíře Caravaggia (1571 – 1610)
A takto viděl Medúsu švýcarský malíř a grafik Arnold Böcklin (1827 – 1901)
Hvězdy pojednávaných souhvězdí v mýtech jiných kultur
Souhvězdí Persea
V babylonské astronomii tvořily hvězdy dnes nám známého souhvězdí Persea konstelaci Starého muže. Byl to stvořitel se šedivým vousem, o kterém se zmiňují babylonské tabulky s klínovým písmem z doby přibližně 1000 let před naším letopočtem.
V čínské astronomii patřily hvězdy v souhvězdí Persea k více konstelacím: Souhvězdí Nebeského člunu (Tiānchuan) symbolizovalo lodě stavěné při záplavách, souhvězdí Rozvodněné vody (Jīshuǐ) bylo spojováno s velkými záplavami koncem srpna a začátkem září a souhvězdí Velké mohyly (Dàlíng) označovalo mohylu, v níž byli pohřbeni popravení zločinci. Hvězda Algol se nazývala Navršené mrtvoly (Tseih She) a představovala hromadu ještě nepohřbených mrtvol.
Hebrejské apokryfní učení spojuje hvězdu Algol s Adamovou první ženou Lilith, ztělesněním zla, která sváděla muže, aby je pak připravila o rozum nebo zabila.
Souhvězdí Andromedy
Latinsky se konstelace jmenovala Mulier catenata, což v překladu znamená připoutaná žena.
V čínské astronomii hvězdy a And (alfa souhvězdí Andromedy) a g Peg (gama souhvězdí Pegase) tvořily souhvězdí s názvem Zeď (Pi-siou) a tato zeď byla východní hradbou císařského paláce. Hvězda g And (gama souhvězdí Andromedy) a okolní hvězdy se seskupovaly do konstelace pod jménem Velky nebeský generál (Tchien-ta ťiang-ťün). Devět hvězd ze souhvězdí Andromedy a sedm hvězd ze souhvězdí Ryb utvářely souhvězdí Nohy, což mohla být noha jakéhokoliv tvora. Severní hvězdy Andromedy byly označovány jako Nebeská stáj (Tchien-ťiou) a západní hvězdy Andromedy s většinou hvězd ze souhvězdí Ještěrky tvořily konstelaci Létajícího hada (Tcheng-še).
Hinduistické legendy vyprávějí o hvězdách ze souhvězdí Andromedy jako o krásné dívce Antarmadě připoutané ke skále. Podobnost mezi jmény Antarmada a Andromeda a rovněž podobnost s řeckou bájí dokazují, že hindské a řecké astronomické mýty byly úzce propojeny.
V babylonské astronomii hvězdy ze středu souhvězdí Andromedy a ze souhvězdí Ryb utvářely souhvězdí bohyně plodnosti známé pod jménem Anunitum neboli Matka lidstva.
V legendách Mezopotamie bylo souhvězdí Andromedy spojováno s bohyní Tiamat, která vypadala jako pětihlavý drak. Slavný mezopotámsko-starobabylonský epos o stvoření světa Enúma Eliš vypráví o bohyni Tiamat, jež představuje slaný oceán, a bohovi Apsú, představující sladké vody. Z milostného spojení těchto dvou bohů vzešlo vše živé a další generace bohů. Apsú se cítil těmito bohy ohrožen a rozhodl se je zničit, ale než mohl svůj plán uskutečnit, mladší bůh Enki jej zabil. Tiamat poté zplodila sama ze sebe mnoho démonů, které poslala do boje proti mladším bohům, aby pomstila smrt manžela. Bůh Marduk ji v boji přetne na dvě půlky. Z jedné půlky vytvoří oblohu a z druhé zem. Z Tiamatiných očí se stanou prameny řek Eufrat a Tigris.
Na Marshallových ostrovech tvoří Andromeda, Kasiopeja, Trojúhelník a Beran souhvězdí Sviňuchy. Jasné hvězdy Andromedy představují tělo sviňuchy, Kasiopeja její ocas a Beran její hlavu.
Souhvězdí Cefea
V čínské astronomii byly hvězdy α, η, θ, ξ, ι a ο souhvězdí Cefea označovány jako souhvězdí Tiangou, což je Nebeský hák. Hvězdy δ, ε, ζ, μ a ν jižně od Tiangou tvořily souhvězdí Zaofu, pojmenované po legendárním vozatajovi císaře Mu Wanga. Císař chtěl ochutnat broskve nesmrtelnosti v ráji a odvážný Zaofu jej tam odvezl, čímž si vysloužil místo na obloze. V severní části souhvězdí blízko souhvězdí Kasiopeji a Žirafy se nachází pět hvězd, které tvořily konstelaci Wudineizuo – Trůny pěti nebeských císařů. Tito císaři jsou považováni za vládce pěti směrů na obloze, tedy severu, jihu, východu, západu a středu.
Souhvězdí Pegase
Jméno Pegasus pochází od Féničanů, kteří prosluli jako mořeplavci a na svých lodích měli na přídi „okřídleného koně“ s uzdou – Pega Sus. V chetitských, mezopotámských a etruských bájích měl Pegas křídla, proto se vžil jako okřídlený kůň.
Astronomický popis jednotlivých souhvězdí
Souhvězdí Persea
Autorkou ilustrace je spisovatelka a ilustrátorka Renata Petříčková
Perseus je podzimní a zimní souhvězdí a můžeme ho pozorovat od července do dubna. Nejpříhodnější podmínky pro pozorování Persea jsou v prosinci. Jeho severní část je cirkumpolární, což znamená, že je vidět po celý rok. Sousedí se souhvězdím: Kasiopeja, Andromeda, Žirafa, Trojúhelník, Beran, Býk, Vozka. Prochází jím Mléčná dráha.
Souhvězdí Persea je tvořeno dvěma řetězci středně jasných hvězd, které se protínají ve hvězdě Mirfak (a), nejjasnější hvězdě celého souhvězdí. Proměnná hvězda Algol (b), která je v ruce Persea a představuje jedno oko useknuté hlavy Medúzy, je druhou nejjasnější hvězdou v souhvězdí Persea při svém maximálním jasu. V pravidelných intervalech kratších než tři dny se její jas snižuje natolik, že je patrný i pro pozorovatele bez optických pomůcek. Tato změna jasnosti je způsobena tím, že doprovodná hvězda zakrývá jasnější primární hvězdu. Algol je prototypem třídy zákrytových proměnných hvězd.
V nocích od 11. do 13. v srpna létají po obloze tzv. Perseidy, kterým se také říká „Slzy svatého Vavřince“. Je to meteorický roj, jehož mateřským tělesem je kometa 109P/Swift-Tuttle, která se ke Slunci vrací jednou za 133 let. Radiant tohoto nejznámějšího roje, tedy místo odkud meteory zdánlivě vyletují, se nachází právě v Perseovi.
Meteorický roj je úkaz, při kterém se proud částeček meziplanetárního prachu o velikosti zrnek písku střetává se Zemí a tyto částečky při svém průletu atmosférou shoří. Na obloze vypadají jako rychlé zářící body, někdy i se svítícím ohonem. Proto se jim říká „padající hvězdy“.
Další meteorické roje jsou Kvadrantidy, které můžeme pozorovat v lednu, a v prosinci létají Geminidy.
Hvězdy v souhvězdí Persea
Autorem mapy je Petr Scheirich z České astronomické společnosti
α – Mirfak / Loket, magnituda 1,79, vzdálenost od Země ve světelných letech 506
β – Algol / Hlava démona, magnituda 2,12, vzdálenost od Země ve světelných letech 90, prototyp proměnné hvězdy typu Algol
γ – magnituda 2,93, vzdálenost od Země ve světelných letech 243, proměnná hvězda typu Algol
δ – magnituda 3,01, vzdálenost od Země ve světelných letech 516
ε – magnituda 2,89, vzdálenost od Země ve světelných letech 638
ζ – magnituda 2,85, vzdálenost od Země ve světelných letech 752
η – Miram, magnituda 3,79, vzdálenost od Země ve světelných letech 879
κ – magnituda 3,81, vzdálenost od Země ve světelných letech 113
λ – magnituda 4,29, vzdálenost od Země ve světelných letech 422
ξ – Menkib / Rameno, magnituda 4,06, vzdálenost od Země ve světelných letech 1245, dvojhvězda nebo vícenásobná hvězda
ο – Atik, magnituda 3,83, vzdálenost od Země ve světelných letech 1121
Souhvězdí Andromedy
Autorkou ilustrace je spisovatelka a ilustrátorka Renata Petříčková
Andromeda je typické podzimní souhvězdí a lze je nejlépe pozorovat od června do února. V souhvězdí leží tři jasné hvězdy, které jsou seřazeny za sebou jako řetěz. Nejjasnější hvězdou z nich je Alpheratz (a). Další hvězdy v řetězci jsou Mirach (b) a Almach (g).
V pokračování řetězu najdeme souhvězdí Pegase. V souhvězdí se nachází známá Velká galaxie v Andromedě, která se označuje jako Messierův objekt M31 a která je velmi podobná naší vlastní galaxii. Je to jedna z nejjasnějších a nejbližších galaxií na obloze a při příznivých podmínkách ji můžeme pozorovat pouhým okem. Andromeda sousedí se souhvězdími Ještěrka, Pegas, Ryby, Trojúhelník, Perseus a Kasiopeja.
Hvězdy v souhvězdí Andromedy
Autorem mapy je Petr Scheirich z České astronomické společnosti
α – Alpheratz / Koňský pupek, magnituda 2,06, vzdálenost od Země ve světelných letech 97
β – Mirach / Zástěra, magnituda 2,05, vzdálenost od Země ve světelných letech 197
γ – Almach / Objímání země, magnituda 2,30 /5,5 / 6,3, vzdálenost od Země ve světelných letech 355, vícenásobná hvězda
δ – magnituda 3,28, vzdálenost od Země ve světelných letech 106
κ – magnituda 4,14, vzdálenost od Země ve světelných letech 168
μ – magnituda 3,87, vzdálenost od Země ve světelných letech 135
ν – magnituda 4,53, vzdálenost od Země ve světelných letech 618
ξ – Adhil, magnituda 4,87, vzdálenost od Země ve světelných letech 220
υ – Titawin, magnituda 4,10, vzdálenost od Země ve světelných letech 44
51 Nembus, magnituda 3,57, vzdálenost od Země ve světelných letech 177
14 Veritate, magnituda 5,22, vzdálenost od Země ve světelných letech 247
Souhvězdí Kasiopeji (Cassiopeia)
Autorkou ilustrace je spisovatelka a ilustrátorka Renata Petříčková
Kasiopeja je velmi výrazné souhvězdí ve tvaru písmene W nebo M, záleží na směru pohledu. Pokud si za střední bod zvolíme Polárku, tak Kasiopeja leží naproti Velké medvědici. A stejně jako Velká medvědice je i Kasiopeja souhvězdí cirkumpolární neboli oběžníkové a na severní obloze je vidět po celý rok. Souhvězdí leží v Mléčné dráze mezi souhvězdími Andromedy, Persea, Žirafy, Ještěrky a Kefea. Písmeno W tvoří 5 jasných hvězd, z nichž nejjasnější je oranžový obr Schedar (a). V souhvězdí najdeme velké množství otevřených hvězdokup, na jejich pozorovaní však potřebujete nejméně středně velký astronomický dalekohled.
Hvězdy v souhvězdí Kasiopeji
Autorem mapy je Petr Scheirich z České astronomické společnosti
α – Schedar / Prsa, magnituda 2,23, vzdálenost od Země ve světelných letech 228
β – Caph / Dlaň, magnituda 2,27, vzdálenost od Země ve světelných letech 55
γ – magnituda 2,39, vzdálenost od Země ve světelných letech 613
δ – Ruchbah, magnituda 2,66, vzdálenost od Země ve světelných letech 99, proměnná hvězda typu Algol
ε – Segin, magnituda 3,37, vzdálenost od Země ve světelných letech 459
η – Achird, magnituda 3,44 /7,51, vzdálenost od Země ve světelných letech, dvojhvězda
θ – magnituda 4,33, vzdálenost od Země ve světelných letech 134
ζ – Fulu, magnituda 3,66, vzdálenost od Země ve světelných letech 593
υ1 – magnituda 4,82, vzdálenost od Země ve světelných letech 340
υ2 – Castula, magnituda 4,62, vzdálenost od Země ve světelných letech 189
Souhvězdí Kefea (Cepheus)
Autorkou ilustrace je spisovatelka a ilustrátorka Renata Petříčková
Souhvězdí leží v těsném sousedství s Polárkou a jako všechna souhvězdí v blízkosti severního pólu je souhvězdím cirkumpolárním neboli oběžníkovým. Je to nenápadné souhvězdí, které obsahuje jen jednu jasnější hvězdu Aldemarin (a). Ta se díky precesním pohybům Země stane kolem roku 7500 novou „Severkou“, tedy hvězdou, která je nejbližší hvězdou severního pólu.
Kefeem prochází Mléčná dráha a nachází se v něm mnoho otevřených hvězdokup. Hvězda δ se stala charakteristickým zástupcem jedné skupiny pulzujících proměnných hvězd, kterým se říká cefeidy. Mají tu zajímavou vlastnost, že perioda jejich změny svítivosti koreluje s jejich zářivým výkonem, takže podle skutečné jasnosti cefeidy na obloze můžeme určit její vzdálenost a pomocí této vzdálenosti je možné určit vzdálenosti blízkých objektů.
Obzvláště zajímavá je hvězda μ Cephei, známá také jako Herschelova Granátová hvězda. Pojmenoval ji William Herschel podle její granátově červené barvy. Tento rudý obr je jednou z největších a nejjasnějších hvězd v naší Mléčné dráze.
Hvězdy v souhvězdí Kefea
Autorem mapy je Petr Scheirich z České astronomické společnosti
α – Alderamin / Pravá paže, magnituda 2,46, vzdálenost od Země ve světelných letech
β – Alfirk / Stádo, magnituda 3,23, vzdálenost od Země ve světelných letech
685
γ – Errai / Pastýř, magnituda 3,21, vzdálenost od Země ve světelných letech 44
δ – magnituda 3,75, vzdálenost od Země ve světelných letech 865, prototyp proměnné hvězdy typu klasické cefeidy
ε – magnituda 4,19, vzdálenost od Země ve světelných letech 86
ζ – magnituda 3,35, vzdálenost od Země ve světelných letech 836
η – magnituda 3,41, vzdálenost od Země ve světelných letech 47
ι – magnituda 3,54, vzdálenost od Země ve světelných letech 115
μ – magnituda 3,7 – 5,0, vzdálenost od Země ve světelných letech 5930, Herschelova Granátová vícenásobná hvězda
ξ – Kurhah / Bílá skvrna na hlavě koně, magnituda 4,45 /6,34, vzdálenost od Země ve světelných letech 102, vícenásobná hvězda
Souhvězdí Velryby (Cetus)
Autorkou ilustrace je spisovatelka a ilustrátorka Renata Petříčková
Přestože Velryba je jedním z největších souhvězdí, nejsou v ní žádné zářivé hvězdy a je poměrně nenápadná. Nápadnější a jasnější jsou pouze dvě hvězdy, a to Menkar (a) a Eta (h). Třetí nejjasnější hvězdou je ve skutečnosti Mira (o), ale protože se jedná o proměnnou hvězdu s velmi dlouhou periodou pulzace, obvykle září velmi slabě a je viditelná pouze pomocí dalekohledů. Mira byla první objevenou pulzující proměnnou hvězdou. Objevil ji David Fabricius v roce 1596 a dala jméno celé skupině hvězd typu Mira, a to miridám. Souhvězdí můžeme pozorovat od září do prosince. V říjnu o půlnoci se nachází přesně na jihu. Velryba sousedí se souhvězdími: Vodnář, Sochař, Pec, Eridanus, Býk, Beran a Ryby.
Hvězdy v souhvězdí Velryby
Autorem mapy je Petr Scheirich z České astronomické společnosti
α – Menkar / Nozdra velryby, magnituda 2,53, vzdálenost od Země ve světelných letech 249
β – Diphda / Žába, magnituda 2,01, vzdálenost od Země ve světelných letech 96
γ – Kaffaljidhma / Useknutá ruka, magnituda 3,54 / 6,12 / 10,16, vzdálenost od Země ve světelných letech 75, vícenásobná hvězda
δ – magnituda 4,07, vzdálenost od Země ve světelných letech 650
ζ – Baten Kaitos / Břicho mořské příšery, magnituda 3,72, vzdálenost od Země ve světelných letech 222
η – magnituda 3,45, vzdálenost od Země ve světelných letech 124
θ – magnituda 3,59, vzdálenost od Země ve světelných letech 114
ι – magnituda 3,55, vzdálenost od Země ve světelných letech 275
μ – magnituda 4,20, vzdálenost od Země ve světelných letech 84
ν – magnituda 4,87, vzdálenost od Země ve světelných letech 340
ξ2 – magnituda 4,30, vzdálenost od Země ve světelných letech 197
ο Mira, magnituda 2 –10,1, vzdálenost od Země ve světelných letech 299, prototyp proměnné hvězdy miridy, dvojhvězda
τ – magnituda 3,50, vzdálenost od Země ve světelných letech 12
Souhvězdí Pegase
Autorkou ilustrace je spisovatelka a ilustrátorka Renata Petříčková
Pegas je podzimní souhvězdí, které můžeme vidět od června do prosince. Představuje okřídleného vzpínajícího se koně. Tělo koně je tvořeno charakteristickým čtvercem, kterému se také říká podzimní čtyřúhelník. Pegas těsně sousedí s Andromedou resp. vychází z Andromedy a má s ní jednu společnou hvězdu Sirrah (a), která je hvězdou Pegasova čtverce. Na dalších rozích leží Markab (a), Scheat (b), Algenib (g). Kousek od Pegasova čumáku – hvězdy Enif (ε)- se nachází velmi pěkná kulová hvězdokupa M15. Pegasus hraničí se souhvězdími Labutě, Lišky, Delfína, Koníčka, Vodnáře, Ryb, Andromedy a Ještěrky.
Hvězdy v souhvězdí Pegase
Autorem mapy je Petr Scheirich z České astronomické společnosti
α – Markab / Koňské sedlo, magnituda 2,48, vzdálenost od Země ve světelných letech 133
β – Scheat / Noha, magnituda 2,42, vzdálenost od Země ve světelných letech 196
γ – Algenib / Koňské slabiny, magnituda 2,84, vzdálenost od Země ve světelných letech 392
ε – Enif /Nos koně, magnituda 2,39, vzdálenost od Země ve světelných letech 121
ζ – Homam / Šťastná hvězda odvážného, magnituda 3,41, vzdálenost od Země ve světelných letech 204
η – Matar / Šťastná hvězda deště, magnituda 2,95 vzdálenost od Země ve světelných letech 238, dvojhvězda
θ – Biham / Stav dobytka, magnituda 3,525, vzdálenost od Země ve světelných letech 92
μ – Sadalbari / Šťastná hvězda skvělého, magnituda 3,48, vzdálenost od Země ve světelných letech 106
τ – Salm, magnituda 4,58, vzdálenost od Země ve světelných letech 156
υ – Alkarab, magnituda 4,40, vzdálenost od Země ve světelných letech 170
51 Helvetios, magnituda 5,46, vzdálenost od Země ve světelných letech 50, hvězda, kolem které byla v roce 1995 objevena první extrasolární planeta (exoplaneta) = planeta, která obíhá kolem jiné hvězdy než je Slunce.
Zařazeno v kategorii Hvězdná obloha, Postřehy