Literární web Sůvička
Příběh
debbi
Nosil mi růže na dlani,
žluté jak slunce v půli srpna…
snad čekal jasná svítání,
snad jitra lepší, nežli trpná.
Měl malý pokoj v podkroví,
dvě židle a stůl mezi trámy,
vázu a ubrus medový…
vždycky jsme večeřeli sami.
Odešel tiše, Bůh ho chraň,
poslední cesta bývá smutná…
nechal mi pokoj jako dlaň
a samotu, co hořce chutná.
Počet komentářů na “Příběh” - 1
Eva (12. 6. 2011 (11:40))
krásné... a teskné a jímavé...zejména poslední sloka... asi to bude znět jako klišé, ale tvoje básně mají "srdce"... lépe to vyjádřit neumím...