Literární web Sůvička

O potopě světa

Eva

Pojednávaná souhvězdí: Vodnář (Aquarius), Orel (Aquila)

Po hrůzostrašném zážitku na Lykáónově hostině Zeus zanevřel na lidstvo.

Svolal všechny bohy na Olympu a zahájil sezení pochmurnou vizí: „Lidé v nás přestávají věřit, vysmívají se nám, rouhají se, nechtějí nám stavět chrámy, nosit oběti. Jsou hříšní, zákeřní, vzájemně se vraždí, jen aby se mohli chopit moci.“

„Tyranští vládci hlásají, že jsou nejmoudřejší na světě, a že vědí více než bohové,“ přidala se Athéna, bohyně moudrosti.

„Zabíjejí posvátná zvířata a loví v místech, která jsou vyhrazena jen pro bohy,“ vztekala se Artemis, bohyně lovu a zvěře.

„Drzé a zpupné ženy tvrdí, že jsou krásnější než já,“ postěžovala si uraženě Afrodíta, bohyně krásy a lásky.

„Zaslouží si zničit, zahubit, vyhladit,“ zvolal Arés, bůh války.

Zeus potěžkal svůj hromoklín a obrátil se na Héfaista, boha ohně: „Ano, musíme lidstvo tvrdě potrestat. Až vrhnu svůj hromoklín na první města, ty Héfaiste, se postaráš, aby se oheň rychle rozšířil.“

„Počkejte, když vyhubíme úplně všechny lidi, tak to nás už pak nikdo nebude uctívat. A nikdo nám už nikdy nepostaví žádný chrám!“ namítl zcela pragmaticky Apollón, bůh světla a slunce, ochránce života a pořádku, neomylný věštec.

„To je pravda, měli bychom nechat nějaké lidi přežít, aby vzniklo nové, lepší pokolení,“ vmísila se do debaty Héra.

„A jací lidé by to měli být? Kdo o tom rozhodne?“ zeptal se své manželky s úlevou Zeus, protože Apollón vyřkl, co si on a všichni ostatní mysleli, ale báli se to vyslovit nahlas.

„A co Deukalión, syn Prométhea? Prométheus se vždycky lidí zastával, dobře je zná a má je rád. Zaslouží si, aby jeho syn přežil,“ navrhla Diké, bohyně spravedlnosti.

Všichni bohové souhlasně přikyvovali. Titán Prométheus udělal pro lidi hodně, ukradl pro ně Héfaistovi oheň, naučil je tavit kovy, počítat, číst a psát. Zkrotil divoké býky, aby mohli obdělávat pole, pokácel stromy a postavil první loď. Za lidi trpěl přikovaný ke skále, kde mu orel přes den kloval játra, která mu přes noc dorostla. Z těchto muk ho vysvobodil teprve Héraklés a Kentaur Cheirón. Jeho syn Deukalión a jeho žena Pyrrha jsou zbožní, čestní a poctiví lidé. To bylo moudré rozhodnutí.

Rozhostilo se ticho. Bohové přemýšleli, jak se mohou tito dva zachránit, až celou Zemi zachvátí oheň.

Zeus dal rozřešení, v němž ohně nebylo třeba: „Poseidóne, až nastane čas, vrhneš na Zemi všechny vody světa, které ji zcela zaplaví. Až vody opadnou, přežijí jen tito dva vyvolení, kteří založí nový lidský rod.“

Posel bohů Hermés dostal za úkol o všem zpravit Titána Prométhea. Prométheus poručil svému synovi Deukaliónovi, aby postavil velkou loď, dal do ní zásoby jídla, do klece uvěznil holubici a vyčkal.

Poté Poseidón třikrát udeřil trojzubcem do země. Ze všech moří, ze všech řek, potoků a jezer se vyvalily obrovské vlny. Zeus se postaral o prudký liják a bouři. Provazce vody padaly na zem, spojovaly se s pozemskými vodami a dokonávaly dílo zkázy.

Marně se lidé schovávali do věží, marně prchali do hor. Voda smetla vše živé, strhla všechny domy, mosty i velkolepé kamenné chrámy, které se zdály, že odolají všemu. Bouře obrátila a potopila všechna plavidla, do nichž se lidé stačili nalodit.

Za několik hodin byla Země zcela zatopena. Jen jediná loď plula po rozbouřených vodách. Byla to archa, v níž se plavil Deukalión a jeho žena Pyrrha. Vyděšeně se drželi za ruce, tiskli k sobě a doufali, že ta strašlivá katastrofa zakrátko přejde.

Devět dní trvala ničivá potopa, devět dní brázdili nekonečným oceánem. Poté začaly vody opadávat. Deukalión vypustil na průzkum holubici. Když se holubice vrátila, bezpečně je dovedla na vrcholek hory Parnasu, který vyčníval z moře.

Manželé vystoupili na souš a pozorovali, jak pomalu klesá hladina, a jak se z ní vynořují vrcholky stromů a zříceniny chrámů. Nikde však neviděli žádné lidi. Sestoupili o něco níže k řece Kefis a poděkovali bohu Diovi, že jim umožnil přežít.

V nedalekých troskách Themidina chrámu se modlili: „Mocní bohové, mocný Die, poníženě prosíme, vraťte na naši Zemi lidstvo, nechceme tu být sami.“

Zjevila se samotná bohyně Thetis a nařídila jim: „Zahalte si hlavy, jděte pryč od tohoto chrámu a cestou za sebe házejte kosti své matky.“

Deukalión a Pyrrha na sebe překvapeně pohlédli.

Pyrrha se zhrozila: „Přeci nemohu rozkopat hrob své matky a vyházet z něho její kosti!“

Deukalión zavrtěl hlavou: „To jistě tak nemyslela, bohové rádi mluví v hádankách, musíme přijít na to, co nám chtěla naznačit.“

Přemýšleli, lámali si hlavu. Pyrrha náhle radostně povyskočila: „Myslím, že to mám! Matka je matka nás všech, bohyně Gaia, matka Země.“

„A její kosti jsou kameny a skály. Musíme za sebe házet kameny,“ doplnil ji Deukalión.

A tak si poslední přeživší na Zemi zahalili hlavy, odcházeli pomalu od ruin chrámu, sbírali kameny a házeli je za sebe. Kameny dopadaly do blátivé a rozbahněné půdy a začaly vyrůstat ze země.

Dorostly do podoby kamenných soch, které ožívaly a vytahovaly nohy ze ztěžklého bláta. Byli to první lidé po velké potopě. Z kamenů, které hodila Pyrrha, vznikly ženy a z těch, které hodil Deukalión, vyrostli muži. Proto bylo první pokolení lidí silné a odolné. Protože pocházelo z tvrdých kamenů hory Parnasu.  Zeus lijící proudy na Zemi představuje souhvězdí Vodnáře.

Ilustrace z Celestial Atlas (1822) od Alexandra Jamiesona.

Další legendy týkající se souhvězdí Vodnáře

Pozdější legenda z doby systematizace řeckých bájí vypráví příběh o původu lidstva pragmatičtějším způsobem. Deucalion a Pyrrha zalidnili svět prostřednictvím svého syna Helléna. Stal se praotcem Hellénů, tedy Řeků.

V jiném příběhu souhvězdí Vodnáře představuje mladík Ganymédes, syn krále Tróse, který založil Tróju. Bohové jej vybrali, aby žil mezi nimi a sloužil Diovi jako číšník. Zeus se stal Ganymédovým milencem a poslal ho na oblohu jako souhvězdí Vodnáře, a to v těsné blízkosti souhvězdí Orla, neboť Zeus nechal Ganyméda přinést orlem, nebo ho sám přivedl v podobě orla.

Potopa světa v jiných kulturách

Nejstarší zpráva o potopě světa pochází ze sumerského mýtu o Atrachasísovi, v němž Ziusudra zachrání lidstvo před zkázou během velké potopy. Babylonsko-asyrský mýtus o Utanapištimovi z Eposu o Gilgamešovi na tom staví a popisuje potopu světa velmi podrobně. Biblická verze Noemovy archy se v podstatných rysech shoduje s eposem o Atrachasísovi.

Ve starověkém Egyptě byl Vodnář symbolem nilských záplav a období dešťů. Egypťané se domnívali, že záplavy Nilu způsobuje Vodnář tím, že přelévá vodu z pramenů obrovským vědrem do řečiště.

 

Souhvězdí Vodnáře (Aquarius)

Vodnář je typické podzimní souhvězdí, nejlépe viditelné od září do listopadu. Je to sice velké souhvězdí, ale nemá žádné výrazné hvězdy. Jde o souhvězdí ekliptiky, Slunce jím prochází od 16. února do 12. března.  Na západ od Vodnáře leží Kozoroh a na východě Ryby, tato dvě souhvězdí rovněž patří do ekliptiky. Ekliptika je zdánlivá dráha slunce na obloze. Při pohledu z vnějšku Země je to rovina, ve které leží oběžná dráha Země kolem Slunce. Pro pozorování triedrem je zajímavá kulová hvězdokupa M2. Nejjasnější hvězdou souhvězdí je Sadalmelik (a). Její název pochází z arabštiny a česky to znamená „šťastná hvězda králů“. Druhou jasnou hvězdou je Sadalsuud (b), což v překladu znamená „šťastná hvězda pro celý svět“. V souhvězdí Vodnáře se nachází největší a nejjasnější planetární mlhovina Helix, která se také označuje jako „Boží oko“. Se svou vzdáleností kolem 650 světelných let je také nejbližší mlhovinou Zemi, ovšem je  velmi řídká a nedá se amatérskými dalekohledy pozorovat. Souhvězdí Vodnáře sousedí se souhvězdími Pegas, Koníček, Delfín, Orel, Kozoroh, Jižní Ryby, Sochař, Velryba a Ryby.

Autorem mapy je Petr Scheirich z České astronomické společnosti

Hvězdy v souhvězdí Vodnáře (v závorce je vždy překlad arabského názvu hvězdy):

α          Sadalmelik (šťastná hvězda králů) – magnituda 2,94, vzdálenost od Země ve světelných letech 524

β          Sadalsuud (šťastná hvězda pro celý svět) – magnituda 2,89, vzdálenost od Země ve světelných letech 537

γ          Sadachbia (šťastná hvězda doby) – magnituda 3,83, vzdálenost od Země ve světelných letech 164

δ          Skat (přání) –  magnituda 3,28, vzdálenost od Země ve světelných letech 161

ε          Albali (hlubinná ryba) – magnituda 3,77, vzdálenost od Země ve světelných letech 208

magnituda       světelné roky

ζ                                  3,65                    92                    dvojhvězda

η                                  4,03                168

θ          Ancha             4,16                187

κ          Situla             5,03                 214

λ                                  3,79                 385                  proměnná hvězda

π                                  4,64                782

τ                                  3,98                 318

φ                                 4,22                 202                  spektroskopická dvojhvězda

 

Mapu vypracoval Thomas Baer, šéfredaktor švýcarského časopisu Orion

 

Souhvězdí Orla (Aquila)

Souhvězdí Orla nebylo známé jen ve starověkém Řecku, ale mnohem dříve v Mezopotámii. Nejlépe je vidět od května do října, jde tedy o typické letní souhvězdí. Orel je malé souhvězdí, které leží uprostřed Mléčné dráhy. Jeho nejjasnější hvězda Altair tvoří spolu s hvězdami Deneb v Labuti a Vegou v Lyře takzvaný „Letní trojúhelník“, nápadnou skupinu hvězd.

Zdroj: https://starwalk.space/de/news/aquila-constellation-guide

Altair znamená „létající orel“. Ve vzdálenosti 16,7 světelných let je to jedna z nejbližších hvězd a jedna z 20 nejjasnějších hvězd na obloze. Její průměr je 1,5krát větší než průměr Slunce a její svítivost je desetkrát větší. Pro pozorování dalekohledem je zajímavá otevřená hvězdokupa NGC 6709, která se nachází mezi hvězdami Dzeta a Epsilon. Souhvězdí Orla sousedí se souhvězdími Šíp, Herkules, Hadonoš, Had (ocas), Štít, Střelec, Kozoroh, Vodnář a Delfín.

Ilustrace z Celestial Atlas (1822) od Alexandra Jamiesona

Hvězdy v souhvězdí Orla (v závorce je překlad arabského názvu hvězdy):

                                                               magnituda      světelné roky

α          Altair / létající orel                  0,76                16,7                 proměnná hvězda

β          Alshain / sokol stěhovavý      3,71                 45

γ          Tarazed / vahadlo                   2,72                395

δ                                                               3,36                51                    dvojhvězda

ε                                                               4,02                155                  spektroskopická dvojhvězda                                                                                                        

ζ           Okab                                          2,99                 83                    dvojhvězda

η                                                              3,80                 1382                 céfeid

λ                                                              3,43                  124

Zařazeno v kategorii Hvězdná obloha, Postřehy