Miroslav Búran

Špinavá

Skladám si hniezdo

zošité z potu a slín

pre naše spoločné dýchanie

vyrobím hlucho tesný priestor

posteliem ho ružami

aby nám rástol do večnosti

potom mi konečne daruješ

malú špinavú ruku

V zemi

zem hlasno dýcha

pod krokmi

hladím ju rukou

vdychujem život

ukladám všetky zárodky

do jesene

zalievam láskou

až kým mi vyrastú

do spásy

Z knihy ŠTYRI RUKY ŽIVOTA

Ilustrace: Ľudovít Ševčík

Zařazeno v kategorii Poezie, Půjčovna myšlenek

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a