Petr Jachnin: Jen tak dál

Probodnut na čele skleněným šípem cítím pozvolný průnik

křišťálového hrotu mým tělem.

Je to perverzní bolest složená z čekání na smrt

a z rozkoše, protože ta jediná mi dodává sílu a ničí

částečky opiových doupat uprostřed mne.

Silou vůle se snažím roztavit koneček ostří,

aby skleněná láva protekla mým mozkem a dala tak

naději na vzkříšení lehkosti, která nezná konce,

stejně jako vesmír.

Musím to vyslovit, přestože je to jasné a daná fráze,

ale kdo neplul vesmírem, musí si denně připomínat

jeho nekonečnost. Aby byl alespoň zlomkem svého

života schopen fantazie. A to je ten důvod,

proč tuším rozkoš v umírání.

(z knihy Jako, pocta A. Jarrymu)

Zařazeno v kategorii Půjčovna myšlenek

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a