Literární web Sůvička
Petr Jachnin: Jen tak dál
Eva
Probodnut na čele skleněným šípem cítím pozvolný průnik
křišťálového hrotu mým tělem.
Je to perverzní bolest složená z čekání na smrt
a z rozkoše, protože ta jediná mi dodává sílu a ničí
částečky opiových doupat uprostřed mne.
Silou vůle se snažím roztavit koneček ostří,
aby skleněná láva protekla mým mozkem a dala tak
naději na vzkříšení lehkosti, která nezná konce,
stejně jako vesmír.
Musím to vyslovit, přestože je to jasné a daná fráze,
ale kdo neplul vesmírem, musí si denně připomínat
jeho nekonečnost. Aby byl alespoň zlomkem svého
života schopen fantazie. A to je ten důvod,
proč tuším rozkoš v umírání.
(z knihy Jako, pocta A. Jarrymu)