John Irving


27. září 2013, autor Eva,



Ve špitální jídelně něco zakousneš a popovídáš si s ostatními pomocnými sestrami. Budou si stěžovat, v kolik se večer vrátili domů jejich manželé, a já vím, že řekneš: "Můj Pseudo je ještě s Colmem v posteli. A včera v noci se mnou spal."
Jenže včera v noci, Biggie, jsi prohlásila: "Tvůj otec je čurák."
Ještě nikdy jsem tě neslyšel říct to slovo v takovém kontextu. Samozřejmě jsem ti dal zapravdu a tys pokračovala: "Co mu máš pořád dokazovat?"
"Že umím padat na hubu," já na to.
"To už jsi dokázal," řekla jsi ty, Big. "Co ještě chce?"
"Nejspíš čeká, až mu řeknu, že měl celou tu dobu pravdu. Chce, abych se připlazil po břiše, líbal mu uprášené doktorské boty a pak prohlásil: ‚Otče, toužím po svobodném povolání.‘"
"To není legrace, Pseudo," namítla jsi. A to jsem si myslel, Biggie, že na tvůj smích je vždycky spolehnutí.
"Tohle je poslední rok, Biggie," ujistil jsem tě. "Vrátíme se do Evropy. Budeš zase lyžovat."
Ale tys řekla jen: "Hovno." Ještě nikdy jsem tě neslyšel říct to slovo v takovém kontextu.
Pak jsi hupsla ke mně do postele a začala jsi odzadu listovat v časopise o lyžování, přestože jsem ti aspoň stokrát řekl, že je to hloupý způsob četby.
 
(z knihy Pitná kúra)






Zařazeno v kategorii Půjčovna myšlenek





Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička