Cheirón

Cheirón

Kdyby žil Cheirón v dnešní době, řeklo by se, že je to renesanční Kentaur. Žil v hluboké jeskyni na úbočí hory Pélion, z níž občas pokynul na Olymp svému otci Kronovi či sestoupil dolů do Malijského zálivu, aby pozdravil svou matku Ókéanovnu Filyru.

 Byl všestranně nadaný a své znalosti, vědomosti a um se snažil předávat dalším, pomáhal lidem i bohům. A proto jej bohové učinili nesmrtelným.

 Z Achillea vychoval Cheirón udatného a odvážného bojovníka, ale také jej naučil skromnosti a pokoře, hrát na kytaru a krásně zpívat. Když tohoto hrdinu vyprovázel do Trojské války, plakal.

 „Proč pláčeš můj učiteli?“ zeptal se udivený Achilleus.

 Cheirón vládl věšteckými schopnostmi a věděl, že jeho oblíbený žák bude střelen do paty, nejzranitelnější místo na jeho těle, a na následky toho zemře.

 „Strávili jsme spolu mnoho let, loučení je pro mne těžké,“ snažil se vymluvit Cheirón, potají doufaje, že se věštba nevyplní.

 Iásóna zasvětil do tajů mořeplavby, naučil jej zacházet s mečem a kopím, hrát na lyru. Když se Iásón vydal na lodi Argo se svými Argonauty do Kolchidy pro Zlaté rouno, Cheirón mu řekl: „Vím, že tvá mise bude úspěšná. Budeš muset překonat mnoho úskalí a překážek, častokrát se ocitneš na pokraji smrti, ale vrátíš se domů jako neporažený.“ A Iásón skutečně získal Zlaté rouno a vítězně připlul do Iólku.

 Nejvíce Cheirón vynikal v umění léčitelském. Byl v tomto oboru tak proslulý a uznávaný, že sám bůh Apollón jej prosil, zdali by u něho mohl nastoupit do učení. Apollón brzy dokázal rozpoznat léčivé byliny, připravovat léky, hojit rány, léčit smrtelné nemoci. Avšak v případě milenky Korónis jeho vědomosti nestačily.

 Zavinil to jeden užvaněný a pomstychtivý havran. Havrani kdysi bývali bílí. Korónis byla Apollónovi nevěrná s obyčejným smrtelníkem, a přestože tento milostný poměr úzkostlivě tajila, odhalil ji havran. A za tepla to letěl vyzvonit Apollónovi, neboť se domníval, že jej pochválí.

 „Nejkrásnější a nejmocnější bože, pospěš si do Thessalie, ať uzříš, koho má tvá krasavice v posteli,“ žaloval.

Když se Apollón přesvědčil, že havran nelhal, rozzuřil se, popadl luk a šíp a střelil svou milou přímo do srdce.

 Umírající Korónis zašeptala: „Odpusť mi, vždycky jsem milovala jen tebe. Nosím pod srdcem tvé dítě, které teď zemře se mnou.“

 Apollón obrátil veškerý svůj hněv proti havranovi: „Ty proradný a odporný ptáku, kvůli tobě jsem zabil své dítě. Za trest budeš do smrti chodit v černém.“ A tak všichni havrani zčernali. 

 Apollón se snažil oživit mrtvou milenku, avšak k životu ji neprobudil. Zoufalý a nešťastný jí rozřízl břicho a vyňal z něho dítě, které ještě dýchalo. Odnesl je do jeskyně svého učitele Kentaura Cheiróna.

 „Já bůh se před tebou skláním a pokorně tě prosím, zachraň mého syna.“

 „Zachráním ho, ale bude tu muset zůstat, neboť bude potřebovat velmi dlouhou dobu na zotavení.“

 „Svěřuji ti jej do péče, u tebe bude v nejlepších rukou.“

 „Naučím jej všemu, co umím. Bude z něho slavný léčitel, který předčí svého otce i mě.“

 A tak se také stalo. Apollónův syn dostal jméno Asklépios (Aesculapius) a stal se největším léčitelem ze všech. Chodil po lese a za pomocí svého věrného hada sbíral léčivé byliny a kořínky. Proto býval Asklépios zobrazován s holí, po níž se vine had. Uměl vyléčit všechny nemoci, zhojit všechny rány, dokonce i křísit mrtvé.

Avšak bohové, zejména bůh podsvětí Hádes, si stěžovali Diovi: „Asklépios narušuje řád světa. Lidé přestali chodit do Tartaru. Musíme se ho zbavit.“

Zeus vyslyšel jejich prosby, a když chtěl Asklépios oživit mrtvého Órióna, zabil jej bleskem. Protože Asklépios vykonal mnoho dobrého, přenesl jej na oblohu a pojmenoval toto souhvězdí Hadonoš. A hned vedle Hadonoše umístil jeho oddaného společníka Hada.

 Jedním z Cheirónových přátel byl Héraklés. To se mu však stalo osudným. Héraklés byl na cestě splnit svou čtvrtou práci, a to chytit erymanthského kance. Zastavil se u svého přítele Kentaura Fola. Folos ho náležitě pohostil, otevřel velkou nádobu s vínem a nalil oběma po poháru. Víno ucítili ostatní Kentauři. A protože bylo jejich společným majetkem, vtrhli do jeskyně a začali Folovi vyčítat: „Jak to, že naléváš z našich zásob obyčejnému smrtelníkovi?“

 „To není obyčejný smrtelník, to je syn boha Dia!“

 „Když je to tak, proč nepije božské víno na Olympu? Lžeš, to není syn boha!“

 „Není, není… zloděj je to… podvodník… zabijeme ho…,“ překřikovali se Kentauři a vrhli se na Hérakla.

 Héraklés popadl obrovské hořící poleno a začal jím mávat na obranu. Nemohl střílet šípy, protože Kentauři byli příliš blízko. Ti se lekli a ustoupili. Héraklés kopl do nádoby s vínem, a ta se vylila. Kentauři se vrhli na zem a lačně chlemtali rozlité víno, aby jediná kapka tohoto vzácného moku nepřišla nazmar. 

 Folos chytil v nastalém zmatku Hérakla za loket a řekl: „Je jich hrozná přesila, pojď za mnou, najdeme si lepší pozici na obranu.“

 A ustoupili hluboko do jeskyně a podzemními chodbami se dostali do jeskyně jejich společného přítele Cheiróna. Ten nebyl doma. 

 Kentauři dopili zbytky vína a rozhlédli se po jeskyni.

 „Kde jsou?“ tázali se jeden druhého.

 „Já vím, kde,“ vykřikl jeden z nich. Vypotácel se z jeskyně a pokynul: „Za mnou…“

 Opilí a zuřiví Kentauři mířili do Cheirónovy jeskyně. Héraklés se mezitím stačil připravit a začal je ostřelovat jedovatými šípy, namočenými v žluči Hydry. Kdo je jimi zasažen, zemře v hrozných bolestech.

 Cheirón se vracel ze sběru lesních bylin a divil se, co se to děje před jeho jeskyní. Spěchal se podívat. Když v tom ho nešťastnou náhodou zasáhl Héraklův šíp. Cheirón se dovlekl do jeskyně, překračuje umírající těla postřelených Kentaurů. Těch, co nestačili utéct.

 „Co jsem to udělal… vůbec jsem si tě mezi nimi nevšiml,“ bědoval Héraklés.

Cheirón nezemřel, protože mu bohové přisoudili nesmrtelnost. Rána se však nikdy nezacelila, ba naopak ještě více se otvírala a Cheirón trpěl nesnesitelnými bolestmi. Ačkoliv byl sám léčitel, proti jedu z Hydry nebylo léku.

 Jednou už to nemohl vydržet, padl na kolena, vzepjal ruce k nebi a křičel: „Mocný Die, nech mě zemřít. Nechci už dál snášet taková šílená muka.“

Diovi ho bylo líto, ale nemohl nic dělat. Navrhl mu však řešení: „Nemůžeš zemřít, ale můžeš vyměnit svou nesmrtelnost a odejít do Tartaru místo jiného smrtelníka.“

 „Řekni mi, místo koho mám zemřít?“ prosil Cheirón.

 „Ten, kdo ti způsobil utrpení, bude tvým vodítkem,“ odvětil Zeus. Neboť u bohů bylo zvykem mluvit v náznacích a hádankách.

 Cheirón přemýšlel o Diově odpovědi a všechny nitky se sbíhaly u jednoho člověka, a tím byl Héraklés. Sdělil mu, co naznačil Zeus. V té době Héraklés nevěděl, že se Cheirónův příběh brzy naplní a on přitom bude nápomocen.

 „Bohové, co mám učinit, abych pomohl svému příteli? Velmi se trápím, že jsem mu přivodil takové neštěstí,“ tázal se Héraklés a vzhlížel k Olympu. Z nebes však žádná odpověď nepřišla.

 Zakrátko Héraklés putoval po Kavkaze a spatřil člověka přikovaného ke skále. Přilétl k němu orel a začal mu klovat játra. Muž měl zavřené oči, byl celý zkroucený a evidentně trpěl.

 Héraklés se vyděsil, obraz hodujícího orla byl nelidský a krutý. Napjal luk a orla zastřelil.

 „Kdo jsi?“ zeptal se mučedníka.

 „Prométheus,“ odpověděl muž a otevřel oči. V zakaleném zraku a zmučeném pohledu probleskla jiskřička naděje.

 „Znám tě, lidé si o tobě s úctou a láskou vyprávějí. Ukradl jsi bohům oheň, aby si mohli péct maso, vařit jídlo a hřát se v tuhých mrazech,“ uznale pokýval hlavou Héraklés.

 „Proč jsi zde uvězněn?“ pokračoval.

 „Odmítl jsem sloužit Diovi, odmítl jsem mu prozradit tajemství, které znám jen já. Jedna z bohyň mu porodí dítě, které bude jeho záhubou.“

 „Je nějaká možnost tě vysvobodit?“

 „Ano, někdo se musí obětovat a zemřít místo mě.“

 „Tvé utrpení se blíží ke konci,“ vzpomenul si Héraklés na Cheiróna, popadl kyj a začal rozbíjet pouta.

 V tom se zatáhla obloha, objevil se posel boha Dia, Hermés, a přerušil ho: „Zeus ponechá Prométheovi svobodu a Cheirón bude moci zemřít. Ale musí říct jméno bohyně.“

Prométheus pochopil, že musí prozradit jméno, jinak Cheiróna nezachrání. Již v minulosti poznal, že Zeus je záludný a mstivý, a snadno si najde důvod, proč Prométhea znovu uvěznit.

Zašeptal: „Zeus nesmí počít dítě s bohyní Thetis. Thetis si musí vzít muže bez božského původu a jejich potomek nebude hrozbou pro žádného z bohů.“

 A tak se Cheirón dočkal. Daroval svůj nesmrtelný život Prométheovi a dobrovolně odešel do Hádovy říše. Prométheus se usmířil s Diem, který jej přijal zpět na Olymp.

 Zeus se odvděčil Cheirónovi za jeho dobré skutky a umístil jej na oblohu jako souhvězdí Kentaura.

 Had na holi se stal znakem lékařů a lékárníků jako symbol opatrnosti a moudrosti. Je znám jako Aesculapova užovka. V poslední době se objevují teorie, že v lékařském znaku ve skutečnosti není užovka, ale vlasovec medinský. Je to červ, který parazituje pod lidskou kůží a který byl vymotáván z těla pomocí dřívka.

 Zde se také nabízí otázka, kde Cheirón či Krotos přišli ke své polokoňské podobě, když jejich předkové byli lidé a bozi a žádný Kentaur se mezi nimi nevyskytoval.

 Některé zdroje uvádějí, že Cheirón je znamení Střelce, jiné tvrdí, že Střelec je Krotos, o němž si budeme vyprávět příště.

V příběhu jsou představena tato souhvězdí: Kentaur – Centaurus, Hadonoš – Ophiuchus, Had – Serpens.

Souhvězdí Kentaura (Centaurus)

O souhvězdí Kentaura se říká, že je jedno z nejnápadnějších a nejvýraznějších souhvězdí celé oblohy. Je souhvězdím jižní oblohy, ze střední Evropy ho vidíme jen  velice nepatrnou část bez jasnějších hvězd. Celé souhvězdí si mohou vychutnat až obyvatelé subtropů. Patří však do 48 souhvězdí, která popsal Ptolemaius.

Obsahuje devět jasných hvězd, mezi nimiž je třetí nejjasnější hvězda oblohy Rigil Kentaurus (a), nazývaná též Alfa Centauri nebo Toliman. Rigil Kentaurus znamená česky Kentaurova noha. Jde o vícenásobný hvězdný systém, jehož součástí je i všem dobře známá Proxima Centauri (Alfa Centauri C) – hvězda, která leží nejblíže naší sluneční soustavě. Jedná se o červeného trpaslíka.

Další jasně zářivou hvězdou, v pořadí jedenáctou na obloze, je Hadar (b), nazývaná též Beta Centauri.

Do souhvězdí Kentaura zasahuje Jižní kříž, na který hvězdy Rigil Kentaurus a Hadar „ukazují“. Proto se dvojici těchto hvězd, která dovedla námořníky k Jižnímu kříži, říkalo Ukazatelé.

Omega Centauri je nejkrásnější a nejjasnější kulovou hvězdokupou na obloze. Lze ji pozorovat triedrem a za zvláště příznivých podmínek i pouhýma očima.

Ilustrace Renata Petříčková, hvězdné mapy vypracoval Petr Scheirich z České astronomické společnosti.

Ukázka z e-knihy Hvězdná obloha. Knihu můžete koupit zde:

https://www.megaknihy.cz/romany-beletrie/3201295-hvezdna-obloha-pribehy-souhvezdi-na-severni-obloze.html

https://www.knihydobrovsky.cz/e-kniha/hvezdna-obloha-pribehy-souhvezdi-na-severni-obloze-240250639

https://www.palmknihy.cz/ekniha/hvezdna-obloha-pribehy-souhvezdi-na-severni-obloze-6126

https://www.alza.cz/media/hvezdna-obloha-d500817.htm