Literární web Sůvička

Karel Kryl: SLEČNA PERIFERIE


Eva

 

 

Dnes v noci chodil jsem se slečnou Periferií

a prst po prstu

závoru po závoře

líbal jsem jí ruce

Sypala z rukávů déšť

a gulášovou vůni

a rezavé plotýnky z páteře kamen

a kameny

a louže

a na xylofon pražců

domovním klepadlem vyťukávala voňavou

melodii noci

 

Dnes v noci chodil jsem se slečnou Periferií ulicí

a noční ptáci sezobávali nepatrný zbytek hvězd

a karfiól

a sasanky

a ulice plakala z děravých okapů

blátěné slzy

aby si zaběhlá psiska mohla umýt nohy

 

Dnes v noci chodil jsem se slečnou Periferií

Měla dlouhé nehty

pod něž si ukryla

šlápoty myší

a kroky polopanen

a páternoster

a šelest

 

a když už neměla ani trochu místa

kam by schovala zaprášenou trávu

sedla si se mnou před kostel

a poslouchala vlaky

a stařeny o holích

o berlích

o velikonočních nedělích hovořících

o zmrtvýchvstání

A stíny slečny Periferie visely na zdech
dlouhými stínovými nehty
zaryty do oprýskané omítky
a zvětralých říms

a roztouženýma očima osleplých oken
hleděly na rubín semaforu
jejž slečna Periferie rozsvěcí kvečeru
na pozdrav bdícím bláznům

 

Dnes v noci chodil jsem se slečnou Periferií

Tančila na provaze trolejí na konečné

nekonečně dlouhý svlékací tanec

odkládajíc

plot po plotu

komín po komínu

zeď po zdi

černošedé šaty

a vyprávěla mi o lidech

kteří pro oči nevidí

a kteří nikdy — pro oči — neuvidí

a na úplně nový

světle zlatý nápěv

zpívala mi píseň

pro moje děvče.

 

 

(z knihy Kníška Karla Kryla)

Zařazeno v kategorii Půjčovna myšlenek


Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a