Literární web Sůvička
Karel Kryl: SLEČNA PERIFERIE
Eva
Dnes v noci chodil jsem se slečnou Periferií
a prst po prstu
závoru po závoře
líbal jsem jí ruce
Sypala z rukávů déšť
a gulášovou vůni
a rezavé plotýnky z páteře kamen
a kameny
a louže
a na xylofon pražců
domovním klepadlem vyťukávala voňavou
melodii noci
Dnes v noci chodil jsem se slečnou Periferií ulicí
a noční ptáci sezobávali nepatrný zbytek hvězd
a karfiól
a sasanky
a ulice plakala z děravých okapů
blátěné slzy
aby si zaběhlá psiska mohla umýt nohy
Dnes v noci chodil jsem se slečnou Periferií
Měla dlouhé nehty
pod něž si ukryla
šlápoty myší
a kroky polopanen
a páternoster
a šelest
a když už neměla ani trochu místa
kam by schovala zaprášenou trávu
sedla si se mnou před kostel
a poslouchala vlaky
a stařeny o holích
o berlích
o velikonočních nedělích hovořících
o zmrtvýchvstání
A stíny slečny Periferie visely na zdech
dlouhými stínovými nehty
zaryty do oprýskané omítky
a zvětralých říms
a roztouženýma očima osleplých oken
hleděly na rubín semaforu
jejž slečna Periferie rozsvěcí kvečeru
na pozdrav bdícím bláznům
Dnes v noci chodil jsem se slečnou Periferií
Tančila na provaze trolejí na konečné
nekonečně dlouhý svlékací tanec
odkládajíc
plot po plotu
komín po komínu
zeď po zdi
černošedé šaty
a vyprávěla mi o lidech
kteří pro oči nevidí
a kteří nikdy — pro oči — neuvidí
a na úplně nový
světle zlatý nápěv
zpívala mi píseň
pro moje děvče.
(z knihy Kníška Karla Kryla)
Zařazeno v kategorii Půjčovna myšlenek