Panna a Váhy

Astraia se těšila na každý soud. Vždy jí projelo elektrizující vzrušení, když spatřila svého otce Dia, kterak usedl na svůj zlatý trůn k výkonu soudcovské moci. Se zálibou hleděla na svou matku Themis, bohyni zákonného pořádku, která stála za otcem, v jedné ruce držela meč a v druhé ruce váhy. Vedle ní se hrdě dmula bohyně spravedlnosti Diké. Jejich přítomnost symbolizovala, že spravedlnost a zákonný pořádek u soudu musí splývat v jedno.

Astraia se zájmem poslouchala výpovědi svárlivých bohů, pozorně sledovala otázky všech přísedících, reakce obviněných i žalujících, a s napětím očekávala verdikt. Když Zeus četl výrok soudu, visela mu na rtech a představovala si sebe, jak nejprve spravedlivě posoudí celý případ a poté za obrovské pozornosti všech přítomných vynáší rozsudek.

Pokukovala dolů na Zemi, co lidé dělají, a bylo jí divné, že se tam žádné soudy nekonají, že není nastolena spravedlnost a že lidem mnoho hanebných skutků a i těžkých zločinů projde bez potrestání. Rozhodla se, že to napraví a naučí lidi výkonu spravedlnosti tak, jak to celé dětství viděla u svých rodičů.

Poprosila matku Themis: „Matko, mohla bys mi na krátký čas půjčit váhy?“

„Ale děvče, já je musím mít, bez nich se žádný soud neobejde.“

„Ale lidé je potřebují víc, vy už máte zkušenosti se šířením spravedlnosti, ale lidé ne. Chtěla bych je to naučit.“

Themis se zamyslela: „Dobře, myslím, že mohu po nějakou dobu váhy postrádat. Ale slib mi jediné. Pokud bude tvoje úsilí marné, pokud lidé nebudou ctít řád, spravedlnost a právo, vrátíš se na Olymp a ponecháš lidstvo svému osudu.“

Astraia odpověděla: „To ti slibuji.“

Astraia nejprve naučila lidi, aby si zvolili svého soudce. Poté měli vybrat další spravedlivé, kteří budou případ rovněž posuzovat, než soudce vyřkne ortel. První soud se konal v městečku Elis a soudcem byl ustanoven Nikias. Před soudem stanuly dvě ženy Eunike a Akanta a obě tvrdily, že kojenec, kterého jim Nikias odebral a svěřil po dobu soudu do péče otrokyně, je její. Akantě se narodilo mrtvé dítě a rozhodla se k zoufalému činu. Vyčíhala si Eunike z nedaleké čtvrti, která nedávno porodila, vkradla se do jejího příbytku a dítě odnesla. Doma jej uložila do kolébky, kterou měla připravenou pro své dítě. Astraia poradila Nikiovi, na co se má ptát a byla zvědava, jak si bude počínat.

Nikias se tázal Akanty: „Tvrdíš, že dítě je tvoje. Jak to můžeš dokázat?“

„Dítě spalo v kolébce, když v tom přišla tato žena a tvrdila, že patří jí. Nevím, jak na to přišla, asi se pomátla.“

„Co k tomu řekneš Eunike?“

Eunike škytavě vyprávěla: „Věšela jsem na dvorku prádlo. Když jsem se vrátila do domu, dítě bylo pryč. Vyběhla jsem ven a hledala jej. Když jsem procházela kolem domu Akanty, slyšela jsem tam svého synka Dimitra plakat.“

Soudce ji přerušil: „Ty jsi poznala své dítě podle pláče?“

„Ano, samozřejmě, slyším ho přeci každý den,“ podivila se Eunike.

Nikias jim dal úkol. Ženy postupně procházely několika místnostmi, kde v zakryté kolébce leželo dítě. Měly dle pláče poznat, které dítě je Dimitris. Eunike bezpečně určila svého synka, kdežto Akanta marně tápala.

Akanta se bránila: „To je nespravedlivé, vezmete mně dítě jen na základě nějaké pochybné zkoušky. Třeba to byla vše jen náhoda.“

 Soudce rozhodl: „Dobře, aby ses necítila ukřivděna, dítě vám vezmu a nebude ho mít ani jedna.

„To ne, to nemůžeš udělat,“ vykřikla zděšeně Eunike.

„Ale mohu, když se nedokážete dohodnout.“

Poté se zkoumavě zadíval na obě ženy a dodal: „Byla by tu jedna možnost, jak získat dítě zpět.“

Obě na něm dychtivě ulpěly očima.

„Nedaleko odsud sídlí Augiáš a ten vlastní obrovské stádo dobytka. Bohužel o svůj majetek příliš nedbá a chlév je plný špíny a neřádu. Vaším úkolem bude tento chlév vyčistit, za což obdržíte desetinu stáda. Tento dobytek přiženete ke mně a vykoupíte své dítě.“

„Ano, pokusím se o to,“ nadšeně vyhrkla Eunike.

Akanta váhala. Augiášův chlév byl proslulý strašným nepořádkem, odpornými pavouky a jinou havětí. Vyčistit jej byl nadlidský úkol. A proč by se takto obětovala pro dítě, které nebylo její?

Pohlédla Euniké do očí a přiznala se: „Chtěla jsem ti vzít dítě, protože jsem o své přišla. Když ale vidím, že jsi pro něho ochotna udělat cokoliv, klaním se před tebou. Nech si své dítě.“ 

A za hrobového ticha opouštěla soudní síň. Ve dveřích se otočila a potichu dodala: „Promiň mi to.“

Nikias Akantu nepotrestal za křivé obvinění ani Eunike nevyžadovala žádné potrestání. Věděli, jak těžký je její osud.

Augiášův chlév se ale přece jen dočkal generálního úklidu. Za několik let jej vykonal Héraklés jako svou pátou práci.

Zprávy o moudrosti Astraie a jejích váhách, které se při každé nespravedlnosti vychýlily, se roznesly po celé zemi. Lidé zakládali a stavěli soudní budovy, volili mezi sebou soudce a jejich přísedící, kteří spravedlivě trestali zločiny a dbali na dodržování zákonného pořádku. Ne nadarmo se této době říkalo „zlatý věk“.

Po tomto věku nastal věk stříbrný, poté bronzový. Ve věku stříbrném se začaly projevovat špatné lidské vlastnosti, ve věku bronzovém se ještě prohloubily a ve věku železném kulminovaly. Soudci se stali úplatnými a nespravedlivými, a proto lumpové, kteří měli dost peněz, mohli beztrestně vraždit a loupit. Lidé k sobě byli krutí, pomstychtiví, zákeřní a zrádní.

Poslední kapkou, díky níž přetekl příslovečný pohár, a mladá bohyně zanevřela na lidstvo, byl proces s mladým Charitonem, synem řezbáře vdovce Stavrose na ostrově Kéos. Chariton byl tak sličný a krásný, že na něho dostal zálusk bohatý obchodník Damianos. Charitona unesl, vyřízl mu jazyk, aby nemohl mluvit, a násilím jej donutil, aby mu byl po vůli. Každý večer jej k sobě povolal, užil si s ním a poté poručil otrokům, aby jej zmláceného a znásilněného pohodili do kozího chlívku.

Takto jej našel Stavros, jenž neúnavně pátral po svém synovi. Rozlítil se a Damiana zažaloval. Soudcem však byl proradný a zkorumpovaný Tychon.

„Je to můj otrok, kterého jsem koupil a mám na něho řádnou smlouvu,“ oháněl se Damianos falešnou smlouvou, vypracovanou na radu Tychona jako nezvratný důkaz.

Tychon za své „poradenství“ již utržil řádný bakšiš a musel hájit „svého klienta“.

„Je to můj syn, kterého Damianos unesl a zneužil,“ tvrdil Stavros.

„Ty jsi syn tady toho muže?“ obrátil se soudce úlisně na mladíka a ukázal na jeho otce.

Němý Chariton horlivě kýval a padl před soudcem na kolena.

„Lháři, chceš tvrdit, že smlouva s pečetí nejvyššího notáře je neplatná?“ zahřměl soudce.

Chariton zděšeně vrtěl hlavou.

„Vím, o co ti jde, chceš se vymanit z otroctví a poté utéci. Ale to se ti nepovede,“ hrozil Tychon.

Marně Astraia ukazovala na váhy, které se zcela převážily. Marně poukazovala na fakt, že Chariton má vyříznutý jazyk a nemůže podat žádné svědectví.

Věrolomný soudce nechal „otroka“ Charitona zbičovat za to, že chtěl utéct z otroctví. A řezbáři nařídil, aby Damianovi odevzdal polovinu svého majetku. Nešťastný vdovec Stavros týden po tomto rozsudku spáchal sebevraždu.

Zklamaná a zhnusená Astraia poprosila boha Merkura, aby ji svým vozem dovezl zpět na Olymp.

„Ztratila jsem poslední naději, váhy už budou navždy tvoje,“ oznámila své matce Themidě, když jí vracela tento atribut spravedlnosti.

„Lidstvo je nepoučitelné, ale nechala jsem tě, abys na to přišla sama,“ odvětila Themis.

„Ano, lidé si nezaslouží naši ochranu,“ přikývla dcera.

„Zaslouží, ale na to budeš muset opět přijít sama,“ usmála se tajuplně matka.

Zeus poslal Astraiu na oblohu jako Pannu a hned vedle ní umístil Váhy.

V příběhu jsou zahrnuta tato souhvězdí: Panna – Virgo a Váhy – Libra.

Souhvězdí Panny (Virgo)

Panna je vedle Lva a Pastýře typickým jarním souhvězdím. Je vidět od února do června, kulminuje v dubnu. Po Hydře je druhým největším souhvězdím na obloze. Nachází se mezi Váhami, Pastýřem, Vlasy Bereniky, Lvem, Pohárem, Havranem a Hydrou. Nejjasnější hvězdou je modrobílá Spica (alfa), česky obilný klas, a spolu s dalšími zářícími hvězdami tvoří ležící postavu.

V Panně se nachází velmi mnoho galaxií, které všechny náleží do Kupy Panny.

Spica je modrá hvězda alfa.       

Souhvězdí Váhy (Libra)

Souhvězdí Váhy leží na jižní obloze a ze střední Evropy je nejlépe pozorovatelné v květnu a červnu. Je to relativně velké souhvězdí, ale má pouze dvě jasné hvězdy.

Váhy nejsou na obloze na pohled nijak nápadné a nejsnáze je najdete tak, že prodloužíte malá klepítka Štíra (Scorpius) ve veliká klepeta. Řekové Váhy přiřazovali do souhvězdí Štíra, a proto již zmíněné dvě nejjasnější hvězdy Vah se jmenují Zubenelgenubi (alfa), jižní klepeto a Zubeneschamali (beta), severní klepeto.

Zubenelgenubi, jižní klepeto, je bílá hvězda alfa a Zubeneschamali, severní klepeto, je modrá hvězda beta.

Ilustrace Renata Petříčková, hvězdné mapy vypracoval Petr Scheirich z České astronomické společnosti.

Ukázka z e-knihy Hvězdná obloha. Knihu můžete koupit zde:

https://www.megaknihy.cz/romany-beletrie/3201295-hvezdna-obloha-pribehy-souhvezdi-na-severni-obloze.html

https://www.knihydobrovsky.cz/e-kniha/hvezdna-obloha-pribehy-souhvezdi-na-severni-obloze-240250639

https://www.palmknihy.cz/ekniha/hvezdna-obloha-pribehy-souhvezdi-na-severni-obloze-6126

https://www.alza.cz/media/hvezdna-obloha-d500817.htm