Literární web Sůvička

SARAH MACDONALDOVÁ


Eva

Kdesi nad městem Čennai, jehož dřívější název zněl Madrás, si uvědomuju, že mě do vnitřní strany stehna vytrvale šťouchá cosi dlouhého, tenkého a pevného. Otevřu oči a všimnu si, že se mi k rozkroku blíží protáhlý prst s dlouhým zakřiveným nehtem. Patří starému vrásčitému sikhovi v turbanu, který sedí vedle mě. Samým vzrušením slintá a třese se po celém těle.

 

Na to, abych začala ječet, jsem příliš ospalá a šokovaná, a navíc se z jakéhosi nepochopitelného důvodu stydím, takže radši stisknu tlačítko a přivolám si sesterskou výpomoc. Pomalu ke mně přikráčí letuška s nakadeřenými vlasy, dlouhými nehty a make-upem, ve kterém vypadá jako travestita.

 

Tváří se dost rozmrzele.

 

„Co je?“

 

„Tenhle chlap mě osahává, když spím,“ vybuchnu nezdvořile.

 

Letuška protočí panenky a pohrozí prstem.

 

Mně.

 

„Tak zůstaňte vzhůru, ať se to neopakuje, paní.“

 

Otočí se na podpatku a odpluje pryč. Nylonové sárí za ní vlaje.

 

O několik měsíců později se od jednoho kamaráda dozvím, že indické letušky často pocházejí z bohatých poměrů a jejich rodiče nešetří na úplatcích, aby jim zajistili práci, při které můžou cestovat a bydlet v pětihvězdičkových hotelech. Tyhle rozmazlené holky považují cestující za otravný hmyz, který je hluboko pod jejich úrovní, a práce létající služky je obtěžuje. Právě teď si ale připadám uzemněná, opuštěná a všechno ve mně vře.

 

Zůstávám ostražitá a vzhůru, dokud letuška nezačne rozstřikovat po kabině páchnoucí přípravek proti hmyzu. Jednu dávku mi nasměruje přímo na hlavu. Jako bych ji skoro slyšela říkat: Ty čubčí breberky se už nevrátí.

 

 

(z knihy Posvátná kráva)

 

Zařazeno v kategorii Postřehy, Půjčovna myšlenek


Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a