SARAH MACDONALDOVÁ

Kdesi nad městem Čennai, jehož dřívější název zněl Madrás, si uvědomuju, že mě do vnitřní strany stehna vytrvale šťouchá cosi dlouhého, tenkého a pevného. Otevřu oči a všimnu si, že se mi k rozkroku blíží protáhlý prst s dlouhým zakřiveným nehtem. Patří starému vrásčitému sikhovi v turbanu, který sedí vedle mě. Samým vzrušením slintá a třese se po celém těle.

Na to, abych začala ječet, jsem příliš ospalá a šokovaná, a navíc se z jakéhosi nepochopitelného důvodu stydím, takže radši stisknu tlačítko a přivolám si sesterskou výpomoc. Pomalu ke mně přikráčí letuška s nakadeřenými vlasy, dlouhými nehty a make-upem, ve kterém vypadá jako travestita.

Tváří se dost rozmrzele.

„Co je?“

„Tenhle chlap mě osahává, když spím,“ vybuchnu nezdvořile.

Letuška protočí panenky a pohrozí prstem.

Mně.

„Tak zůstaňte vzhůru, ať se to neopakuje, paní.“

Otočí se na podpatku a odpluje pryč. Nylonové sárí za ní vlaje.

O několik měsíců později se od jednoho kamaráda dozvím, že indické letušky často pocházejí z bohatých poměrů a jejich rodiče nešetří na úplatcích, aby jim zajistili práci, při které můžou cestovat a bydlet v pětihvězdičkových hotelech. Tyhle rozmazlené holky považují cestující za otravný hmyz, který je hluboko pod jejich úrovní, a práce létající služky je obtěžuje. Právě teď si ale připadám uzemněná, opuštěná a všechno ve mně vře.

Zůstávám ostražitá a vzhůru, dokud letuška nezačne rozstřikovat po kabině páchnoucí přípravek proti hmyzu. Jednu dávku mi nasměruje přímo na hlavu. Jako bych ji skoro slyšela říkat: Ty čubčí breberky se už nevrátí.

(z knihy Posvátná kráva)