Literární web Sůvička

SARAH MACDONALDOVÁ

28. července 2016, Eva

Kdesi nad městem Čennai, jehož dřívější název zněl Madrás, si uvědomuju, že mě do vnitřní strany stehna vytrvale šťouchá cosi dlouhého, tenkého a pevného. Otevřu oči a všimnu si, že se mi k rozkroku blíží protáhlý prst s dlouhým zakřiveným nehtem. Patří starému vrásčitému sikhovi v turbanu, který sedí vedle mě. Samým vzrušením slintá a třese se po celém těle.

 

Na to, abych začala ječet, jsem příliš ospalá a šokovaná, a navíc se z jakéhosi nepochopitelného důvodu stydím, takže radši stisknu tlačítko a přivolám si sesterskou výpomoc. Pomalu ke mně přikráčí letuška s nakadeřenými vlasy, dlouhými nehty a make-upem, ve kterém vypadá jako travestita.

 

Tváří se dost rozmrzele.

 

„Co je?“

 

„Tenhle chlap mě osahává, když spím,“ vybuchnu nezdvořile.

 

Letuška protočí panenky a pohrozí prstem.

 

Mně.

 

„Tak zůstaňte vzhůru, ať se to neopakuje, paní.“

 

Otočí se na podpatku a odpluje pryč. Nylonové sárí za ní vlaje.

 

O několik měsíců později se od jednoho kamaráda dozvím, že indické letušky často pocházejí z bohatých poměrů a jejich rodiče nešetří na úplatcích, aby jim zajistili práci, při které můžou cestovat a bydlet v pětihvězdičkových hotelech. Tyhle rozmazlené holky považují cestující za otravný hmyz, který je hluboko pod jejich úrovní, a práce létající služky je obtěžuje. Právě teď si ale připadám uzemněná, opuštěná a všechno ve mně vře.

 

Zůstávám ostražitá a vzhůru, dokud letuška nezačne rozstřikovat po kabině páchnoucí přípravek proti hmyzu. Jednu dávku mi nasměruje přímo na hlavu. Jako bych ji skoro slyšela říkat: Ty čubčí breberky se už nevrátí.

 

 

(z knihy Posvátná kráva)

 

Zařazeno v kategorii Postřehy, Půjčovna myšlenek