Theseus a Ariadna

„Mocný Poseidóne, pošli mi zvíře, které mohu obětovat na důkaz toho, že jediným vládcem Kréty jsem já,“ zahřměl Mínós, syn Európy a nejvyššího boha Dia. Zeus v podobě býka počal s Európou ještě dva syny, s nimiž Mínós bojoval o moc na ostrově. Po vleklých šarvátkách své bratry porazil, stal se králem a žádal po bozích posvěcení své vlády.

A vskutku. Moře se rozvlnilo a na hladině se objevily velké rohy. Za nimi vykoukla ohromná hlava a po chvíli se z moře vynořil statný bílý býk. Dav na pobřeží vydechl úžasem. Tak nádherného tvora ještě neviděli.

„Takové velkolepé zvíře přeci nemohu zabít,“ pomyslel si Mínós. Začlenil jej do svého stáda a místo něho vybral jiného býka, kterého obětoval.

Krétský král nebyl jediný, kdo obdivoval mohutného tura. Jeho žena Pásifaé k němu chodila každý den, hladila jej a laskala se s ním.

Toho si všiml Poseidón. Byl rozzuřený na Mínóa, že jej podvedl a obětoval jiné zvíře. Bohové se nedají oklamat. Rozhodl se, že se mu pomstí přes jeho ženu, a poprosil Afrodítu, bohyni lásky a krásy: „Zařiď, aby krétská královna vzplanula touhou po mém býku.“

Afrodíta jeho přání ochotně splnila, neboť posílat na lidi chtíč bylo jejím úkolem.

Pásifaé se zamilovala do býka a byla posedlá myšlenkou na sexuální styk s ním. Bála se však, že když se mu nabídne, býk ji rozdupe. Poprosila proto řeckého sochaře, stavitele a vynálezce Daidala, aby jí postavil dřevěnou krávu. Královna se do ní ukryla a na dřevěný fantóm vypustili býka.

Býk hnán mocným pudem neprohlédl léčku, postavil se na zadní a divoce se zmocnil královny. Pásifaé kvílela slastí i bolestí, její žádostivost se vrchovatě naplnila. Po souloži s býkem bohové odňali nebohé královně chtivost a ona zůstala jen zostuzeným a poníženým nástrojem pomsty a cítila, že v jejím břiše vzniká zárodek čehosi nepřirozeného, děsivého a ukrutného.

Po devíti měsících se královně narodila zrůda s býčí hlavou a lidským tělem. Dali jí jméno Mínótaurus, což v řečtině znamená Mínóův býk.

Padla před svým mužem na kolena a prosila: „Odpusť mi, prosím tě, stydím se, že jsem byla tak poblouzněna. Miluji tě a nechci tě ztratit.“

Zeus svému synovi Mínóovi dostatečně vyčinil, že podvedl mořského boha Poseidóna, a tak zapříčinil královnino neštěstí. Proto ji Mínós chytil za ruku a pravil: „Vstaň, moje královno, vím, že na tebe byla seslána kletba. Ty za nic nemůžeš.“

Daidalos dostal druhý úkol. Tentokrát jej pověřil krétský vladař, protože se za svého novorozeného nevlastního „synka“ styděl a potřeboval ho někam „uklidit“.

Proto Daidalovi rozkázal: „Postavíš na Knóssu rozsáhlé bludiště, z kterého nebude úniku.“

Slavný stavitel rozkaz splnil, což se mu později stalo osudným, protože mu král zakázal opustit Krétu, aby neprozradil tajemství své stavby. Daidalos proto musel se svým synem Íkarem prchnout pomocí křídel.

Mínótaura zavřeli do podzemního labyrintu. Každý týden hodili za vrata bludiště ovci, kterou uvězněný potomek Pásifaé rozsápal a snědl.

Usmíření manželé poté spolu měli děti, dcery Ariadnu a Faidru a syna Androgea. Tohoto jediného syna poslali do Athén, kde se zúčastnil olympijských her. Androgeus zvítězil v mnoha disciplínách.

Athénský král Aigeus neunesl, že nevyhráli jeho domácí favorité, a poslal za lodí s odplouvajícím krétským sportovcem své muže, aby ho zabili. Tak vypukla válka mezi Athénami a Krétou, která skončila porážkou Athén. Jako válečnou reparaci museli Athéňané každoročně posílat na Krétu sedm mladíků a sedm dívek, kteří pak byli předhozeni Mínótaurovi a roztrháni.

Tato po mnoho let trvající lidská jatka přerušil syn athénského krále Aigea, Théseus. Dobrovolně se přihlásil mezi sedm mladíků, kteří měli být obětováni. Jeho otec se ho snažil všemožně zadržet.

Hrdý Théseus mu však odpověděl: „Otče, nadešel čas, abych napravil to, co se odehrálo v minulosti. Nevinní lidé nemohou donekonečna trpět za tvé zlé skutky.“

Zahanbený král sklopil hlavu a šeptl: „Nechci o tebe přijít. Zlomilo by mi to srdce.“

„Nejedu na Krétu zemřít, ale zbavit nás té děsivé obludy,“ prohlásil rek.

„A co když se ti to nepodaří? Budu tu zmírat strachy.“

„Jestliže zabiju Mínótaura, vyměním černé smuteční plachy na naší lodi za bílé, abys už zdálky viděl, že se vracím jako vítěz.“

V Ageiově srdci vzplála jiskřička naděje, jeho syn byl odvážný a statečný bojovník, který přemohl mnoho nepřátel. Tak proč by nepřemohl Mínótaura?

Loď s oběťmi pro netvora přistála v přístavu na Krétě, kde na ně již čekaly davy lidí včetně královského páru a jejich dcer.

„V noci, až budou všichni spát, provrtejte díry do jejich lodí,“ dal Théseus rozkaz své posádce, než opustil loď.

Ariadna spatřila udatného a urostlého Thésea a mohla na něm oči nechat. I jemu se zalíbila křehká tmavovláska ve splývavé říze a se třpytivou čelenkou ve vlasech. Vyměnili si láskyplné a vášnivé pohledy, oba tušíc, že toto setkání bude mít ještě dohru.

Král nechal odvést rukojmí do vězení a poručil, aby jim přinesli jídla a pití, co hrdlo ráčí, aby na druhý den odešli do Hádovy říše náležitě posilněni.

Ariadna se v noci připlížila k mřížím kobky, kde byli uvězněni Athéňané, a zrakem vyhledala Thésea. Kývla na něho, aby k ní popošel.

Pošeptala mu: „Pomohu ti. Mínótaurus je sice můj nevlastní bratr, ale je to krvelačná zrůda, která si nezaslouží žít.“

Théseus řekl rovněž potichu: „A jak to chceš udělat?“

„Zde máš velmi ostrý meč, kterým jej zabiješ. A zde je klubko zlatých nití, které tě vyvedou ven z bludiště.“

Ráno vyvlekli skupinu odsouzených na smrt z cely a strčili je za vrata labyrintu, která se za nimi halasně zavřela. Uvnitř byla tma, jediné světlo vydávala Ariadnina zlatá niť, která ozařovala jejich vystrašené obličeje. Celí se chvěli a tápali v pološeru. Chytli se za ruce, schoulili k sobě a klepajíce se děsem a hrůzou, čekali na svůj strašný konec.

„Počkejte tady a nikam nechoďte,“ prolomil mrtvolné ticho Théseus. Přivázal konec niti ke klice vrat a vydal se do útrob labyrintu, odvíjejíc přitom zlatou záchranu.

Prošel mnoho chodeb, až došel do samého středu stavby. Najednou uslyšel slabě zachrčení. A pak ho ve svitu zlata spatřil. Krčil se v koutku chodby, připravený k útoku. Z býčích nozder se mu valil hustý dým, žluté ďábelské oči měl zakalené nenávistí. Vyrazil, hlavu skloněnou, aby ho proklál svými obrovskými rohy.

Théseus uskočil, Mínótaurus se otočil, supěl, dupal a opět se rozeběhl proti svému protivníkovi. Takto se potýkali drahnou chvíli, netvor útočil a Théseus hbitě uskakoval. Země se otřásala, že to slyšela i rozechvělá Ariadna, která čekala s ukradeným klíčem u vchodu bludiště. Když měl Théseus pocit, že útočník začíná být po svých tupých výpadech zemdlený, chytil jej za rohy a vrazil mu do hrudi meč. Od té doby se říká úsloví „chytil býka za rohy“.

Théseus za pomoci Ariadniny nitě došel zpět ke vchodu, Ariadna otevřela vrata a athénský hrdina vyvedl zachráněné dívky a chlapce ven. Utíkali do přístavu, kde na ně čekali věrní námořníci. Nalodili se a vší silou veslovali, aby se co nejrychleji odrazili od krétské pevniny.

Jakmile Kréťané spatřili prchající koráb s jejich princeznou, skočili do lodí a jali se jej pronásledovat. Jaké však bylo nemilé překvapení, když pár metrů od břehu se začala všechna jejich plavidla potápět. Rozzuření doplavali na břeh, odkud hrozili vzdalujícím se uprchlíkům.

Théseus držel Ariadnu kolem pasu a smáli se hrozícím poskakujícím figurkám na pobřeží.

„Vezmeš si mě za muže, moje krásná vysvoboditelko?“ tázal se zamilovaný Théseus.

„Vezmu a ráda,“ odvětila stejně tak zamilovaná Ariadna.

Během plavby se Théseus a Ariadna plně oddávali sexuálním radovánkám, milovali se divoce a vášnivě. Ariadna se krásnému hrdinovi zcela oddala a byla přesvědčena, že je to láska na celý život.

Zakotvili na ostrově Naxos, aby doplnili zásoby. Posádka i oba milenci mohutně popili vína a podroušení ulehli ke spánku.

V noci se Théseovi zjevil Dionýsos, syn Dia, bůh vína a vinařství, a pravil: „Chci Ariadnu za manželku, necháš ji na ostrově a budeš pokračovat v plavbě bez ní.“

„To neudělám! Jak tě to vůbec mohlo napadnout?“ rozzlobil se Théseus.

„Uděláš, nemůžeš se příčit přání bohů.“

„Proč tvrdíš bohů, když je to jenom tvé přání.“

V tom zahřmělo, Dionýsos zmizel a před Théseem stanul samotný Zeus a poručil: „Je to i mé přání. Ariadnu nesmíš přivést do Athén, rozpoutalo by to další krvavou válku. Pokud neposlechneš, tvá loď se potopí a všichni zahynete.“

Nešťastný Théseus se podvolil. Brzy ráno vyplul z ostrova, kde zanechal svou milovanou. Byl tak zdrcený věštbou bohů, že když se blížil k Athénám, zapomněl vyměnit černé plachty za bílé, aby svému otci zvěstoval šťastný návrat.

Král Aigeus stál na skalisku a netrpělivě vyhlížel svého syna. Jakmile spatřil černé plachty, vrhl se ze skály do moře.

Ariadna se probudila a zjistila, že loď s jejím milovaným je pryč. Celá zoufalá se vrhla na zem, naříkala a bědovala. Zradila kvůli němu svou rodinu, opustila vlast a on jí takto podrazí! Co si teď počne? Na ostrově, kde nikoho nezná? A domů se vrátit nemůže.

„Neplač,“ pohladil ji kdosi po hlavě.

Vzhlédla. Před ní stál celkem pohledný muž, s kudrnatými vlasy a rozverným pohledem. Byl to Dionýsos.

„Napij se, zapomeneš na všechen žal a bude ti lépe,“ podal jí plný pohár vína.

Ariadna jej odevzdaně vypila. Dionýsos jí podal další a další. A zhrzená a opuštěná dívka se nevzpírala. Rezignovaně se svěřila do rukou boha družnosti a zábavy. Příští dny strávila v jakémsi omamném transu, chvílemi ani nevěděla, co se s ní děje.

Když se jí po týdnech opojení Dionýsos zeptal: „Chceš si mě vzít za muže?“ bez námitek přikývla. Dionýsos jí pro svatební obřad věnoval nádhernou blyštivou korunku, posetou drahokamy.

Manželství krétské princezny a olympského boha nebylo šťastné. Zatímco se Dionýsos věnoval opileckým radovánkám, Ariadna se trápila žalem po Théseovi a chřadla a chřadla. Postupně se změnila v netečný stín, bez zájmu o cokoliv.

Bohyně Artemis se na soužící trosku už nemohla dívat a rozhodla se, že jí zasadí ránu milosrdenství. Šíp vystřelený z jejího luku proklál Ariadnino srdce.

Théseus převzal vládu po svém otci a později si vzal za ženu Ariadninu mladší sestru Faidru.

Dionýsos vyhodil na oblohu korunku, kterou měla Ariadna na svatbě, aby ji už žádná žena nemohla nosit. Drahokamy se proměnily ve hvězdy a od té doby září na obloze jako souhvězdí Severní koruna.

Souhvězdí Severní koruny (Corona Borealis)

Souhvězdí Severní koruny je viditelné na obloze od února do září, nejlépe v květnu. Toto nenápadné a poměrně malé souhvězdí se nachází mezi souhvězdími Pastýře, Herkula a Hada. Corona Borealis je tvořena půlkruhem sedmi hvězd, z nichž šest je slabších a jedna zářivější, která se nazývá Gemma (a)– Drahokam. Protože Gemma leží uprostřed, je to vlastně zářivý vršek korunky.

Ukázka z e-knihy Hvězdná obloha.

Mapy vypracoval pan Petr Scheirich z České astronomické společnosti

Korektury astronomické části provedla paní Věra Bartáková z České astronomické společnosti

Ilustrace paní Renata Petříčková

 Knihu můžete koupit zde:

https://www.megaknihy.cz/romany-beletrie/3201295-hvezdna-obloha-pribehy-souhvezdi-na-severni-obloze.html

https://www.knihydobrovsky.cz/e-kniha/hvezdna-obloha-pribehy-souhvezdi-na-severni-obloze-240250639

https://www.palmknihy.cz/ekniha/hvezdna-obloha-pribehy-souhvezdi-na-severni-obloze-6126

https://www.alza.cz/media/hvezdna-obloha-d500817.htm