Souhvězdí Berana (Aries)

Orchomenský král Athamás si vzal si za ženu bohyni oblak Nefelé. Měl s ní dvě děti, chlapce Frixa a děvčátko Hellé. Obě děti vyrůstaly zdravé a spokojené, vždyť byly pod ochranou bohů. Král se však zamiloval do obyčejné smrtelnice Ínó a božskou manželku vyhnal. To se mu stalo osudným.

Zneuctěná a rozzuřená Nefelé se vrátila na Olymp, kde kverulovala, nadávala a proklínala lidstvo: „Lidé jsou falešní a zrádní!“

„Nelze věřit obyčejnému smrtelníkovi, protože vás nakonec vždycky podrazí,“ lamentovala.

Protože všichni bohové měli nějakou špatnou zkušenost s lidskými bytostmi, souhlasně přitakávali: „Lidé si nezaslouží naši ochranu.“

Nová Athamásova manželka Ínó obě děti nesnášela, žárlila na ně a byla by nejradši, kdyby je král poslal na opuštěný ostrov. Když porodila chlapce Learcha a Melikerta, nastalo nevlastním dětem skutečné peklo. Macecha Ínó jim všemožně ubližovala, týrala je, ponižovala a všelijak ostouzela. 

Z obavy, aby se jeden z jejích synů v budoucnu nezakoukal do hezoučké Hellé, namluvila jim: „Vaše nevlastní sestra je zlá a proradná. Dejte si na ni pozor.“

Nesnesla pomyšlení, že by Frixos mohl někdy nastoupit na trůn, protože toto místo by přeci mělo být vyhrazeno jejímu potomkovi. Přemýšlela, jak se nenáviděných božských sourozenců zbavit. Vymyslela ďábelský plán.

Nakukala rolníkům: „Když zrno před setím usušíte, budete mít mnohonásobnou úrodu.“

Hloupí poddaní jí na to skočili, protože prostý lid z nevysvětlitelných důvodů věří svým vládcům, a oseli pole upraženým zrním. Samozřejmě, že nic nevzešlo, pole zůstala holá a neduživá a v zemi hrozil hladomor.

„Kde je ta naše bohatá úroda, kterou jsi nám naslibovala?“ volali rozhořčení zemědělci.

„Vyšleme posly do delfské věštírny a tam odpoví na vaši otázku,“ mlžila Ínó.

Král skutečně vypravil posly do Delf, aby se poptali po katastrofě s neúrodou, ale netušil, že to jsou podplacení nohsledové jeho pletichářské manželky.

Zkorumpovaní poslové se vrátili s neblahou zprávou: „Za všechno můžou Frixos a Hellé. Musíte je obětovat a pole se zase zazelenají a dají bohatou úrodu. Jen tak předejdete hladomoru a odvrátíte zlo od naší země.“

Král se po této věštbě úplně sesypal, nechtěl obětovat své děti. Ale Ínó do něho pořád hučela, že musí myslet na blaho lidu a že zájmy země jsou přednější než vlastní zájmy, a tak se nešťastný král podvolil a vydal rozkaz: „Sedmého dne po úplňku přiveďte děti k obětnímu oltáři. Bude naplněna věštba.“

Ínó před vykonáním oběti zavřela vyděšené děti do komory, aby neutekly. Zapomněla však, že se na všechno dívají tam nahoře. Zejména Hermés, posel bohů, byl na lidi nabroušený, neboť než se dostal na Olymp, dobře poznal jejich zvyky a obyčeje. A když za děti orodovala samotná Nefelé, poslal Hermés pro její děti vysvoboditele v podobě zlatého létajícího Berana.

Beran přistál v komůrce, dětem se zjevila jejich matka a nařídila: „Ničeho se nebojte, nasedněte na Berana a pevně se držte.“

Sourozenci poslechli maminku, naskočili na Berana a letěli. Cesta přes úžinu, spojující Egejské a Marmarské moře, trvala dlouho. Vysílená Hellé se už nedokázala udržet a spadla do moře. Ani bohové na nebi ani bohové v moři jí během pádu nepomohli, nevykonali žádný zázrak a nechali nebohou Hellé utopit. Lidé toto místo pojmenovali po děvčátku Helléspont (Hellino moře, Hellina úžina. Dnes známé pod názvem Dardanely).

Beran s osamoceným a vystrašeným Frixem doletěl bezpečně do Kolchidy, neboť jej řídil samotný Hermés. Zde se jej ujal král Aiétes, syn boha slunce Hélia. Aiétes okukoval zlatého Berana a vzpomněl si přitom na věštbu, která přivodila mnoho neštěstí.

Vykutálený věštec kdysi královi řekl: „Budeš žít a kralovat tak dlouho, dokud budeš mít zlaté rouno.“

Aiétes toužil Berana získat, ale nevěděl jak to udělat. Nehodilo se, aby o něj škemral, byl přeci král.

Rozřešení mu dal sám Frixos, když se jej zeptal: „Králi, jak se ti mám odvděčit za tvou pohostinnost a vlídné přijetí?“

Aiétes neváhal: „Líbí se mi tvůj Beran, kdybys mně ho daroval, byl bych ti pro změnu vděčný já.“

Nic netušící Frixos mu jej věnoval. Král se milému beránkovi za jeho služby odměnil „po lidsku“. Stáhl ho z kůže a zlaté rouno přibil na vysoký strom v posvátném háji boha Área, kde ho hlídal strašlivý drak, který nikdy nespí, a proto je těžké ho obalamutit.

Nefelé se postarala o to, aby poskoci z králova okolí svému vládci vše vyzradili. Když se král dozvěděl tu strašnou novinu, seslala na něho bohyně Héra kletbu šílenství. Choromyslný král pronásledoval manželku Ínó a své syny Learcha a Melikerta. Learcha ubodal krutým způsobem.

Zděšená Ínó popadla Melikerta, a aby předešla dalšímu vraždění, vrhla se s ním do moře. Král Athamás hrozil smrtí dokonce samotným bohům, ale ti se mu jen smáli, neboť oni sami zavinili celou tragédii.

Mladičký Frixos dlouho neželel smrti svého zachránce. Za pár let si vzal dceru krále Aiéta princeznu Chalkiope.

Žádná legenda nám neříká, jak to dopadlo s hladovějícími lidmi v Orchomenu poté, co uletěly obě královské děti. 

A zlaté rouno? Na to už si brousí zuby Iásón a jeho argonauté. Ale to už je zcela jiný příběh.

Další mýty a legendy

Anglosaské zdroje uvádějí, že Athamas chtěl po falešné věštbě Friga obětovat sám. S těžkým srdcem jej odvedl na vrchol hory, aby mu zde podřízl hrdlo. Zrovna šel kolem hrdina Herakles a vyděsil se, že otec chce zavraždit vlastního syna. Tomu musel zabránit. "Bohům se protiví lidské oběti," prohlásil Herakles a vytrhl Athamasovi nůž z ruky. Brzy poté poslal Zeus na zem zlatého berana.

Co se týče proradné Ino, i zde se legendy v lecčems rozcházejí. Jedna z nich tvrdí, že když Athamasovy děti Frixos a Hellé odletěly do Kolchidy, poslal k ní Zeus na výchovu svého syna Dionýsa, kterého měl se svou milenkou Semelé, sestrou Ino. Chorobně žárlivá Hera vyprovokovala Dia, aby metal na zem hromy a blesky, a docílila tak, že Zeus nechtěně zapálil chrám, kde právě rodila Semelé. Diova milenka zahynula v plamenech, jejího syna, budoucího boha vína, se podařilo zachránit. Teta Ino se o svého synovce Dionýsa vzorně starala, avšak rozhněvala si tím Heru a ta přivodila Athamasovo šílenství. Když se Ino vrhla se synem Melikartem ze skály do moře, aby unikla Athamasově pronásledování, zasáhl Zeus. Nenechal ji a Melikarta utopit, přikázal mořským nymfám, aby je vytáhli z moře a vzali mezi sebe. Později je oba povýšil na bohy. Tak se Zeus Ino odvděčil za opatrování Dionýsa. Jako mořská bohyně si Ino změnila jméno na Leukotheá a stala se ochránkyní plavců.

Souhvězdí Berana (Aries)

Beran, někdy také nazývaný Skopec, patří mezi malá souhvězdí. Tvoří ho pás hvězd blízko Andromedy. Na obloze je vidět od listopadu do ledna a obsahuje  jen dvě jasnější hvězdy: Hamal (a), česky Beran, a Sheratan (b), česky Dvě znamení. V souhvězdí leží také dvojhvězdy Mesarthim (g), česky Ten první,  a  lambda (λ) a několik  galaxií.

Beran, neboli Aries, byl ve starém Řecku prvním souhvězdím zvířetníku, neboť v něm tehdy ležel jarní bod čili místo, do něhož se Slunce promítá o jarní rovnodennosti. Tento bod se díky precesnímu pohybu Země přesunul do souhvězdí Ryb, které s Beranem sousedí.

Ukázka z e-knihy Hvězdná obloha.

Hvězdné mapy vypracoval pan Petr Scheirich z České astronomické společnosti

Korektury astronomické části provedla paní Věra Bartáková z České astronomické společnosti

Ilustrace paní Renata Petříčková

Knihu můžete koupit zde:

https://www.megaknihy.cz/romany-beletrie/3201295-hvezdna-obloha-pribehy-souhvezdi-na-severni-obloze.html

https://www.knihydobrovsky.cz/e-kniha/hvezdna-obloha-pribehy-souhvezdi-na-severni-obloze-240250639

https://www.palmknihy.cz/ekniha/hvezdna-obloha-pribehy-souhvezdi-na-severni-obloze-6126

https://www.alza.cz/media/hvezdna-obloha-d500817.htm