Orfeus a Eurydika

Poklidnou atmosféru ospalého odpoledne proťal žalostný výkřik. Orfeus, který klimbal v atriu, sebou trhnul. Prudce vstal a vyběhl na zahradu. Jeho žena Eurydika se svíjela v křečích pod fíkovníkem, čerstvě natrhané plody rozsypané po zemi. Ještě stačil zahlédnout ocas obrovské zmije, než zcela zmizela v křovinách.

Poklekl ke své milované a uchopil ji do náruče. Eurydika chroptěla, dusila se, snažila se k němu vztáhnout ruce. Náhle utichla, ruce ochable spadly dolů. Zemřela dříve, než stačil cokoliv říci, zavolat pomoc.

„Neeee, bohové, co jste mi to udělali? Proč?“ nešťastně vzkřikl směrem k nebesům a vzepjal ruce. Naříkal jak raněné zvíře. Bohové mlčeli. Na tyto otázky nedávali odpovědi.

Orfeus byl mimořádně nadaný hudebník a pěvec. Aby ne, když jeho otec byl bůh umění a krásy Apollón a jeho matka Múza Kalliopé. Apollón mu věnoval lyru, na kterou hrál tak krásně, že vše utichalo, ptáci se slétali z okolních stromů, divocí predátoři přestávali lovit a přicházeli za líbezným zvukem, pronásledovaná zvěř ztratila ostych a vylézala ze svých úkrytů, jen aby zaslechla úchvatné tóny. A tak se kolem Orfea shromáždili vlk nedaleko beránka, medvěd vedle zajíce, lev v blízkosti gazely, krokodýl si ani nevšimnul plameňáka. Taková byla síla Orfeovy lyry.

Nyní kouzelný nástroj utichl. Orfeus držel smutek, nešťastně se ploužil, nemohl zapomenout na krásnou Eurydiku. Nakonec se odhodlal k zoufalému činu. Půjde za svou ženou do podsvětí a poprosí je, aby mu ji vydali zpátky. Pokud to odmítnou, zůstane tam s ní, nechce a nedokáže žít na zemi jako osamělý vlk.

Zase se chopil svého nástroje, zahrál a nádherně zazpíval převozníkovi do podsvětí. Charón, okouzlený jeho zpěvem, se slitoval a převezl jej přes řeku Styx, ačkoliv jako živý zde neměl co dělat. Na druhé straně řeky na něho vyskočil tříhlavý pes Kerberos. Orfeus se nelekl, vztáhl k němu odevzdaně ruku a začal zpívat tklivou ukolébavku. Kerberos překvapeně couvnul, lehnul si na zem a zaposlouchal se do konejšivého rytmu. Za chvíli spal jak dudek. Orfeus jej obešel a vstoupil do podsvětí.

Zprvu zde byla úplná tma. Tápal v černotě, ale neohroženě šel dál a dál a přidržoval se přitom vlhké kamenné zdi. Po nějaké době se objevily neustále planoucí ohně, které proměnily temnotu v mihotavé šero. Naslouchal podivnému šepotu, přiškrcenému a hrůzu nahánějícímu kvílení, cítil obrysy postav, které ho na cestě míjely. Stíny mrtvých.

Po dlouhém a únavném trmácení se ocitl v rozlehlé místnosti, kterou ozařovaly pouze jazyky plamenů. Na trůnu se rozvaloval přísný obrovitý muž a vedle něho stála zasmušilá a nevraživě hledící žena. Orfeus pochopil, že došel do cíle. Stanul před bohem podsvětí Hádem a jeho manželkou Persefonou.

Orfeus poklekl a prosil: „Mocný Háde, prosím vydej zpět na zemi mou milovanou Eurydiku, život bez ní pro mě ztratil smysl.“

Hádes dutě zahřměl: „Jakže? Ty se chceš příčit rozhodnutí bohů? Chceš porušit řád světa?“

„Ano můj vládče, věř, že mě k tomu žene pouze vroucí láska. Nedokážu žít bez mé nejdražší.“

„Jaká to drzost! Co Tartar pojal, už nevydá. A ty se opovažuješ sem přijít a žádat to, co se ještě nikdo nikdy neodvážil? Uvědomuješ si, že ani ty se už nevrátíš zpět?“ rozzlobeně vykřikla Persefona.

„Ano, uvědomuji. Bez mé drahé Eurydiky o to ani nestojím. Zůstanu s ní radši zde.“

A Orfeus začal zpívat. Zpíval píseň o horoucím citu, o nesmírné a osudové lásce, o sžíravé bolesti v srdci, o nekonečné a bezmezné touze.

Život neživot v Hádově říši se zastavil. Všichni ohromeně a dojatě naslouchali. Sísyfos, odsouzený donekonečna valit obří balvan na vysokou horu, který mu těsně před vrcholkem vyklouzne, přerušil svou neustále se opakující a zbytečnou práci, a užasle hleděl na zpěváka. Tantalos, jemuž visel nad hlavou obrovský kámen hrozící spadnout a jenž měl kolem sebe jídlo a pití, ale nikdy na ně nedosáhl, na chvíli zapomněl na svá muka, blaženě se usmíval a pokyvoval hlavou. Bohyně pomsty a kletby, Hádovy služebnice, nesmiřitelné, zlé a nepřejícné Erínye se zamyslely a zaleskly se jim v očích slzy. Plakala dokonce i Persefona, která jinak všechny nenáviděla.

Když Orfeus dozpíval, Hádes rozechvěle řekl: „Přesvědčil jsi nás, že tvé úmysly jsou ty nejčistší. A to my bohové respektujeme.“

„Můžeš si Eurydiku odvést, zasloužíš si ji,“ rozhodla pohnutá Persefona.

„Ale mám jednu podmínku,“ dodal Hádes a vztyčil ukazováček.

„Jakou?“ šeptl přešťastný pěvec.

„Až budeš odsud odcházet, Eurydika půjde za tebou. Nesmíš se ani jednou ohlédnout, jinak už nikdy nespatří světlo světa.“

Orfeus se rozesmál, podmínka mu připadala příliš jednoduchá, a proto vykřikl: „S radostí tvé přání splním, dobrotivý a spravedlivý bože.“

Vrtkavý a potměšilý bůh Hermés, bůh obchodníků, poutníků, cestovatelů, ale i podvodníků a zlodějů, a také průvodce mrtvých do podsvětí, jej měl vyprovodit ven. Prohlásil: „Obvykle to nedělám, ale přeji ti mnoho štěstí a držím ti palce.“

Orfeus se po něm udiveně podíval. Nechápal, proč mu přeje štěstí pro tak přirozenou věc. Samozřejmě, že se neohlédne, udělá pro svou ženu cokoliv, co mu bohové nařídí.

Vyrazili. Cestou do podsvětí Orfeus slyšel roztodivné strašidelné zvuky, vnímal mrtvé duše, sálavé teplo prostupující od plamenů. Nyní nic. Pouze mrtvé, zlověstné ticho, studené šero. Sledoval obrys boha Herma před sebou a za sebou necítil nic. Vůbec nic. Žádné kroky, slabý dech či chvění.

Začaly jím zmítat pochybnosti, zda jeho žena jde skutečně za ním. Nepodvedla ho Persefona? Je přeci známá tím, že nemá ráda lidi, že je úskočná a podlá. Nebyl to od ní podraz? Krutý žert? Úmyslně jej nechá vyjít do říše živých samotného, aby se zde dále trápil. A nepřijme jej do říše mrtvých, aby jeho utrpení, nikdy neskončilo.

Před vstupem do tainarské rozsedliny, za níž začíná říše živých, jej pochybnosti zcela ochromily. Ano, oklamali jej! Jde zcela sám. Otočil se. Spatřil svou milovanou Eurydiku, po tváři jí stékaly slzy zklamání a postupně se měnila v mrtvý stín, který vítr smrti odnášel pryč od něho.

Orfeus se zdrceně sesul k zemi a zoufale tloukl pěstmi o zem. Hermés jej zvedl, přehodil přes rameno a vynesl k východu. Beze slov jej vystrčil na zem a zmizel.

Orfeus neviděl jinou možnost, než se vrátit do Tartaru. Chtěl za svou ztracenou láskou, odmítal další pobyt na zemi. Bozi mu to však neumožnili. Na břehu řeky Styx Charón zavrtěl hlavou: „Nemůžeš pokoušet osud dvakrát. Podsvětí tě nechce, ještě nenadešel tvůj čas, musíš zůstat mezi živými.“

Sedm dní jej Orfeus přemlouval, žadonil, prosil, naříkal a zapřísahal se. Marně. Převozník zemřelých zůstal neoblomný.

Orfeus chodil jak tělo bez duše, zničený, zkroušený, zcela zlomený. A protože byl pohledný muž, ženy mu začaly nadbíhat, utěšovaly ho, oslovovaly ho: „Nesmutni, milý Orfee, nešťastnou lásku nahraď jinou láskou, tady na zemi.“

„Život je příliš krátký na to, abys ho promarnil věčným steskem.“

„I jiným mužům zemřela manželka, přesto si našli jinou a žijí spokojeným životem.“

Orfeus na jejich návrhy nereagoval, koukal skrze ně, jakoby neexistovaly. Žen se to dotklo a začaly o něm říkat: „Je namyšlený a arogantní.“

„Pohrdá námi.“

„Neubylo by ho, kdyby s námi občas prohodil slůvko.“

„Jeho chování je neomluvitelné a ponižující.“

A pak to přišlo. Na slavnostech na počest boha Bakcha jej rozmařilé a rozdováděné bakchantky vyzývaly: „Už nech toho mračení, trochu se uvolni, raduj se.“

„Napij se vína, zatancuj si se mnou.“

„Ukaž mi svého ptáčka, udělám ti to líp než ta tvoje studená královna.“

Orfeus je hrubě odbyl: „Nechte mě být, jste opilé a nechutné.“

Bakchantky se rozzuřily: „Ty náfuko, co si o sobě myslíš?“

„Pohrdáš námi, které si pro obveselení vybral samotný bůh Bakchus?“

„To ti neprojde!“

Rozdivočelé ženy se na něho vrhly a umlátily ho. Jak dravé lvice jej roztrhaly na kusy, odňaly hlavu od těla a hodily ji i s lyrou do řeky Hebros. Hlava společně s lyrou dopluly do Středozemního moře, dostaly se až na ostrov Lesbos, kde je moře vyvrhlo na pevninu. Ženy bydlící na ostrově hlavu se vší pompou pohřbily. Orfeus se konečně dostal do říše mrtvých za svou milovanou Eurydikou. Jeho otec Apollón vzal Lyru a vyhodil ji na oblohu.

Od té doby zde září jako připomínka nesmrtelné lásky Orfea a Eurydiky.

I k osudu Orfea se váže více příběhů. Jeden z nich vypráví, že nešťastná Eurydika prý zemřela již jako nevěsta během svatební hostiny. Jeden z hostů Aristaios se opil a zatímco se její novomanžel Orfeus věnoval ostatním hostům, pokoušel se ji znásilnit. Eurydika utekla do zahrady, kde ji uštkl had a ona v tom okamžiku zemřela.

A na hlavu Orfea oddělenou od mrtvého těla nejprve zaútočil had, kterého Apollón proměnil v kámen. Hlavu poté uložili v antisské jeskyni, zasvěcené Dionýsovi. Hlava zde ve dne v noci věštila, a když nevěštila, tak zpívala. Lidé brzy začali využívat jejích věšteckých schopností a Apollónovy věštírny brzy zely prázdnotou. Apollón se naštval a rozzuřeně se na hlavu rozkřikl: "Nepleť se do mých věcí. Věštění je mou záležitostí. Už tě mám dost a tvého zpěvu také!" Nato hlava navždy umlkla.

Jiný příběh říká, že Orfea zabil Zeus, protože prozrazoval tajemství bohů.

Souhvězdí Lyry

Lyra je malé souhvězdí ve tvaru rovnoběžníku. Je to klasické letní souhvězdí, které můžeme pozorovat od března do listopadu, nejlépe však v červenci.

Velmi výraznou a známou hvězdou v Lyře je Vega (alfa), která je pátou nejjasnější a nejzářivější hvězdou vůbec, má vyšší povrchovou teplotu než Slunce a je asi 3x větší. Vega je ve střední Evropě cirkumpolární, to znamená, že je vidět po celý rok. V roce 1983 infračervené detektory družice IRAS zaznamenaly kolem této hvězdy prstenec prachových částic, který by mohl být zárodkem nové planetární soustavy. Vega tvoří jeden z vrcholů letního trojúhelníku. Další vrcholy letního trojúhelníku jsou Deneb v Labuti a Altair v Orlu.

Hvězda Sheliak (beta) v souhvězdí Lyry znamená česky harfa a hvězda Sulafat (gama) je česky želva.

Pro malé dalekohledy leží v souhvězdí velmi atraktivní objekt – prstencová mlhovina M5

Hvězdnou mapu vypracoval Petr Scheirich z České astronomické společnosti

Ukázka z e-knihy Hvězdná obloha. Knihu můžete koupit zde:

https://www.megaknihy.cz/romany-beletrie/3201295-hvezdna-obloha-pribehy-souhvezdi-na-severni-obloze.html

https://www.knihydobrovsky.cz/e-kniha/hvezdna-obloha-pribehy-souhvezdi-na-severni-obloze-240250639

https://www.palmknihy.cz/ekniha/hvezdna-obloha-pribehy-souhvezdi-na-severni-obloze-6126

https://www.alza.cz/media/hvezdna-obloha-d500817.htm