Phuket ve znamení opic a slonů


5. října 2022, autor Marek,



Tentokrát jsme si pro pobyt naší dovolené vybrali Thavorn Palm Beach Resort na Phuketu, jehož osud poznamenalo v roce 2004 ničivé tsunami. Resort byl klidný a upravený. Měli jsme pokoj na kopci, na němž v rozmezí sedmé hodiny ranní a šestnácté odpolední místního času fungovala lanovka.

 

Dole se nacházela restaurace, kam jsme chodili na místní speciality – a kuchyně, aspoň podle mého názoru, zde byla znamenitá. Před restaurací se rozprostírala nádherná písečná pláž, po níž si to pochodovali krabi a jiní živočichové, ale naštěstí ne moc ti dvounozí, tedy lidé. Obrázek známý z evropských pláží, kde se nalézá doslova hlava na hlavě, se tady rozhodně nenaskýtal.

 Koupání bylo příjemné, ale muselo se vždy počkat na příliv. Při odlivu by člověk šel asi tak kilometr, než by se utrmácen dostal někam nad hloubku. 

 

 Jeden den jsme podnikli výlet na ostrovy Phi Phi: Bělostné pláže, zelenomodré laguny, šedavé hrdě se tyčící skály – přesně taková podívaná se nám naskytla. Jedinou nevýhodu to mělo, že při zpáteční cestě bylo moře poněkud rozbouřené – a některým lidem nebylo dvakrát do zpěvu. Líto mi bylo mladého arabského páru, kde se paní udělalo natolik zle, že musela využít služby plastového pytlíku – až se z toho rozplakala, jak jí bylo zle a současně evidentně trapně. Naštěstí ostatní jí pomáhali, seč mohli, a uklidňovali ji. To člověku dodalo zase trochu naději v lidskost. Viděli jsme rovněž zátoku Maya Bay (známou z filmu Pláž).

 

 Velikým zážitkem byla pro nás návštěva útočiště pro slony: Elephant Wildlife Sanctuary. Vyskytují se zde jak malá slůňata, tak již statní matadoři starší padesáti let. Smutnou realitou je, že v Thajsku žije v současnosti ve volné přírodě cca 3 500 slonů, zatímco v různých záchranných stanicích kolem 4 000. Tito sloni již nemohou ve volné přírodě existovat. Buď kvůli okolnosti, že prožili svůj život v cirkusu či jiné podobě zajetí, nebo už pro ně není v přírodě, kterou jim člověk ohraničil, dost místa, aby se vzájemně nepobíjeli a neohrožovali se na životě.

 V rámci programu pro turisty jsme si vyzkoušeli přípravu ovocného pokrmu pro tyto milé chobotnatce – a následně jsme se s nimi ponořili do tůně s bahnem jako přípravu na mytí.

 

 Velice krásným výletem byl též ten na Monkey Hill (Opičí vrch). Dalo to chvíli stoupání, než se člověk ocitl v místě, kde cedule oznamovaly, že v této úrovni je již možné zdejší makaky krmit. Makak je opicí nebojácnou, až drzou. Jak vidí jídlo, tak se nezná – a každý příchozí je nucen chránit především vše, co má s sebou, aby mu to i s mohutným opičím řevem navždy nezmizelo v útrobách nádherného zeleného lesa. Opicím přítomnost člověka zjevně nevadila. Nechali vás projít, a dělaly vše možné, aniž by je rušilo, že jim kráčíte doslova u zadku.

 Byly ovšem momenty, kdy je cosi ze zdánlivé letargie bleskově probralo – a v tu chvíli se kolem vás šikoval mručící dav, který, eufemisticky řečeno, budil značný respekt. 

 

Thavorn Palm Beach Resort má již v názvu obsažen svůj možná nejcennější klenot – stromy, z nichž některé mají pamatovat zhruba 1 200 let. Ocenili jsme, s jakou šetrností jsou právě ony – a zeleň vůbec – včleněny do resortu, jakoby rostliny a budovy tvořily přirozený komplex.

Kde se ale na pláži vezmou papoušci, holubi, želvy a prasátka? Ne, nejde o pohádku, ani začátek nějakého vtipu, ale o atrakci pro místní hosty.

   Zdejší zaměstnanci vozili tato zvířátka každý den ráno od 9-10 a odpoledne od 4-5, aby se s nimi turisté pomazlili – a mohli je krmit. Asi nemusím dodávat, že i my jsme této možnosti využili, a to hned několikrát. 

 Vnímali jsme, kolik lidí kolem nás neustále vytváří obraz dokonalého místa pro odpočinek – a nikoli ten poslední. Ti lidé byli tiší až nenápadní, zato výsledky jejich práce na zahradách, na pláži či v ubytovacím komplexu byly patrné na první pohled. Pro Evropana mohlo být rovněž poučné vidět, že místní primárně, když se něco pokazí, neobviňují kde koho po ruce, ale začínají u sebe samých.  

 

 Stavili jsme se také v místě nazvaném Gibbon Rehabilitation Project – Wildlife Conservation in Phuket. Na gibbony jsme sice nenarazili, zato jsme kusem pralesního porostu došli až k hučícím vodopádům (Bang Pae a Ton Sai).

 

 Co se mi osobně velice líbilo, bylo noční poležení na lehátku na pláži a naslouchání příboji vln, kdy člověk mohl pozorovat hvězdnou oblohu, kterážto podívaná byla tu a tam narušena přeletem siluety statného netopýra kroužícího nad korunami stromů. 

Vím, že Phuket bude uložen v mých vzpomínkách k záchytným bodům v časech, kdy člověk potřebuje nějakou vzpruhu a naději.

 

Místní miláček jménem Mafia

 

Phi Phi Islands

 

 

Phang Nga Elephant Park

 

Jídlo dorazilo, aneb Planeta opic trochu jinak…

 

Klasický obyvatel Opičího vrchu (Monkey Hill)

 

Vodopád v Gibbon Rehabilitation Centerproject – Wildlife Conservation in Phuket

 

Krása je často spojena s věcmi nevábnými.

 

 

 Odkaz na fotogalerii:

https://muamarek.rajce.idnes.cz/Phuket_ve_znameni_vln,_zari_2022







Zařazeno v kategorii Postřehy, Reportáže, cestování





Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička