Šárka Baštová (15 let): Noční dravci/2


29. března 2011, autor redakce,



              Noční dravci, pro někoho znamenají strach, pro někoho starosti a pro někoho zajímavou životní zkušenost, asi tak jako kdysi pro mě a pro moji kamarádku Lucku, na tuto příhodu zřejmě nikdy nezapomeneme.
              Tato událost se mi udála asi tak před rokem, byla jsem strašně naivní, bláznivá holka, mezi lidmi jsem byla většinou dosti oblíbená, ale najednou se něco zlomilo, moji rodiče přišli o práci, byli jsme skoro na mizině, už jsem nebyla ta fajn holka z bohaté rodiny, proto jsem pro ostatní kamarády přestala být zajímavá, většina mých nejlepších kamarádu mě začala ignorovat, strašně mě to tehdy bolelo, vlastně ze všech mi zbyla jen jediná kámoška, jmenovala se Lucka, bydlela jenom s mamkou, jelikož její rodiče byli rozvedení, nikdy neměli příliš mnoho peněz, možná právě proto mě ona ze všech nejvíc chápala, že nemůžu jít večer do kina nebo odpoledne do cukrárny, protože nemám peníze.
            Oběma nám tehdy bylo patnáct, chodily jsme spolu do jedné třídy a dokonce i spolu seděli v lavici, často jsme pak spolu trávily celé dny, bylo mi s ní fajn, i když život jsme měly obě dost krutý, celé hodiny jsme se dokázaly spolu prosmát i obyčejné věci nám připadaly strašně vtipné. Přála jsem si, ať naše přátelství nikdy neskončí.
            Jednoho dne, však do naší třídy nastoupil náš nový spolužák, celkem pohledný kluk, jmenoval se Daniel, snad každá holka s ním chtěla chodit, ale on si neustále všímal jen mě a Lucky, ve škole seděl v lavici za námi, takže jsme všechny nudné hodiny spolu všichni prokecali, bylo nám fajn.
            O jedné přestávce přišel za mnou a chtěl na mně dokonce telefonní číslo, štěstím bez sebe, jsem mu ho okamžitě nadiktovala, byla jsem ráda, že já jediná jsem ta jeho vyvolená z celé třídy, po čase jsem však byla vyvedena z omylu.
            Hned večer mi od něj přišla smska, zda bych nešla ven, s radostí, jsem odepsala, že ano a ještě ten den jsme se sešli, bylo mi s ním krásně, takhle jsme se scházeli asi týden, pak mi nabídl jestli bych s ním nechtěla chodit, ale prozatím jen tajně, že se to nesmí nikdo dozvědět, souhlasila jsem a tak uběhly asi dva měsíce a já jsem se se svým vztahem nikomu nesvěřila, ani Lucce, což nebývalo zvykem, vždy jsme si říkaly všechno.
           Naše rande probíhala většinou u jeho rodičů na farmě plné netopýrů, údajně to byl celé jejich rodiny koníček, dokonce jsem od něj i jednoho netopýra dostala a schovávala jsem ho u nás doma na půdě, dala jsem mu jméno Emil, po čase mi bohužel uletěl.
           Po dvou měsících jsem už však chtěla s pravdou ven, nechtěla jsem tajit svojí zamilovanost, ale Daniel stále nechtěl. Jednou jsem ho chtěla překvapit, a tak jsem se k nim domů vydala bez ohlášení, když jsem vstoupila do stodoly uviděla jsem Daniela, jak se objímá s Luckou, najednou se mi zatajil dech, a začala jsem strašně křičet, co to má znamenat, Daniel se jen mírně usmíval, Lucka nechápala a mě tekly slzy.
           Když Lucka pochopila nastalou situaci i ona žádala po Danielovi vysvětlení. On se začal jen strašně hlasitě smát a vysmál se nám oběma, jak jsme naivní, nejhorší však bylo, že jsme obě jakožto jeho nejlepší kámošky celou dobu věděly, že on ukradl 11 000 Kč ze školního fondu a také jsme mu oznámily, že to ve škole nahlásíme.
          V tom ho smích přešel, šel ke mně a jednu mi udeřil, spadla jsem na zem , Lucka mě začala bránit ale on měl dosti velkou převahu, ale v tom jakoby zázrakem se slétli snad všichni netopýři z celé farmy a přímo na něj. myslím, že nám zřejmě tehdy asi zachránili život, možná nebýt těchto nočních živočichů, nechci ani raději pomýšlet jak by jsme dopadly.
          Daniel skončil v nemocnici, my jsme ho ve škole kvůli krádeži nahlásily, on pak změnil školu a i s rodinou se přestěhoval neznámo kam. S Luckou jsme si vše vysvětlily a naše kamarádství to naštěstí neohrozilo, ale domluvily jsme se na tom, že mezi sebou už žádné tajemství mít nikdy nebudem. A od té doby společně pěstujem u nás na chalupě ve stodole několik netopýrů, samozřejmě tajně, jednoho dne k nám přiletěli a my dodnes nechápeme proč, zřejmě nás mají za úkol ochraňovat, sice nechápu proč zrovna nás,ale je to zajímavý pocit…. Že by to snad bylo tím, že příjmení mé zesnulé prababičky, kterou jsem měla strašně ráda bylo Netopýrová? A proto mě a moji nejlepší kamarádku ochraňují? Možná to z ní trošku jako pohádka, ale je krásné tomu věřit, proto každou noc usínám se slovy "Děkuji babi….."        






Zařazeno v kategorii Noční dravci



Počet komentářů na “Šárka Baštová (15 let): Noční dravci/2” - 4


    Eva   (17.4.2011 (19.00))

    Porotce Jana K: Nepravděpodobné vyprávění ???


    Eva   (17.4.2011 (19.00))

    Porotce Jana R: Myslím, že to je upřímné o první lásce a přátelství.


    Eva   (17.4.2011 (19.01))

    Porotce Radka: Velice čtivá výpověď.


    Eva   (17.4.2011 (19.01))

    Eva: Obnažující sonda do života náctileté dívky. Přečetla jsem se zájmen a v duchu se vrátila do školních let.



Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička