Literární web Sůvička

Jaroslav Seifert: NAD JESLIČKAMI

Eva

UŽ NEVZBOUZÍM SE O PŮLNOCI
UTRHNOUT SLADKOST ZE STROMKU,
A ZOUBKY AŤ SI NA OVOCI
BROUSÍ UŽ DVÉ MÝCH POTOMKŮ.

 

A BETLÉM AŤ SI STAVÍ SAMI,
JESKYNI S VŮNÍ KADIDLA,
MĚSTO I S HRADEM POD HVĚZDAMI,
S ANDĚLEM, CO JE BEZ KŘÍDLA.

 

MARIE, JOSEF, KTEŘÍ STÁLI
VŽDY V KOUTKU, I TĚM VYBLED ŠAT,
VŠICHNI JSME TROCHU ZESTARALI,
UŽ JE TO MARNÉ ZAPÍRAT.

 

ANDĚLŮM, KTEŘÍ NÁPIS NESLI
NAD ZNÁMOU SCÉNOU V BETLÉMĚ,
UŽ BOLÍ RUCE. SLÁMU Z JESLÍ
SNĚDL UŽ OSLÍK BEZE MĚ.

 

(Z básnické sbírky Zhasněte světla, část Tři básně zimní, 1938)

Zařazeno v kategorii Postřehy, Půjčovna myšlenek