Literární web Sůvička

Med, hroby a jed

Martin Užák

– stvorené 20.5.2007 –

 

Po pozviechaní z poznania, že pieta rúca
a zo sladkého nektára sála jed,
vidím hradské, čo káže duša lietajúca,
tie cesty v hroby, čo poznám naspamäť.

 

Med ma odvliekol obďaleč, pod bralo rova,
to mám mať za to, že bol som za mier,
mok je lahodnejší – hľa, chvíľa staronová,
keď duša blaží a tají sa pod pancier.

 

Tak dlho som čakal na chvíľu ako túto
– nebyť viac trestancom štipľavých prútov,
až strácam slová, nevládzem rozdúchať plameň,
nuž čakám len, kedy mi nastane amen.

Zařazeno v kategorii Poezie

Počet komentářů na “Med, hroby a jed” - 2

Martin Užák   (25. 11. 2013 (16:27))

Díky. :-) Áno, presne tak. Akurát med mal predstavovať medovinu.


Eva   (24. 11. 2013 (14:02))

Vítej na Sůvičce. Pochopila jsem to správně, že básník prchá před ostny hněvu na hřbitov se sklenicí medu, kde zajídá své splíny a čeká na ještě horší? V češtině mi to zní trochu komplikovaně, ale to je třeba tím, že si nejsem jista významy některých slov.