Literární web Sůvička

Nad Olzou

Pavel Vlcek

Nad Olzou snášel se měsíc,
vítr ten suverén dul,
neřekl mi nic míň, nic víc,
a přesto pravdy jen půl.

 

Prozradil namátkou tajemství panen,
říčních jež z mořských se staly,
zbloudily až sem z té dály,
ve zmatku po poplachu planém.

 

A teď dál nad řekou zpívá,
však nerozumím již písni jeho,
z upité noci ještě půl zbývá,
sáhnout do svědomí svého.

 

Sáhnout a zeptat se co že tu dělám,
proč neležím v posteli s očima zavřenýma,
kaju se a vám všem teď říkám,
to příroda, to ona mě uhranula,
tak po zbytek noci, dále se dívám.

 

A kdybych náhodou usnul,
uprostřed těšínských krás,
příštího dne bych se octnul,
po ránu na místě u řeky zas.

Zařazeno v kategorii Poezie

Počet komentářů na “Nad Olzou” - 2

Pavel Vlcek   (10. 6. 2016 (20:54))

Děkuji, já to ani jinak nedovedu.


Eva   (9. 6. 2016 (18:56))

Pavle, to je krásné. Ty ty básně uchopíš vždycky zajímavým způsobem, jinak. Ale výsledek je moc povedený.