Literární web Sůvička
Radka Zaciosová: Pořád je to cesta
Eva
Když nastane v životě období, které je na krev, a člověk se válí po dně, má to nesporné dvě výhody. Ze dna se dá stoupat jen vzhůru a také se dá po tom dně porozhlédnout. Posbírat poklady, ztracené a zapomenuté věci, a začít se chovat jako při výstupu z mořského dna: Mít na paměti, že kyslíku je omezené množství, proto co nejrychleji posbírat do brašny vše cenné, co je kolem nás a na co dosáhneme, a opatrně se odrazit ode dna.
A aby nenastala dekomprese, je nutné dělat zastávky. Odpočinout si, vydýchat se, dostat víc kyslíku do plic, aby ta cesta vzhůru byla bez následků, člověk se mohl vynořit nad hladinu a putovat dál.
Coelho, jeden z mých nejmilejších spisovatelů, kdysi v radách pro všechny ty, kteří rádi píší, napsal, že od té doby, co lidstvo píše, píše v podstatě o třech věcech: o boji, o lásce a o cestě. Jsou to jen jiné příběhy, jiné věty, jiná slova.
Nás také čeká cesta. Je to sice jiná cesta, než kterou jsme znali, ale pořád je to cesta.
(Z knihy Vozík a vězení je pro každého)
Zařazeno v kategorii Postřehy, Půjčovna myšlenek