Trojitý Nelson – kapitola 22


2. ledna 2012, autor olda,



 

Jakub je v prvním léčebném stupni a tento týden se pokusí postoupit

 

do druhého.

 

„Ten je v nule, ať drží tlamu.“

 

„Je půl desáté, jedničky, odchod od televize.“

 

„Popisujte pocity před napitím, toto si nechejte do trojky.“

 

„Spadl do žaludů.“

 

„Jo, jo, ve tři a už je skoro doma.“

 

„Červené křeslo, pouze to je řádné ukončení léčby.“

 

„Na červené křeslo jim seru, jdu na smlouvu.“

 

Tyto věty a jim podobné slýchával často a ze začátku jim vůbec

 

nerozuměl. Ano, pro nového pacienta, který má dost starostí sám

 

se sebou, to může vypadat složitě.

 

Dnes už sám mluví touto hantýrkou.

 

Zkusí postup do dvojky.

 

„To bys měl moc jednoduchý, hajzle.“

 

Vyhrožuje mu Véna. „Já už tady hniju od února a ty bys chtěl

 

rychlokurz.“

 

„Na tribuně tě sestřelím.“

 

Po splnění podmínek pro postup do vyššího stupně postupuje

 

každý nejprve na skupině. Ta ho doporučí, nebo nedoporučí. Pokud

 

ano, může postupovat ve čtvrtek odpoledne na „volné tribuně“

 

před celou komunitou a všemi terapeuty. Odpovídá všem na

 

všechno.

 

Potom pacienti hlasují.

 

Terapeuti však mají právo veta.

 

Jakub má určité obavy.

 

Pokud náladový Véna splní svoji hrozbu, může se v závěrečném

 

hlasování vyjádřit proti a celý postup zpochybnit.

 

Véna je takový hajzl a používá účinné lži.

 

Třeba řekne: „Já Josefovi moc nevěřím, myslím, že si vymýšlí,

 

a dokonce si o něm myslím, že chodí v noci kouřit. Tak ať tady nekecá.“

 

A je to…

 

Nebo: „Působí na mě dojmem, že se na nás vyvyšuje.“

 

A je to…

 

Nebo: „Neumí přijímat kritiku, či snad lépe, bojí se, chce být se

 

všemi zadobře, nemá svůj názor, neumí dávat kritiku.“

 

A je to…

 

Komunita má možnost znepříjemnit život neloajálnímu jedinci.

 

Dvojka čistoty může otřít ruku o podlahu v chodbě a na pokoji ji

 

ukázat před terapeutem drzému jedinci.

 

A je to, jasného půl bodu.

 

Udělá to třikrát, dotyčný nepostupuje a je tu o týden déle.

 

A je to.

 

Pokud někdo něco ví a nemá odvahu to říct veřejně, napíše to

 

kulantně do sešitu.

 

A je to.

 

„Vy, alkoholici, máte jednu nevýhodu,“ říká primářka. „Vy se

 

všichni navzájem udáváte, víme o vás všechno. To na oddělení toxi-

 

narkomani, to je vysoká škola konspirace. Tam často tápeme.“

 

Jakubovi určitou dobu trvalo, než pochopil ofi ciální fungování

 

postupů a zákulisní možnosti.

 

Poznal, že důležité je zůstat svůj.

 

Slova musí ladit s činy.

 

Umět přiznat chybu.

 

Jít do rizika a vžít se do pocitů druhých.

 

Potom to jde.

 

Schéma postupů je asi následující.

 

Nástupem do léčebny byl automaticky zařazen do nultého stupně.

 

Neměl žádná práva, dokonce se na skupině nesměl k ničemu

 

vyjadřovat.

 

 „Vy mlčte, jste nula,“ nezapomene napomenutí Elišky, a to měl

 

štěstí, že nedostal trestné body.

 

Žádné peníze, žádný kontakt s vnějším světem, příděl cigaret

 

i kávy, jež smí konzumovat v určitý čas na stanoveném místě.

 

Káva na pokoji, to je za čtyři body.

 

Káva a cigareta dohromady se hodnotí jako kumulace drog, rovněž

 

za čtyři body.

 

Představení na skupině a komunitě, to jsou podmínky postupu

 

do prvního stupně.

 

Viditelným znakem nultého stupně jsou bílé korále.

 

V prvním stupni nosí korále zelené a musí v něm být minimálně

 

tři týdny, než se pokusí o postup do dvojky. Je tu všechno stejné,

 

musí se naučit nazpaměť desatero, defi nici alkoholika, hymnu oddělení

 

a umět popsat situace před napitím. Kromě toho však je nutné

 

mít maximálně jeden a půl trestného bodu v týdnu, ve kterém

 

žádá o postup, a v týdnu předchozím.

 

Někteří vydrželi v prvním stupni tři měsíce.

 

Viditelným znakem druhého stupně jsou oranžové korále.

 

Práva se zvětšují o možnost dívat se na televizi po desáté večer.

 

Písemně se požádá primářka, a ta se k tomu vyjádří.

 

Pozor! Týden předem.

 

V nejlepším případě by mohl jít opět po třech týdnech do třetího

 

stupně a nosit modré korále. Až tady může na návrh terapeuta

 

dostat volné oddělení, tzn. vycházky třikrát týdně, od šestnácti do

 

osmnácti hodin.

 

Muži a ženy z tohoto stupně mají vycházky na střídačku, aby se

 

venku nemohli scházet. Na vycházku si mohou vzít svoje peníze,

 

ale na papírek musí napsat, co si koupili. Finanční rozdíl po vycházce

 

musí sedět, jinak jsou to čtyři body za podvod. Při návratu

 

z vycházky se dýchá do balónku a sestra prohlíží tašku.

 

Čtyři trestné body, to je vrcholný trest.

 

Potom už je disciplinární vyloučení.

 

Znamenají:

 

Sestup do nižšího léčebného stupně do doby, než svůj přestupek

 

vysvětlí na komunitě. Osm rajónů navíc – čtyři dny po sobě uklízet

 

dvakrát kontrolovaný prostor a pravděpodobnost chycení dalších

 

bodů se zvyšuje. Musí odevzdat kávu a cigarety.

 

79

 

Čtyřka se dává za podvod, kouření mimo prostor a čas, rozhovor

 

s civilisty za plotem, neúčast na programu, hovor se ženami.

 

Zdá se to složité?

 

Jen první měsíc…

 

Ve trojce chodil Jakub hlavně do přírody.

 

Ta je tady krásná…

 

Být sám…

 

Je hodně druhů samoty.

 

Od té základní, kdy je dána absencí dalších osob, přes tu hrabalovsky

 

hlučnou až po tu niterně vnitřní.

 

Jakub se kdysi samoty bál.

 

Viděl ji tím základním dětským pohledem.

 

Bojí se jí i dnes.

 

Ale jinak.

 

Nechal jít komplice do cukrárny, v lese seděl opřen o mohutný

 

dub, dole zurčela říčka a převaloval toto slovo na jazyku a jeho význam

 

v mysli.

 

Samota!

 

Zní to strašně.

 

Babička si často stěžovala, že je sama, nikdo za ní nejde.

 

„Však počkejte, taky se dočkáte a uvidíte. Pak to pochopíte, ale

 

bude pozdě.“

 

Jakub si zapálil cigaretu a natáhl se do mechu.

 

Po obloze pluly abstraktní obrazy bělostných chuchvalců na

 

šmolkově našepsovaném plátnu.

 

A v dálce silueta kláštera.

 

Po staletí stejný a přitom v každé denní i noční době trošku jiný.

 

Samota domů.

 

Samota stromů.

 

Samota!

 

Opravdu to špatně zní.

 

V prvém dojmu to asociuje starého nemocného člověka, kterého

 

již opustily děti, zemřel mu partner.

 

Zůstat jen se svými chorobami a nemohoucností.

 

Proč to ve stáří tak překvapí?

 

Vždyť předchozí život musel být podobný.

 

 

 

Je samota hloupých a samota chytrých.

 

Samota nemocných a samota zdravých.

 

Samota úspěšných a samota outsiderů.

 

Samota bohatých a samota chudých.

 

Samota lhářů a samota pravdomluvných.

 

Samota lakomých a samota štědrých.

 

Je to jak na houpačce, kdy život se přehoupne do samoty.

 

Stačí malá nepozornost.

 

Zlomek vteřiny.

 

Špatný úmysl.

 

Nepochopení.

 

A houpačka je na druhé straně.

 

A zvon oznamuje konec jedné vycházky.

 

Ze samoty do samoty…

 

„Kdes byl kurva zašitý,“ vítá ho Václav před branou. „Byli jsme

 

v cukrárně a potom u Karásků. Právě doudili klobásy.“

 

Véna je evidentně spokojen.

 

„Máte půl trestného bodu za nevhodný výraz,“ volá přes mříže

 

sestra Marta.

 

„Provedu,“ odpovídá Véna naoko vesele a ukusuje za chodu

 

z klobásy.

 

Pro sebe si však mručí: „Vycházku už mi nevezmeš, ty pičo vyschlá.“







Zařazeno v kategorii Romány, četba na pokračování, Trojitý Nelson





Počet komentářů na “Trojitý Nelson – kapitola 22” - 1


    fotoeva   (2.1.2012 (23.57))

    Občas mě mrazí při čtení... Líbí se mi to.



Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička