Experiment

16. dubna 2012, autor Eva,

Film Experiment, který nyní běží na HBO, je natočen na motivy takzvaného stanfordského vězeňského experimentu, který v roce 1971 provedl americký psycholog Philip Zimbardo. Snažil se ověřit, zda dozorci ve věznicích jsou predisponováni týrat vězně, a zda brutalita a terorizování civilních obyvatel během válek je dílem psychicky vyšinutých jedinců a maniaků, či zda je toho schopen „běžný“ člověk, pokud je vystaven extrémním podmínkám.

Ze 75 studentů – dobrovolníků vybrali při pohovorech 21 účastníků. Zcela náhodně je rozdělili na 10 vězňů a 11 dozorců. Testovaní jedinci se velice rychle vžili do svých rolí. Dozorci nemohli trestat vězně fyzicky, a tak vymýšleli rafinované metody, jak jim ublížit, aniž by se jich dotkli. Nejvíce šokující bylo, že tyto metody se velice podobaly těm, které používají dozorci v jiných věznicích, přestože „dozorci na zkoušku“ s tímto prostředím nikdy nepřišli do styku. Vězni se začali opravdu chovat jako trestanci, jako by skutečně něco provedli, jeden druhého udávali a snažili se vetřít do přízně dozorcům. Jeden z nich se psychicky zhroutil.

Po šesti dnech musel být experiment ukončen, respektive manželka Zimbarda jej donutila, aby to stopnul, neboť se už nemohla dívat, co všechno dozorci vězňům provádějí. Zimbardo později prohlásil, že je jí za to vděčný.

Psychologové americkým filmem z roku 2010 trochu pohrdají. Tvrdí, že není tak pravdivý jako verze z roku 1992, k níž napsal scénář samotný Zimbardo. Mně se však líbil. Hlavní myšlenka, že člověk se stává krutým, je-li vystaven krutým podmínkám, je zde vystižena naprosto přesně.

Ve filmu se experimentu účastní lidé, kteří už mají něco za sebou, žádní studenti. Adepti se hledají pomocí inzerátů v novinách a projdou několikakolovým konkurzem. Vybraní účastníci se i zde náhodně rozdělí na vězně a dozorce a musí dodržovat daná pravidla, jako např. vězni se nesmí dotknout dozorců, musí se nechat oholit a ostříhat, nosit vězeňský mundúr, nazývat se čísly a dozorce oslovovat „pane nápravný důstojníku“, dozorci zase nesmí vězně fyzicky mučit. Jakmile kdokoliv poruší pravidla, rozsvítí se červené světlo a experiment bude okamžitě ukončen a nikdo z účastníků nedostane zaplaceno. Pokud by některý z vězňů nebo dozorců měl pocit, že už zašli příliš daleko, že už to nemůže vydržet, může rovněž přerušit experiment stištěním jednoho z červených tlačítek, která se nacházela všude v prostoru. I zde platilo, že jakmile to jeden „zabalí“, nedostane honorář nikdo. Peníze se bohužel ukázaly jako velice silným motivem, co všechno si lidé kvůli nim nechají líbit a jaké meze kvůli nim dokážou překročit.

Což bylo ostatně i to, co vyčítali Zimbardovi u skutečného experimentu. Že celý výzkum byl deformován penězi a že podmínky tudíž nebyly přirozené. (Ovšem válka taky nejsou „přirozené“ podmínky.)

Hlavním hrdinou filmu je Travis. Pečovatel v domově pro seniory přijde o práci, protože se domov zrušil. Přihlásí se proto do konkurzu.

Zdroj: http://i2.listal.com/image/2024712/500full.jpg

Travise výborně ztvárnil Adrien Brody

Ve filmu vystupuje jako svobodomyslný pohodář, který se nebojí zastat druhých, i když za to bude potrestán, který si stále zachovává chladnou hlavu a snaží se druhým připomínat, aby neblbli, protože se jedná „jen“ o experiment. Během přijímacích testů se skamarádí Barrisem, který se ve věznici stane jeho úhlavním nepřítelem.

Postava Barrise je skvěle psychologicky rozpracovaná. Jako jediný chodí na pohovory v obleku a kravatě. Chová se velice slušně, pokorně až servilně. Když se stane dozorcem, projeví se jako typický „snaživec“, který plní své povinnosti nad rámec. Je to on, kdo jako první donutí vězně dělat kliky. Ze snaživce se postupně vyvine sadista. Vymýšlí ďábelské finty, jak trápit vězně, když je nemůžou zmlátit. Vyprovokuje ostatní dozorce, aby pomočili Travise, ležícího spoutaného na zemi. Když si zastrčí přirození zpět do poklopce, jenom vítězoslavně prohlásí: „Vidíte, nerozsvítilo se.“ Tím je naznačeno, že dozorci mohou přitvrdit.

Zdroj: http://metropolis.co.jp/movies/files/2010/12/871-M-Experiment.jpg

Barrise naprosto bravurně zahrál Forest Whitaker. Byl tak odporný a slizký, až ukapával z TV.

Jeden z vězňů je autorem komiksů a hledá zde inspiraci pro svá díla. Při vstupních testech zatají, že je diabetik. Do vězení se však nesmějí brát žádné osobní věci. Poté, co se dostane do diabetického kómatu, dozorci mu odmítnou pomoci. Jeden z dozorců se nechá od Travise přemluvit a potají jde do jeho tašek hledat inzulín. Je však ostatními dozorci odhalen, ponížen a zařazen mezi vězně. To je „cena za lidskost“. Mladý spisovatel později umírá bez pomoci.

Další nesympatickou postavou po Barrisovi je Chase. Již během přijímacích pohovorů se projeví jako cynik a egoista, který nemá žádné city, žádné slitování. Ovšem, co se týče fantazie, jak trýznit vězně, zprvu „uťápnutý“ Barris ho překoná. Chase jedná jako hrubý primitiv, který se bez rozmyslu přidává k jeho „hrátkám“. Nakonec je příčinou vzpoury, která vypukla poté, co jednoho vězně odtáhl do zákoutí a znásilnil.

Zdroj: http://25.media.tumblr.com/tumblr_ll2cgpSbYQ1qfev4so1_500.jpg

Grázla Chase dobře vystihl Cam Gigandet

Když už to vypadá, že se všichni vzájemně povraždí, rozblikají se všechna červená světla. Po chvíli se otevřou vrata věznice, před něž přijede autobus. Experiment šestý den končí.

Sedí v autobuse a nenápadně po sobě pokukují. Co se to s námi stalo? Byli jsme to opravdu my? Jenom Barris pořád nemůže pochopit Proč? Vždyť jenom plnil „svou práci“ a měl by přeci dostat odměnu.

Zařazeno v kategorii Knihy, recenze, Postřehy

Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a