Ostrovy Gili Air – 4.7. 2012

13. srpna 2012, autor Baru,

Dlouho spíme, asi do půl 10. Poprvé máme moskytiéru, jsme mimo město a je tu opravdu více hmyzu, tak je potřeba. Máme hodně levnou chatku, oproti jiným jsou do ní udělány mřížky na větrání, ale bez síťek proti hmyzu. Stejně nám celou noc krouží nad hlavami nějaký komár. Četli jsme si příznaky malárie, a jak se tomu dá bránit – rada je jednoduchá – vyhnout se komářímu bodnutí.

Praxe už je složitější. I když se nastříkáme repelentem, komáři se nám nevyhnou a párkrát nás štípnou. Inkubační doba malárie je týden až měsíc, tak doufáme, že když už, tak ať nás to postihne až v Čechách, kde je dobrá lékařská péče. Na netu jsme četli, že s doktory je to dost zoufalý, drahý a že předepisují zbytečně velké množství léků na vše. Tak snad se nám toto vyhne. Zatím vše ok, trávení místních dobrot je úplně bez problémů. Spálení od sluníčka zdaleka nejsme, klima je tu příjemný, v tomto ohledu jsme mile překvapení.

No zpět ke Gili Air, kde zrovna pobýváme. Je to kouzelný místo, rozhodně stálo za námahu sem doplout. Jsou tu nádherný pláže, ne tolik lidí a malebný plážový bary. Vše je na fotkách.

Fajn je také trochu ekologičtější přístup místních. Běžně tu doplňují vodu do petek z barelů, alespoň furt nespotřebováváme hromady plastu. A je to levnější.

Nasnídáme se. Luďa si dává opět omeletu, já zkouším banánovou palačinku. Je to mňamka, zkusím to doma, v těstě jsou zapečený kousky banánů – jednoduchý a dobrý. To bych mohla zvládnout 🙂 Během snídaně pozorujeme partičku mladých, byli rybařit a přinesli dvě čerstvé ryby, které si dají v restauraci připravit. Super věc.

Jdeme se koupat. Je příliv, moře je několik desítek metrů blíž než včera večer, když jsme dorazili. V podstatě je hned u cesty, takže není kousek volného písku na ležení. Jsme drzí a jdeme do bambusového altánku, který patří nějaké restauraci.

Nikdo nás nevyhání, tak tam pobýváme, koupeme se, čteme. Pohodička. Jdu se slunit a slyším češtinu, kolem jdou dvě holčiny, tak trochu pokecáme. Holky říkají, že smlouvají i ceny jídel v restauracích. S Luďou se shodneme, že na to už nemáme sílu. Že stačí furt okecávat dopravu a ubytování a vodu. Asi bychom pár tisíc ušetřili, kdybychom to více hrotili, ale ono to člověka furt nebaví se dožadovat nižších cen, tak jídlo neřešíme.

Ve tři hodiny odpoledne je moře o mnoho metrů dál, odliv je hodně rychlý. Ležíme ve stínu, slunce je dost intenzivní. Dáme si oběd v restauraci, kde píšou, že mají wi-fi zdarma. Jdeme tam, objednáme, poprosíme o heslo. Slečna ho přinese napsaný na papírku a jde dělat drinky. Nemůžeme připojit. Ptáme se slečny a ona říká, že dnes jim internet celý den nejde. To člověk občas nechápe 🙂 Proč nosila to heslo? Asi nechtěla přijít o zákazníky…

Jsme nervózní, že nemáme žádné info ohledně zítřejšího přesunu na trek. Navečer voláme do cestovky, jak je to se zítřejším ranním odjezdem. Prý pro nás někdo přijede a sejdeme se v přístavu Bangsal. Tak doufáme, že to všechno klapne.

Jdeme se podívat na západ slunce (v 6pm), dáme si k tomu drinky a usadíme se do pohodlných židliček baru.

Pak jdeme na véču, do restaurace s nyní funkčním internetem, napíšeme domů a hurá spát.

Zařazeno v kategorii Indonéský deník

Počet komentářů na “Ostrovy Gili Air – 4.7. 2012” - 3

Eva (13.8.2012 (14.07))

Pokud se stmívá v šest hodin, tak v sedm už je tma?

Ludek (13.8.2012 (14.35))

Přesně tak, v sedm je už úplná tma. Večery jsou tam fakt dlouhé. Výhodou toho je, že člověk chodí brzy spát a ráno je vždy krásně svěží :-)

Katka (23.9.2012 (22.00))

To je tak zajímavá cesta, že snad přemluvím manžela, ať jedeme taky. Jsme spolu ani na svatební cestě nebyli!..))

Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a