Hook 24-12-12

Před chvílí jsem se probral. Mám před sebou vánočku a kafe a v duši se mi rozlil takovej jako mír a smíření se se světem, jelikož dědovi přes noc zamrz satelit, takže v televizi jde velký hovno, tudíž si asi celej Štědrej den budu číst, což je fakt úžasný a jediná klika je, že mám v noťasu staženej romantickej snímek „Sejmi je všechny“ a ten si večer pustíme a budeme happy a možná i malounko funny a přecpem se jak hovada boží (nic jinýho ostatně nejsme) a s přecpanými břichy pak před půlnocí radostně odskotačíme na velkou. Povětšinou do kostela.

Taky se teď zdoběj stromky, což určo všichni znáte a já měl známý, co vánoční tradice dodržovali ze všech sil a voni, jelikož byli zapálený pro přírodu a udržitelnej rozvoj, tak si koupili stromek v květináči, že až ho zase odzdoběj, tak ho někam jebnou do přírody a dostanou pochvalu a bydleli v paneláku v garsonce, která neměla balkón jak ostatní byty u sebe, ale v mezipatře, jestli mi rozumíte a na ten jejich balkón se chodilo ze společnej chodby a oni od něj měli klíče a dali tam ten květináč s malým smrčkem asi tejden před svátkama a když si ho šli vyzvednout, zjistili, že tam byl někdo dřív, protože z květináče vykukoval asi deset centimetrů vysokej pařízek bez jedinej větve a kámoš mi pak u piva povídal, že si v ten moment uvědomil tři věci – prvák, že nejsou jediný, kdo maj vod toho balkónu klíče, druhák, že s nima ve vchodě žije nějaká neuvěřitelná zkurvená svině a třeťák, že celý Vánoce mu jsou tak nějak uvolněně u prdele.

„Na ten pahejl nešla pověsit ani jedna dojebaná koule,“ povídal mi smutně s očima zvlhlýma.

Tohle jsou momenty, který vám z očekávanejch radostnej několikadenních prožitků udělaj vystreslej Saigon. Klika byla, že měli doma asi metrovej fikus, takže všechny ty cingrlátka pověsili na něj a prožili takovej rozpačitej večer, kterýmu se ani nedalo říkat Štědrý.

Nevím jak vám, ale mně, jelikož jsem v kolektivu nevím proč oblíben, choděj takový vánoční říkanky. Něco jako:

Přiletí k vám Ježíšek,

dárečků má košíček.

Přiletí k vám zdaleka,

tak ne ať vás poleká!

Z tohohle se trošku kroutím. Já sice vím, že to každej posílá, aby druhýmu udělal radost, ale stejně. Přijde mi to ani ne tak infantilní, jako blbý. Já si prostě myslím, že když už posílat nějakou vešovánku, nějakej text, kterej se rýmuje, tak teda pořádnej. Výbušnej. Vytuněnej. Takovej text, kterej vám zkazí nejen Vánoce letošní, ale i několik příštích. Jeden jsem si zkusil, abyste viděli, co mám na své psychopatické mysli.

VÁNOČNÍ USEBRÁNÍ

Barikáda z Europalet,

řemdich, cep a zatlé pěsti,

přežijem Ježíškův nálet,

hezké svátky, hodně štěstí.

Nedbajíc na rány knuty,

– my jsme přec z jiného těsta,

mrdnem po něm řízky z krůty,

zaženeme dárkozvěsta!

A pak, až si sečtem šrámy,

dáme vale této kauze.

Co bylo, už je za námi.

teď zbijeme Santa Klause!

———

Stále jsme hrdí,

i když dřem bídu.

Neser se do nás,

a budeš v klidu!

Hezké Vánoce všem, bratři a sestry!

Mno, není to sice úplně ono, ale jistě i ti méně vnímaví z vás cítí, že je to o něco víc ze života, než ty pocukrované veršíky, co kolují éterem. My od Hooka si myslíme, že i když jsou Vánoce a Štědrej den a všechno okolo a každej se usmívá a jihne a jsou tací, co i tají a jasně, ale bylo by myslím nezodpovědné, kdybychom pod vlivem tohoto vytěsnili fakt, že je vše v hajzlu.

Trochu přeháním a neberte mne doslova, tak jako mne berete jindy.

Venku je na nule, bílo, satelit nefunguje. Jsem zvědavej, co mi večer Ježíšek nadělí. Těším se moc.

To je vše.