Hook 06-01-13

Už bych se nejradši na tu prezidnetskou kampaň vyflák, ale ono se to nedá, když ti šampóni, co se chtěj cpát v Lánech vykostěnou zvěřinou servírovanou na stříbře a v duchu se viděj, jak je lokajové vozí na vypolstrovaném trakaři zámeckou oborou a oni, slastně krkajíc, si občas samým štěstím po straně ublinknou, tak tihle šampóni se fakt moc a moc snaží, aby to až do poslední chvíle byl kabaret vytaženej někde z Jedové chýše a třeba debata Miloše Jana Bechera Zemana a Jana Honzi Chodce Fischera vypadala naprosto punkově, neb je dramaturg usadil na jakési bílé kožené sofa, kde dvacet čísel nad zemí, rozvalení jak dvě životem unavený štětky, se snažili vo noblesu, což bylo samozřejmě marný, asi jako když se já snažím usmát jako Brad Pitt, protože nejvíc ze všeho to připomínalo Peříčko a paní Samková, která tvoří s Pitomiem takové jako sousoší se vytočila, jelikož Ústavní soud rozhod neústavně, protože ona tu stížnost psala s neuvěřitelným nasazením, spálila u toho rybí poblivku a oni takhle a když už by si nezaujatý pozorovatel myslel, že je to všechno, objeví se jako jakýsi deux ex machina paní Táňa Fischerová a sdělí konsternovanému okolí, že je tu moc špatných myšlenek, kolísajících aur, zpustošených karem a neuvěřitelně zmotaných a přepólovaných čaker a na to všechno je děsně dobrej vocet, starej poctivej dobrej vocet, kterej když rozcákáte vokolo sebe, tak nejenže smrdíte jak utopenec, ale zároveň vše srovnáte do normálu a Depardieu prodal vinice a zakoupil kousek vod Gorkýho tříhektarovej višňovej sad a místo krabicovýho ryzlinku bude vyrábět vymazlenou griotku a já si fakt někdy myslím, že v těch marlborech, co kouřím, je namíchaná tráva.

Svět se nepochybně zesral, což by bylo docela elegantní vysvětlení všeho.

Nevím, jestli jste si toho všimli, ale probíhá výprodej poprsenek Triola. Celá zimní kolekce ze světlého manšestru je za vodvoz.  Jsou to podprsenky bez kostic a s košíčky, jež drží tvar, i když je přejedete osobním autem.

My od Hooka si je asi pořídíme, protože na léto plánujeme vedle Karlíkovej terasy dětskěj koutek s pískovištěm a pomocí košíčků z Trioly bychom mohli dělat takové jako přitažlivé bábovičky, akorát ještě musíme vymyslet, jak to píškoviště voplotit, protože jinak tam po pár dnech bude víc hoven, než písku a i když mi jeden model říkal, že v průměrném pískovišti je zrnek písku na miliardy a tudíž bude mít písek vždycky navrch, tak je to samozřejmě píčovina, protože seroucích psů je na Pražským mnohem víc a dělat bábovičky v gumovejch rukavicích a plynovej masce se mi nechce a asi na celej tenhle nápad zapomenem, stejně jako jsme u Hooka zapomněli třeba na třídění odpadu a dále používáme pouze jednu toaletu.

Venku chčije. Uspávajíví počasí. Taky jsem vstával až v poledne, neb jsem lenošnej a takovej jako zadumanej. Včera jsem byl s jednou nadějnou komixovou autorkou na Bídnících.

Asi deset minut mi trvalo, než jsem se srovnal s tím, že všichni zpívaj, ale pak to bylo děsně fajn. Závěr jsem zase vořval. Vždycky se nechám vtáhnout do děje, mimikry nelítostnýho masovýho vraha jdou do hajzlu, demaskuju se a usedavě vzlykám.

Bude chcát furt. V tomhle počasí se mi depresivní texty píšou samy. Je to skvělý.

To je vše.