Maxim Čáp: Silnější pes

27. června 2013, autor Renata Petrickova,

Ač mě fotbal míjí velkým obloukem, tahle zdařilá hloubková sonda do prohnilé stoky korupcí prolezlého fotbalu je teda nářez! Rázem jsem pochopila, proč se nakladatelství před vydáním právně chrání a vůbec, proč autor raději zvolil švejkovský styl humoru, jináč by…

Jináč by to celé bylo spíš na jedno velké vrhnutí. Ze Silnějšího psa mi v hlavě zbylo jen velké:

JE TOTO MOŽNÉ?

No… je.

Pojďme si tuto knihu otevřít.

Kam ten fotbal jde, ty krávo?

Jedna z nejslavnějších vět z odposlechů, které byly zveřejněny v roce 2004, provází český fotbal stále.

Kniha Silnější pes je výpovědí o době a poměrech, v nichž se v nejsledovanější hře v naší zemi tu a tam hraje cinknutými kartami. Znají to všichni, majitelé klubů, manažeři, funkcionáři, trenéři i sami hráči. Vědí o tom novináři a také diváci, kteří na fotbalové zápasy chodí.

Tato kniha nenabízí dlouholeté zkušenosti s vyhodnocováním krizí naší kopané. Švejkovsky pojatým humorem, podepřeným jedinečnými kresbami Vladimíra Renčína a úryvky z policejních odposlechů, publikací a médií (ČTK, Deník Sport, Hattrick, Rádio Česko, MF, Idnes.cz apod…), ukazuje podivuhodnou reality show, v níž se sport neodehrává jen na hřišti, ale i mimo ně. Je to velmi zasvěcené retro posledních tří desítek let našeho i světového fotbalu, v němž má korupce ohromující rozsah a tradici. Přesto – anebo právě proto – je tuto knihu, stejně jako současnou kopanou, potřeba brát jako pravou demokratickou legraci. Nejlépe pak v její zkratce.

Tolik informace ze zadní strany knihy.

Věru, korupce má tu ohromující tradici a rozsah snad ještě větší. Protože jsem do této problematicky nikdy cíleně nepronikala, přišlo mi to opravdu šokující. V podstatě se nelze divit tomu, že policejní odposlechy jsou plné sprostých macho slov, ale nakonec proč ne? Čím vyšší post, tím horší slovník??? No funkcionáři, trenéři a rozhodčí se nějak neukázali, spíš naopak. Fotbal opravdu nedělají hráči, ale fotbal se dělá někde nahoře. A ten kotel, kde se vaří, je – no jak to říct slušně – raději nechám mluvit samotné aktéry, obrázek si udělejte sami.

Ukázky z policejních odposlechů:

Manažer Žižkova Ivan Horník neměl ve zvyku cokoli podcenit. Karvinského sudího Pavla Poledníka před zápasem se Zlínem školil přes třináct minut.

HORNÍK: Čau, tak jak jsi dorazil. Dobrý?

POLEDNÍK: Asi o půlnoci no, cestana hovno.

HORNÍK: Tady taky sníh, vole, vyliž mi prdel, vole.

POLEDNÍK: Tady to taje právě. (debatují o počasí)

HORNÍK: Ty žádnej fax nemáš, viď?

POLEDNÍK: Fax? No nemám, ale kvůli čeho?

HORNÍK: Že bych ti poslal takový ty notičky, aby to měl, vole, v ruce.

POLEDNÍK: Ha ha – no, můžu ti dát číslo, ale zavolal by ho potom no.

HORNÍK: No dobrý, ten Standa, vole, ten taky nemá, taky hovno?

POLEDNÍK: Pochybuju, že Jabko má fax.

HORNÍK: Já myslel, abys měl v ruce takový věci, víš. Němej má tři žlutý…

Rozkrytí zákulisí fotbalu je opravdu bombastické a autor záměrně zvolil pro své dílo pseudonym. Jeho pravou totožnost však prý dobrý fotbalový fanoušek pozná, ve fotbalové branži se tento člověk pohybuje už více než třicet let. Z nadhledu a jisté dávky humoru to je jistě znát. Onen humor je tu ovšem schválně, ač je to téma, nad kterým by se dalo podivovat do hloubky duše. Celý tento svět je prostě jiný, a fotbal tu hraje jen jednu z rolí, ono totiž pánové v kravatách umí udělat něco podobného i z jiných vrcholových sportů, velkých firem, z politiky – prostě z míst, kde se točí velké peníze. Navíc je tato kniha velmi cennou v době, kdy se začínají vyšetřovat velké korupční kauzy a klíčové osoby začínají vyplouvat na povrch i se svými škraloupy. Kniha je tedy začátkem něčeho, co bude pokračovat jaksi "online" v současnosti a blízké budoucnosti.

Ne nadarmo si také pánové Čtvrtníček a Lábus vypůjčili pár odposlechů a vytvořili dle nich divadelní inscenaci. I tomu je tady věnována kapitola. A tak je to celé možná opravdu směšné, což umocňuje použití hovorové nespisovné češtiny a množství vulgárních slov.

Prostě jako na fotbale.

Krycí názvy (Škodovkov, Perníkov, Kratkozobákov, Hanácký Pumpařov a další) včetně lehce pozměněných jmen slavných aktérů vám umožní orientaci, protože z toho prostě poznáte, oč jde. Čachry ještě za komunistického režimu, slavná nároďácká pitka na hotelu s holkama z eskortu nebo současné podplacené zápasy a velké aféry včetně nepříliš lichotivých odposlechů týkajících se jediné ženy v rozhodčím dresu, Dagmar Damkové? Pročtete se tady kdečím a těžko říct, co vás zaujme víc.

Ač nejsem fanoušek fotbalu, ba ani korupce… ba ani bulváru, nějak jsem to přečetla podezřele rychle. Prostě nic moc, optimismu v lepší zítřky nebo víru v dobro, vám to nedodá.

Ale jako syrový obraz dnešní doby – super!

Vydalo nakladatelství Eminent, 2013, www.eminent.cz

www.cajovnaumodrekocky.cz

Zařazeno v kategorii Knihy, recenze, Postřehy

Počet komentářů na “Maxim Čáp: Silnější pes” - 1

Eva (28.6.2013 (19.45))

I když nejsem zanícený fotbalový fanoušek, tohle by mě docela zajímalo.

Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a