Hook 07-07-13

Dnes máme neděli, tedy třetí sváteční den v řadě a už nás to docela zmáhá, myslím nás vod Hooka, protože se k tomu stavíme poctivě, nic nebagatelizujem, nic nešidíme, tedy dva dny po sobě totál na šlupky a fakt dumám, že dnešek pojmu komorněji, protože stokrát nic umořilo osla a já, když to beru vod Novýho roku, jsem tu stovku přetáh, atakuji druhou a dvěstěkrát nic umoří i mne, jelikož bejt dvěstěkrát za sebou, den co den, vylitej jak váza, je jednak vo vůli a jednak vo zdraví, nehledě na to, že to kapku leze do peněz a včera jsme u Hooka na výčepu mluvili o tom, že světem cloumá dekadence, zvrácenost a úpadek mravní a třeba v Číně, známé to země středu, rodišti mýho oblíbence, soudce Ti, teď mezi boháčema frčí kojení, tedy dospělej maník si zaplatí kojnou a saje a saje a saje, a je pak silnej a odolnej a plnej aury a karmy a sisalovejch čaker, jelikož prej mateřský lidský mlíko má podobný složení jako koka, čemuž bych i věřil, protože vím, že malý čtyřkilový bejby dokáže řvát jak požární siréna dlouhé hodiny bez nadechnutí, tedy energie má, jak kdyby ji čerpalo z jádra a vono to vypadá jak špatnej humor, akorát že von to humor není a mně osobně to přide lehce zvrácený, protože i když mi spousta věcí, který sem nemůžu dát, neb by mne nejen blokli, ale i sebrali vobčanku a boty, abych jim před internací někam nezmizel, i když mi spousta věcí nevadí, mám pro ně pochopení, nebráním se jim a jsou dokonce i oblasti, kde jsem vyhledávaným arbitrem, myslím arbitrem krajových, skoro zapomenutých zvyků, jelikož naši předci, bez elektřiny, rádia a televize, tedy se spoustou volna, dělali v podhorských samotách všelicos a já se snažím, aby to neupadlo v zapomenutí a ještě taková vsuvka, když už jsem to naťuk, vzkaz pro mého fanouška, skrývajícího se za nickem Zoologický Fil – ne, Lužičtí Srbové neměli slabost pro zebry, jednak proto, že světlé a tmavé pruhy považovali za zlé znamení, a pak, zebry v té době znali jen z vyprávění deviantních starců, ufff, ale abych se vrátil ke kojení zpovykanejch číňanů, tak tohle se mi prostě nelíbí a jsem proti tomu, stejně jako se mi nelíbí, že ve Vietnamu nějaký nenasytný poberta seknul čtyři tisíce koček, spešl masný plemeno, který tam chovali na farmě, tedy škoda veliká a majitel farmy teď prej usilovně přemejšlí, co dělat s předtištěnejma sáčkama, na kterých je nápis „Křehčená kuřecí prsa“, přesně takhle, v češtině, protože zástupci nadnárodních obchodních řetězců ho upozornili, že se sice můžem po tomhle výdobytku utlouct, ale že jinou řeč než češtinu neznáme, protože pro samej zápas vo holej život nemáme na vzdělávání sama sebe čas a co vím, tak do toho prej nakonec nacpe naporcovaný cvičený hanojský krysy domácí, který jsou chuťově vod koček k nerozeznání, a jediný, v čem se lišej je to, že nemňoukaj, ale tak zvláštně pištěj a myslím, že bych toho už měl nechat a preventivně se omlouvám, jestli jsem někomu, kdo dnes plánoval vytuněný nedělní kuřecí soté v aspiku, jestli jsem někomu takovýmu převoral jídelníček.

Dnes je Na půl cesty koncert. V osm večer. Za deset minut tam otvíraj. Akorát, když tam půjdu teď, tak se koncertu nedožiju. Tahle logistika, tedy to, jak vše zvládnout, jak vše natajmovat, mne ubíjí. No nic, nějak to dopadne.

Tačvúd s Gekonem si ráno ťukali na čelo. Detailisti. Tak jsme se před usnutím nezul. No a co.

Dnes bude prima. Myslím, že ani chcát nebude. Je ale fakt, že někdy myslím hodně špatně.

To je vše.