Hook 16-08-13


16. srpna 2013, autor skraloup13,



Četli jsme, my od Hooka, že zájem o jedlý hmyz roste a včera jsme o tom na výčepu debatili moc, protože tohle nás zajímá děsně, jelikož třeba mě osobně není tak úplně jedno, jestli mám na talíři stejk z argetinskýho ekobejka, nebo z nemytýho hrdobce a prej že jíst hmyz je trendy (strašný slovo) a cool a kdo žere brouky, je in (a prase) a prej že třeba cvrčci, ti nebozí malí tvorečkové, co tak něžně cvrlikaj a připomínaj nám, že ne vše se převrátilo naruby, že stále ještě  můžeme dovádět na vyschlých nerozoraných mezích za něžné serenády, kterou výše zmínění vyluzují ze zkornatělé hlavohrudi, tak že chutnaj usmažený zaživa na másle po oříškách, lískovejch a opražený saranče, zaživa, chuťově připomíná popcorn, má takovej něžnej buket a je plný ohně a slunce a černozemě a potápník, spolu se splešťulí blátivou, jsou děsně dobří zakápnutí limetkou a spolu s přílohou z macerovaného polníčku vám ze života udělaj sestřelnýho černýho jestřába a paní Borkovcová, která pracuje na Mendělejově univerzitě v Brně, občas, pojídání hmyzu fandí moc a tvrdí, že předsudky nejsou na místě, že jde jen o psychickej blok, kterej de odbourat, kupříkladu rychlou jízdou na kole v parném létě okolo rybníka s otevřenou hubou, jelikož už po deseti minutách zhltnete takovejch much, že je vám pak u prdele, co se hejbe na talíři a paní Borkovcová je z hmyzu unešena, asi jako Pitomio ze dřeva a chtěla by pro sportovce vyrábět hmyzí tyčinky, který by je nakoply jak smaženice z lysohlávek a šla by dál, jako smělá vizionářka, jako takovej hmyzí Steve Jobs, protože z hmyzu by šel dělat třeba nábytek, kterej by bylo možný v době poklesu HDP a DPH, nedostatku LSD a DDT, v době kolísajícího EKG, abnormálního EEG a do sebe se hroutícího LPG, by bylo možný sežrat, myslím ten nábytek a studentka Erika Prokešová z Přírodovědecké fakulty UK, si čekání na tramvaj krátí žvýkáním moučných červů, které si pěstuje doma a prej že sice jo, orbitka bez cukru vám vypláchne hubu silou vodopádu, nicméně co za paseku dokáže v ústní dutině udělat jeden moučnej červ, netuší nikdo, kdo to nezkusil a Džesika mi včera povídal, že spadnout mu do huby moučnej červ, udělá paseku v širým okolí, neb by ze sebe dostal i loňskou stědrovečerní večeři a já sice jsem přístupnej spoustě věcem, nejsem žádnej zkostnatělej škarohlíd, dost věcí mi je totál u prdele, žít a nechat žít, to je moje heslo, pokud tedy mám před sebou půllitr a nedocházej cigára, akorát že s tímhle bych byl kapku opatrnej, vono nic není tak dokonalý, jak je nám předkládáno a prostě abych to nějak nezmotal, já brouky žrát nebudu, ani omylem a fakt mi nevadí, když je bude dlabat někdo v mým okolí, akorát že s dotyčným, tedy spíš s dotyčnou, bych asi nedokázal bejt příliš důvěrnej, protože já se prostě dost dobře nemůžu cicmat s někým, kdo před chvílí sežral Ferdu Mravence, jelikož vocaď pocaď a přiznám se, chtěl jsem dnes rozebrat pár věcí, co se udály na naší politické scéně, akorát že tohle téma mi přišlo zajímavější, protože vo těch našich píčusech můžu napsat kdykoliv jindy a snad jen na konec – kdybych měl před sebou dva talíře a na jednom byla tlačenka s cibulí a octem a na druhým nějaký vystreslý žížaly zalitý bešamelem, nebylo by fakt co řešit, pro kterej talíř se rozhodnout a kterej kuchařovi omlátit o škebli.

Tak. Dnes to bylo takové Čapkovské, tedy letmá črta ze života hmyzu.

Tačvúd s Gekonem nevím co dělaj, neb jsem ráno zaspal, spěchal jsem a neměl jsem čas po nich koukat.

Dnes bude moc hezky. Až si odbydu povinnosti, odebéřu se Na půl cesty, kde budu pozorovat život, tedy holky.

To je vše.







Zařazeno v kategorii Četba na pokračování





Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička