Po bouři

Déšť tančil jako z partesu,
zem snila vlahý sen,
blesk přišel s hromem v závěsu
a podzimní byl den.

Hřib odpočíval ve vřesu,
v němž ukryl nožky běl,
zvěř prchla skrýt se do lesů
a krajinou splín šel.

Pak vítr mračna rozehnal,
já promočen tu stál,
z duše své smutek vyždímal
a se sluncem se smál…

Duha se skvěla nad mraky,
kde sadou šminek svých
stvořila pestré zázraky
oblouků klenutých.

Ptáci se k nebi vznesli zas
s písničkou jásavou
a touhou rozvoněl se čas,
až zmámil duši mou.

Tak poslal jsem Ti sms
s básničkou bláznivou,
jak moc rád viděl bych Tě dnes,
a že musíš být mou!

Tys souhlas dala obratem,
život se krásným zdál,
já šťasten, s Něhou v srdci svém,
již s Tebou být si přál…